Budova školy pro neslyšící
Budova školy pro neslyšící je poměrně rozsáhlý objekt v Praze na Smíchově v Holečkově ulici č. 104/4, v sousedství Kinského zahrady. Budova byla postavena v novobarokním slohu v letech 1901 až 1902.
| Budova školy pro neslyšící | |
|---|---|
 | |
| Účel stavby | |
škola | |
| Základní informace | |
| Sloh | novobaroko |
| Výstavba | 1901–1902 |
| Současný majitel | Hlavní město Praha |
| Poloha | |
| Adresa | Smíchov, Praha 5,  Česko |
| Ulice | Holečkova |
| Souřadnice | 50°4′34,6″ s. š., 14°23′50,69″ v. d. |
  Škola pro neslyšící | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a popis
editovatPražský ústav pro hluchoněmé byl založen 7. prosince 1786 zednářskou lóží „U sedmi hvězd“, kterou vedl hrabě Kašpar Heřman Künigel, na počest návštěvy císaře Josefa II. v Praze; byl jednou z prvních institucí tohoto druhu na světě. Ústav zpočátku využíval pronajaté místnosti domu č. 671 naproti Novoměstské radnici (Braunův dům). V roce 1794 byl tento dům prodán, ústav se přestěhoval na protější stranu Karlova náměstí a pak na dva roky do obecního domu v Chomutově. V roce 1797 se ústav znovu stěhoval do své první vlastní budovy v Lipové ulici v Praze. Od roku 1831 sídlil v domě č. 669 na rohu Karlova náměstí a Žitné ulice a v roce 1838 byl pro potřeby ústavu zakoupen a upraven Faustův dům.[1]
Počet žáků se v průběhu let neustále zvyšoval a prostory pro výuku nevyhovovaly; kanovník Karel Kmoch, který byl ředitelem v letech 1876–1912, dokázal v roce 1898 Faustův dům výhodně prodat za 580 tisíc K, za 180 tisíc K koupit pozemek v zahradě Kinských na Smíchově (tehdy Karlova, dnes Holečkova ulice) a připravit výstavbu nového ústavu (v tomto místě stávala dříve usedlost Ráj, doložená již v 15. století).[2] V červnu roku 1901 byl za účasti císaře Františka Josefa I. položen základní kámen; to připomíná i pamětní deska ve vestibulu budovy.[3]
Plány budovy signovali v dubnu 1900 architekt F. Storch a stavitel Karel Fiala;[4] někdy je pravděpodobně chybně budova uváděna jako jedna z prvních staveb architekta Bohumila Hypšmana.[2][5] Stavbu včetně ohradní zdi realizoval tehdejší smíchovský starosta, stavitel Alois Elhenický.[6] Budova byla dokončena za necelý rok a slavnostně otevřena 28. února 1902; v září roku 1902 se ústav do nové budovy nastěhoval.
V roce 1919 byla budova zabrána statistickým úřadem, ústavu pro hluchoněmé byla navrácena v roce 1924.[4] Po druhé světové válce se ústav změnil na státní školu, vznikla tu mateřská škola pro hluchoněmé, národní škola pro hluchoněmé a škola pro děti se zbytky sluchu. Po listopadu 1989 došlo ke změně názvu (Speciální školy a školská zařízení pro sluchově postižené) a v roce 2005/2006 proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu; do 4. patra byly umístěny internáty.
Budova je v souladu se svým původním účelem sídlem Střední školy, základní školy a mateřské školy pro sluchově postižené.
Objekt leží na téměř 2 ha velké parcele tvaru lichoběžníku, jehož užší strana v Holečkově ulici je na východě ohraničena Kinského zahradou s letohrádkem, na západě domem čp.105 (v letech 1895–1929 tu žil spisovatel Josef Holeček);[7] vedle domu je vjezd do areálu a ohradní zeď, na kterou byl v roce 2011 umístěn reliéf od sochařky Zuzany Čížkové s nápisem ve znakové řeči: „Život je krásný, buďte šťastni a mějte se rádi!“ Parcela se pak rozšiřuje a zvedá na severozápad do Petřínského svahu.
Samotná budova má čtyři křídla, půdorys má tvar písmene E. V době vzniku (v roce 1904) napsal František Ruth, že „svou velikostí nehodí se do těchto pěkných míst“.[8] Čtyřpodlažní hlavní průčelí je široké asi 70 metrů a je zhruba souběžné s ulicí, od níž je vzdáleno rovněž asi 70 metrů. Je symetrické se 17 osami, s výrazným středovým rizalitem, před nímž je terasa se dvěma schodišti po stranách. Dva boční rizality jsou přetažené přes nároží na boční fasády. Všechny tři rizality mají štítové nástavce.
Z hlavního křídla vybíhají dozadu směrem k Petřínu dvě boční křídla o délce asi 80 m a kratší středové křídlo, v němž je umístěna bývalá kaple, prostupující dvěma podlažími.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Střední škola, základní škola a mateřská škola pro sluchově postižené. www.skolaholeckova.cz [online]. [cit. 2022-05-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Jungmann (2008), s. 126
- ↑ Praha 5, Smíchov, Holečkova 104/4, býv. Ústav pro hluchoněmé, nyní škola pro sluchově postižené, vestibul, 1) :: Pamětní desky. pametnidesky-in.webnode.cz [online]. [cit. 2022-05-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c Prix (2017), s. 508
- ↑ Poche (1985), s. 378
- ↑ Klub přátel starého Smíchova. www.starysmichov.cz [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online.
- ↑ HOLEČEK Josef – Na domě čp.105 v Holečkově ulici č.6 v Praze 5-Smíchov – Pamětní desky v Praze [online]. [cit. 2022-05-25]. Dostupné online.
- ↑ Ruth (1904), s. 474
Literatura
editovat- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 2. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 474.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 378.
- JUNGMANN, Jan. Smíchov - Město za Újezdskou branou. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2008. 235 s. ISBN 978-80-85394-59-7. S. 126.
- PRIX, Dalibor, et al. Umělecké památky Prahy Velká Praha M - Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 1752 s. ISBN 978-80-200-2469-5. S. 508, 509.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Budova školy pro neslyšící na Wikimedia Commons
