Buddhistická filozofie
Buddhistická filozofie označuje filozofická zkoumání a systémy zkoumání, které se vyvinuly mezi různými buddhistickými školami v Indii po Buddhově parinirváně (tj. smrti) a později se rozšířily po celé Asii. Buddhistická cesta v sobě spojuje jak filozofické uvažování, tak meditaci.[2] Buddhistické tradice představují množství buddhistických cest k osvobození a buddhističtí myslitelé v Indii a následně ve východní Asii se při analýze těchto cest zabývali tak různorodými tématy, jako je fenomenologie, etika, ontologie, epistemologie, logika a filozofie času.
Raný buddhismus byl založen na empirických důkazech získaných smyslovými orgány (ájatana)[3] a zdá se, že Buddha si zachoval skeptický odstup od některých metafyzických otázek a odmítal na ně odpovídat, protože nevedly k osvobození, ale naopak k dalším spekulacím. Opakujícím se tématem v buddhistické filozofii byla reifikace pojmů a následný návrat k buddhistické střední cestě.[4] [5]
Jednotlivé body buddhistické filozofie byly často předmětem sporů mezi různými školami buddhismu. Tato rozpracování a spory daly vzniknout různým školám raného buddhismu abhidharmy a mahájánovým tradicím, jako je Pradžňápáramita, Madhjamaka, Buddhova přirozenost a Jógáčára.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Buddhist philosophy na anglické Wikipedii.
- ↑ Barua, Jyoti. Ancient Buddhist Universities in Indian Sub-Continent. Fulton Books, Inc., 2016.
- ↑ Siderits, Mark. Buddhism as philosophy, 2007, p. 6
- ↑ David Kalupahana, Causality: The Central Philosophy of Buddhism. The University Press of Hawaii, 1975, p. 70.
- ↑ Kalupahana 1994.
- ↑ David Kalupahana, Mulamadhyamakakarika of Nagarjuna. Motilal Banarsidass, 2006, p. 1.
Související články
editovat
