Michail Botvinnik

sovětský šachista, mistr světa
(přesměrováno z Botvinnik)

Michail Mojsejevič Botvinnik (rusky Михаил Моисеевич Ботвинник, 4. srpnajul./ 17. srpna 1911greg. Kuokkala (dnes Repino) – 5. května 1995, Moskva) byl sovětský vědec, šachový velmistr, mistr světa v letech 19481957, 19581960 a 19611963.[1] Byl také významným šachovým teoretikem a pedagogem, zabýval se i počítačovým šachem. Stal se vlivnou osobou sovětského šachu a hlavou sovětské šachové školy.

Michail Botvinnik
Michail Botvinnik (1962)
Michail Botvinnik (1962)
Narození17. srpna 1911
Kuokkala, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí5. května 1995 (ve věku 83 let)
Moskva, RuskoRusko Rusko
Příčina úmrtírakovina slinivky
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
Národnostruská
Alma materPetrohradská státní polytechnická univerzita
Povoláníšachista, šachový trenér, inženýr, spisovatel, elektroinženýr a skladatel šachových úloh
OceněníŠachový velmistr,
Mistr světa v šachu v letech 1948-1957, 1958-1960 a 1961-1963
Leninův řád,
Řád Říjnové revoluce
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
Nábož. vyznáníateismus
ChoťGayane Davidovna Ananova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Rodina a mládí editovat

Michail Mojsejevič Botvinnik se narodil ve městě Kuokkala ve Vyborské gubernii ve Finském velkoknížectví, které bylo součástí Ruského impéria.[2]

Své kořeny měl však Botvinnik v Bělorusku. Žil tam jeho děd, farmář, který měl pět synů, mezi nimiž byl Mojsej Botvinnik (1878–1931), otec Michaila Botvinnika. I jeho matka Serafim (1879–1952) pocházela z Běloruska. Později přesídlila do Petrohradu, kde pracovala jako zubní lékařka. Oba se tam setkali a začali spolu žít. Otec se stal zubním technikem. Rodina byla židovská, ale protože měli dobrou práci, mohli žít mimo Zónu osídlení. Michail Botvinnik tak společně se svým bratrem Issakem a rodiči vyrůstal v bohaté ulici Něvský prospekt, číslo popisné 88. Až do revoluce v roce 1917 měli velký sedmipokojový byt, kuchaře a služku.[3] Otec doma nedovoloval mluvit jazykem Jidiš a Michail se svým bratrem chodili do sovětské školy.[2]

 
Michail Botvinnik (1927)

Po Říjnové revoluci žila v letech 1918–1919 rodina ve velice skromných podmínkách. V roce 1920 pak matka onemocněla a otec od rodiny odešel. Dával jim 120 rublů měsíčně, což bylo v té době velice málo; do školy chodil velice chudě oblečen. V devíti letech začal Michail Botvinnik číst noviny a stal se věrným komunistou.[4]

Základy šachu ho naučil Leonid Baskin, bratrův přítel, a to v září 1923, tedy až v Botvinnikových 12 letech. [5] Tento podzim také začal Botvinnik hrát šachové turnaje – na svém prvním měl zhruba 50% úspěšnost. Začal číst šachové knihy a šachové rubriky v místních novinách. V únoru 1924 si také zahrál v simultánce proti Laskerovi, ale po 15 tazích musel partii opustit – musel jít domů.[6]

V roce 1925 si v simultánce zahrál proti Capablancovi a porazil ho. [5] V roce 1927 v 17 letech debutoval na Mistrovství Sovětského svazu v šachu. Skončil zde pátý a získal titul národního mistra.[7]Určitou dobu jej také trénoval Abram Model.

Profesionální kariéra editovat

Botvinnik vystudoval elektrotechniku na Petrohradské polytechnické univerzitě. V roce 1935 se oženil s baletkou Kirovova divadla Gajané Ananovou, která byla arménského původu. O sedm let později se jim narodila dcera Olga.

Jako vrcholový hráč v Sovětském svazu velmi populárního sportu dostával odměny a státní stipendium, kromě toho se však věnoval vědecké práci v oblasti elektrotechniky. Po druhé světové válce byl zaměstnán v technickém oddělení ministerstva energetiky a současně ve vědeckovýzkumném ústavu elektrické energie. Zabýval se teoriemi regulace generátorů a v roce 1952 na toto téma obhájil dizertační práci.[5] Později získal světové uznání v oboru asynchronních generátorů, které byly v šedesátých letech zaváděny v řadě sovětských elektráren. V posledních desetiletích svého života ve vlastní laboratoři pracoval na vývoji šachového programu Pionýr založeného na počítačové simulaci lidského myšlení. Za tuto práci získal Botvinnik v roce 1991 titul Doctor honoris causa na matematické fakultě univerzity ve Ferraře .

Soustavně se věnoval tréninku mládeže, založil školu, ve které se zdokonalovali nejtalentovanější mladí šachisté (Karpov, Kasparov, Kramnik). Jeho tréninkové metody a jeho logicko-vědecký herní styl ovlivnily celou šachovou generaci, a proto byl také nazýván patriarchou Sovětské šachové školy.

V roce 1978 vyšla jeho autobiografie Dosáhnout cíle (К достижению цели). Napsal také několik studií s analýzou šachové hry. Mnoho jeho knih o šachu, energetice a kybernetice vyšlo v angličtině, maďarštině, dánštině, němčině, francouzštině, švédštině a dalších jazycích. Po většinu své aktivní kariéry byl také členem redakce časopisu Šachy v SSSR (Шахматы b CCCP), kde publikoval především analýzy šachových partií, zahájení, koncovek apod.

Byl členem KSSS od roku 1940, zajímal se o politické a ekonomické záležitosti. V roce 1954 Botvinnik zaslal Ústřednímu výboru KSSS návrhy na změnu hospodářského plánu rozvoje SSSR založené na kombinaci plánovitých socialistických a tržně kapitalistických metod řízení národního hospodářství. Jeho názory byly podrobeny kritice, ale s ohledem na Botvinnikovu mezinárodní reputaci neměly vážnější důsledky. Díky vysoké společenské prestiži šachu v Sovětském svazu si vrcholoví hráči mohli dovolit poměrně nezávislé a asertivní vystupování. Botvinnik disponoval určitou imunitou při jednání s úřady a nekonformní názory mu procházely snáze než běžným sovětským občanům.[8] Politickou aktivitu projevil také v roce 1989 při vytváření nové Charty šachové federace SSSR.

Botvinnik zemřel na rakovinu slinivky ve svém bytě v Moskvě ve věku 83 let. Na jeho přání se obřadu nezúčastnili oficiální hosté, urna s popelem je uložena v kolumbáriu Novoděvičího hřbitova.

Šachová kariéra editovat

V roce 1931, tedy jen ve věku 20 let, poprvé vyhrál sovětský šampionát, tehdy konaný v Moskvě, když získal 13,5 bodu ze 17. Botvinnik se však později zmínil, že turnaj podle něj nebyl silný, jelikož se jej neúčastnili ruští mistři z předrevoluční doby.[9] Vítězství obhájil o dva roky později v Leningradu, kde získal 14 bodů z 19.

 
Flohr a Botvinnik (1930)

Následně remizoval v zápase proti českému mistrovi Salu Flohrovi. Poté se na přelomu let 1934–1935 zúčastnil turnaje v Hastingsu, svého prvního mimo Sovětský svaz. Skončil na děleném 5.–6. místě, když získal 5 bodů z 9. V roce 1936 vyhrál silně obsazený turnaj v Nottinghamu, kterého se zúčastnili prakticky všichni nejlepší světoví hráči jako Capablanca, Max Euwe, Alexandr Aljechin či Reuben Fine. Po tomto vítězství se v Sovětském svazu rozvinula šachově-ideologická kampaň, která vyvrcholila poté, co se Botvinnik stal mistrem světa. Úspěchy jednotlivce byly prezentovány jako úspěch celého sovětského šachového hnutí a výsledky péče o lid ze strany sovětské moci a komunistické strany v čele se Stalinem.[8]

Michail Botvinnik patřil již od 30. let 20. století mezi nejlepší světové hráče, jeho zápasu s úřadujícím mistrem Alexandrem Alexandrovičem Aljechinem o titul mistra světa však zabránila druhá světová válka.

Když Aljechinova smrt v roce 1946 prakticky znemožnila pokračovat v předcházející praxi bojů o titul mistra světa (obhájce titulu versus vyzyvatel), rozhodl první poválečný kongres FIDE ve švýcarském Winterthuru o konání turnaje o titul mistra světa, který se uskutečnil roku 1948 v Haagu a v Moskvě a ve kterém Botvinnik s převahou zvítězil.[5]

Tabulka mistrovství světa v šachu roku 1948
Hráč Botvinnik Smyslov Keres Reshevsky Euwe Body
Michail Botvinnik   * * * * * ½ ½ 1 ½ ½ 1 1 1 1 0 1 ½ 0 1 1 1 ½ 1 ½ ½ 14
Vasilij Smyslov   ½ ½ 0 ½ ½ * * * * * 0 0 ½ 1 ½ ½ ½ 1 ½ ½ 1 1 0 1 1 11
Paul Keres   0 0 0 0 1 1 1 ½ 0 ½ * * * * * 0 ½ 1 0 ½ 1 ½ 1 1 1 10½
Samuel Reshevsky   0 ½ 1 0 0 ½ ½ 0 ½ ½ 1 ½ 0 1 ½ * * * * * 1 ½ ½ 1 1 10½
Max Euwe   0 ½ 0 ½ ½ 0 0 1 0 0 0 ½ 0 0 0 0 ½ ½ 0 0 * * * * * 4

Svůj titul Botvinnik dvakrát obhájil, a to roku 1950 s Davidem Bronštejnem remízou 5:5 (=14) a roku 1954 opět remízou Vasilijem Smyslovem 7:7 (=10). Poté jej dvakrát ztratil a díky právu na odvetu zase získal zpět: roku 1957 se Smyslovem a roku 1960 s Michailem Talem. Teprve po zrušení práva na odvetu jej definitivně roku 1963 ztratil s Tigranem Petrosjanem, když prohrál poměrem 9,5:12,5 bodu.[5] Do dalších cyklů mistrovství světa se již nepustil.

Celkem 6krát se stal sovětským šampionem, a to v letech 1931, 1933, 1939, 1944, 1945 a 1952. Byl účastníkem šesti šachových olympiád v letech 1954 až 1964. Dvakrát reprezentoval Sovětský svaz na mistrovství Evropy družstev (1961, 1965). V Utkání století SSSR - Svět roku 1970 na osmé šachovnici porazil 1:0 (=3) Milana Matuloviće. V roce 1970 ukončil závodní šachovou kariéru.

Botvinnikovy zvláštní přednosti spočívaly v jeho vůli a především v jeho důkladné přípravě na příslušného soupeře. Vypracovával spisy o svých oponentech, ve kterých dokumentoval jejich šachové přednosti a nedostatky, analyzoval sehrané partie. Mnohé studie byly vydány po jeho smrti knižně. Jeho hra se vyznačovala hlubokými strategickými nápady, nečekanými taktickými údery a neustálou touhou po iniciativě.

Ocenění a tituly editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mikhail Botvinnik na anglické Wikipedii a Ботвинник, Михаил Моисеевич na ruské Wikipedii.

  1. VESELÝ, Jiří; KALENDOVSKÝ, Jan; FORMÁNEK, Bedrich. Malá encyklopedie šachu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 430 s.  , heslo Botvinnik Michail
  2. a b GITELMAN, Zvi; RO'I, Yaacov. Revolution, Repression, and Revival: The Soviet Jewish Experience. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2007. 422 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7425-5817-5. S. 128. (anglicky) Google-Books-ID: Cd3RM6Emko0C. 
  3. Soltis 2014, s. 11–12.
  4. Soltis 2014, s. 12.
  5. a b c d e VITOUŠ, Pavel. Přemožitelé času sv. 14. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Michail Mojsejevič Botvinnik, s. 167–170. 
  6. Soltis 2014, s. 13.
  7. KASPAROV, Garry. Garry Kasparov on My Great Predecessors – Part II. [s.l.]: Everyman Chess, 2003. 480 s. Dostupné online. ISBN 1-85744-342-X, ISBN 978-1-85744-342-4. OCLC 1183445858 S. 111–112. (anglicky) 
  8. a b UMANCOVÁ, Barbora. Šach a šachisté v sovětské společnosti - případ Michaila Botvinnika [online]. Praha: Karlova univerzita, 2009 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  9. Botvinnik, Michail, Achieving the Aim, s. 23–39

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Mistři světa v šachu
Předchůdce:
Alexandr Aljechin
Michail Botvinnik
19481957
Nástupce:
Vasilij Smyslov
Předchůdce:
Vasilij Smyslov
19581960 Nástupce:
Michail Tal
Předchůdce:
Michail Tal
19611963 Nástupce:
Tigran Petrosjan