John Ross

britský důstojník vojenského námořnictva a polární badatel

John Ross (24. června 177730. srpna 1856) byl skotský námořní důstojník a polárník. Zabýval se zejména průzkumem arktických oblastí Severní Ameriky při hledání severozápadní cesty do Číny na počátku zlatého období polárních výprav.

John Ross
Narození24. června 1777
Stranraer
Úmrtí30. srpna 1856 (ve věku 79 let)
Londýn
Místo pohřbeníKensal Green
Povoláníobjevitel, námořní důstojník, malíř, důstojník, polárník a botanik
OceněníZakladatelova medaile (1834)
Velká zlatá medaile za průzkum (1834)
RodičeAndrew Ross
PříbuzníAndrew Ross (sourozenec)
James Clark Ross (synovec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a nomořnická kariéra

editovat

Ross pocházel z jihozápadního Skotska, z rodiny duchovního Skotské církve a dcery starosty. Od devíti let sloužil u Královského námořnictva a poté na obchodních lodích. V dospělém věku se vrátil k námořnictvu, kde budoval důstojnickou kariéru. Sloužil v Baltském moři pod Jamesem Saumarezem, účastnil se také napoleonských válek.

První arktická výprava

editovat

Po napoleonských válkách Británie jevila zájem o průzkum polárních oblastí, hledání nové cesty do Asie a omezení ruské kolonizace Ameriky, resp. Aljašky. Vypsala proto odměnu za objevení tzv. severozápadního průjezdu kolem Severní Ameriky do Beringovy úžiny a dále do Číny a za dosažení severního pólu.

Výpravu pro průzkum arktické oblasti a nalezení průjezdu vedl John Ross na lodi Isabella, jeho zástupce, mladý poručík William Parry, velel lodi Alexander. Výprava doplula do Lancasterského průlivu na západě Baffinova moře mezi ostrovem Devon a Baffinovým ostrovem. Ten (správně) považovali za začátek severozápadního průlivu, ale Ross byl přesvědčen, že se jedná o zátoku uzavřenou pásmem pohoří, které nazval podle britského ministra námořnictva Crockerovými horami a výprava se vrátila do Anglie.

Mýtické Crockerovy hory – jednalo se zřejmě o optický klam, fatu morganu – se staly předmětem výsměchu a následující akrtické výpravy vedl Parry, který jejich existenci vyvrátil a dosáhl významných pokroků v průzkumu severozápadní cesty, uzavřené však masou mořského ledu, další cesty pak Parry vedl směrem k severnímu pólu.

Druhá arktická výprava

editovat
 
Sídliště Rossovy výpravy, ilustrace zprávy o výpravě z roku 1835

K napravení pošramocené pověsti chtěl Ross uspořádat novou výpravu za severozápadní cestou, kterou však britská vláda nechtěla podpořit a financoval ji proto ginový magnát Felix Booth. Rossovým zástupcem se stal jeho mladý, ale již polárně zkušený synovec James Clark Ross. K výpravě využil parním strojem poháněnou loď Victory s nízkým ponorem. Díky menšímu množství ledu – a navzdory problémy s parním strojem – Ross proplul Parryho objeveným průlivem Fury a Hekla až k ostrovu Somerset i Ballotovým průlivem. Zde v Boothijském zálivu loď zamrzla a na východním pobřeží poloostrova Boothia strávily tři zimy. Místa byla nazvána podle sponzora výpravy. Oba Rossové se spřátelili s Inuity z nedaleké osady a získali od nich cenné poznatky, jak co se týče života v polární oblasti, včetně využití saní, tak geografické znalosti oblasti. John Ross také život dokumentoval pomocí akvarelů. James využil jízdy na saních k nalezení a zaměření polohy severního magnetického pólu Země, objev, který si pak jeho strýc jako vedoucí výpravy přivlastnil.

Další život

editovat

Za výsledky své druhé arktické cesty získal řadu ocenění a stal se britským konzulem ve Stockholmu. Již v pokročilém věku se roku 1850 vydal na svou poslední polární cestu jako jeden z mnoha cestovatelů po stopách ztracené Franklinovy expedice. Výprava však nebyla úspěšná a i kvůli kurdějím se následujícího roku vrátila do Anglie. Odebral se pak zpět do Skotska a již se neplavil, věnoval se psaní a byl i díky svým jazykovým znalostem poradcem britské vlády pro Baltskou oblast. Zemřel při návštěvě Londýna, kde je pohřben na hřbitově Kensal Green.

Externí odkazy

editovat