Otevřít hlavní menu

Nunavik ( ᓄᓇᕕᒃ), doslova „velká země“, je inuktitutské označení pro část kanadské provincie Québec, ležící severně od 55. rovnoběžky. V tomto vymezení má region rozlohu 443 685 km² a žije v něm okolo dvanácti tisíc obyvatel, největším sídlem je Kuujjuaq.

Nunavik
Nunavik na mapě Québecu
Nunavik na mapě Québecu
Nunavik – vlajka
vlajka
Geografie
Hlavní město Kuujjuaq
Souřadnice
Rozloha 443 685 km²
Nejvyšší bod Mont D'Iberville (1652 m n. m.)
Časové pásmo UTC-05
Geodata (OSM) OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 12 090 (2011)
Hustota zalidnění 0 obyv./km²
Jazyk inuktitutština, angličtina, francouzština
Národnostní složení Inuité, Kríové
Náboženství křesťanství
Správa regionu
Nadřazený celek Kanada
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o regionu v Kanadě. O poloostrovu v Grónsku pojednává článek Sigguup Nunaa.
Možná hledáte: Nunivak, ostrov u pobřeží Aljašky.

GeografieEditovat

 
Krajina v Nunaviku

Nunavik leží v severozápadní části poloostrova Labrador na Kanadském štítu, patří k němu i přilehlé ostrovy, z nichž největší jsou Manselův ostrov a Akpatok. Krajinu tvoří převážně rovinatá tundra s permafrostem, na východě se nacházejí Torngatské hory. Hlavními vodními toky jsou Caniapiscau, Nastapoka a Arnaudova řeka, nacházejí se zde impaktní krátery Pingaluit a La Moinerie, vyplněné sladkovodními jezery. Pro ochranu arktické přírody byl zřízen národní park Tursujuq. Žije zde sob polární, los evropský, mrož lední a běluha severní.[1]

Lidské osídlení se nachází pouze na pobřeží Hudsonova zálivu a Ungavského zálivu a je soustředěno do čtrnácti obcí. Vzhledem k tomu, že okolní moře zamrzá na dlouhou dobu, má Nunavik velmi drsné polární a subpolární podnebí, roční průměrné teploty jsou o patnáct stupňů Celsia nižší než na stejné zeměpisné šířce v severní Evropě. Dá se sem dostat pouze letadlem nebo v létě lodí, silnice Trans-taiga končí jižně od hranic regionu.[2] Na poloostrově Ungava se nachází velký niklový důl Raglan Mine, který tvoří základ místní ekonomiky.

HistorieEditovat

Příslušníci dorsetské kultury osídlili pobřeží koncem 1. tisíciletí n. l. Počátkem 19. století vznikly první misie Moravských bratří a obchodní stanice Společnosti Hudsonova zálivu. Do roku 1912 tvořilo území Ungavský distrikt v rámci Severozápadních teritorií, pak bylo připojeno ke Québecu. V roce 1953 zahájila kanadská vláda kontroverzní přesidlovací projekt, kdy Inuitům z Inukjuaku nabídla peníze za přestěhování na ostrovy královny Alžběty: mělo se tím zároveň vyřešit vyčerpání lovišť na Labradoru i opuštěnost dalekého Severu, který v podmínkách studené války získal strategický význam. Osadníci si však v extrémních podmínkách nového bydliště nezvykli a v osmdesátých letech využili nabídky na návrat. V roce 2010 se ministr John Duncan za přesídlení oficiálně omluvil.[3] Zacharias Kunuk natočil o událostech dokumentární film Exile.

V roce 1978 byla uzavřena dohoda, přiznávající domorodcům rozsáhlou samosprávu, v rámci regionu Nord-du-Québec byla vytvořena místní vláda nazvaná Kativik. Inuitští aktivisté požadují vytvoření oficiálního regionu Nunavik, který by měl větší pravomoci v ekonomické oblasti i vlastní křeslo v québeckém parlamentu, referendum konané v roce 2011 však návrh odmítlo.[4] Domorodý výtvarník Thomassie Mangiok navrhl vlajku hypotetického samosprávného teritoria, která přebírá modrobílou kombinaci québecké vlajky a nese stylizované vyobrazení letícího ptáka.[5]

ObyvatelstvoEditovat

 
Domorodci v Kangiqsujuaqu (1909)

Více než devadesát procent obyvatel tvoří Inuité, nejpočetnější menšinou jsou Kríové, žijící převážně v obci Whapmagoostui (inuktitutsky Kuujjuarapik), která má proto dvojjazyčnou správu.[6]

Obce v NunavikuEditovat

  • Akulivik
  • Aupaluk
  • Ipiutaq
  • Inukjuak (Port Harrison)
  • Ivujivik
  • Kangiqsualujjuaq (Port-Nouveau-Québec)
  • Kangiqsujuaq
  • Kangirsuk
  • Killiniq
  • Kuujjuaq (Fort Chimo)
  • Papiit
  • Puvirnituq
  • Quaqtaq
  • Salluit
  • Tasiujaq
  • Umiujaq
  • Whapmagoostui (Kuujjuarapik, Poste-de-la-Baleine)

ReferenceEditovat

  1. A Land of Contrasting Seasons. Nunavik Tourism. www.nunavik-tourism.com [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-10. 
  2. There’s no way out of Nunavik. Macleans, 26. 11. 2009
  3. Indigenous and Northern Affairs Canada, 15. 9. 2010. www.aadnc-aandc.gc.ca [online]. [cit. 2017-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-16. 
  4. Que. Inuit vote against self-government plan. CBC, 29. 4. 2011
  5. A Nunavik flag could inspire the region: designer. Nunatsiaq News, 9. 5. 2013
  6. Nunavik - Vivre l'isolement dans les jumelles du Nord. Le devoir, 3. 6. 2006

Externí odkazyEditovat