Boothia
Boothia (anglicky Boothia Peninsula nebo Boothia Felix, v inuktitutu Kingngailap Nunanga) je poloostrov v kanadském teritoriu Nunavik, obklopený Severním ledovým oceánem. Poloostrov má rozlohu 32 300 km² a žije na něm okolo osmi set obyvatel, převážně Inuitů, soustředěných do dvou osad: Taloyoak a Mission.[1] Boothia je na jihu spojena s pevninou úzkou šíjí, na severu ji Bellotův průliv, široký necelé dva kilometry, odděluje od Somersetova ostrova. Mys Murchison Promontory je nejsevernějším bodem americké pevniny:[2] nachází se na 71° 58′ severní šířky a 94° 57′ západní délky, 2013 km od severního pólu. Poloostrov je pokryt tundrou, nejvyšší vrchol má 573 metrů nad mořem.
| Boothia | |
|---|---|
 | |
| Rozloha | 32 300 km² |
| Stát |  Kanada |
 | |
| Souřadnice | 70°26′0″ s. š., 94°24′ z. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prvním Evropanem na poloostrově byl v roce 1829 John Ross, který ho pojmenoval podle mecenáše své výpravy, londýnského lihovarníka Felixe Bootha. V roce 1831 nalezl James Clark Ross ve vnitrozemí severní magnetický pól, jehož poloha se ale od té doby posunula severním směrem.
Reference
editovat- ↑ Canada's Arctic. www.arctic.uoguelph.ca [online]. [cit. 2017-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-17.
- ↑ Canadian Encyclopedia
