Bolzano (1930)
Bolzano byl poslední postavený těžký křižník italského královského námořnictva. Někdy bývá považován za třetí jednotku třídy Trento. Ve službě byl v letech 1933–1942. Intenzivně byl nasazen za druhé světové války. Ve válce byl těžce poškozen a později sešrotován. Byl to nejrychlejší italský těžký křižník.[1]
 Bolzano | |
| Základní údaje | |
|---|---|
_crowned.svg){kind=small} | |
| Typ | těžký křižník |
| Zahájení stavby | 11. června 1930 |
| Spuštěna na vodu | 31. srpna 1932 |
| Uvedena do služby | 19. srpna 1933 |
| Osud | potopen 21. června 1944 |
| Předchůdce | třída Zara |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 10 890 t (standardní) 13 665 t (plný)[1] |
| Délka | 196,9 m |
| Šířka | 20,6 m |
| Ponor | 6,8 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí, 10 kotlů 4 lodní šrouby 150 000 hp |
| Rychlost | 36 uzlů |
| Posádka | 725 |
| Pancíř | 70mm boky 50mm paluba 100mm věže |
| Výzbroj | (po dokončení): 8× 203mm kanón (4×2) 16× 100mm kanón (8×2) 4× 40mm kanón (4×1) 8× 13,2mm kulomet (4×2) 8× 533mm torpédomet (4×2) |
| Letadla | 1× katapult, 3× hydroplán |
Stavba editovat
Křižník Bolzano postavila v letech 1930–1933 loděnice Ansaldo v Janově. Oproti předchozí třídě Zara měl slabší pancéřování, ušetřená hmotnost mu však dávala vysokou rychlost až 35 uzlů. Zároveň už nesl modernější kanóny.[2] Stavba byla zahájena 11. června 1930, na vodu byl spuštěn 31. srpna 1932 a dne 31. srpna 1932 byl přijat do služby.[1]
Konstrukce editovat
Pancéřová ochrana odpovídala třídě Trento. Pancéřový pás na boku lodi měl sílu 70 mm, loď měla pancéřovou palubu silnou 50 mm a dělové věže měly 100mm pancíř.
Výzbroj tvořilo osm 203mm/53 kanónů Modelu 1929 s dostřelem 31 400 metrů. Umístěny byly ve čtyřech dvoudělových věžích, rozmístěných po dvou na přídi a zádi trupu. Doplňovalo je šestnáct 100mm kanónů a protiletadlová výzbroj v podobě čtyř 40mm kanónů a osmi 13,2mm kulometů. Loď také nesla čtyři dvojité 533mm torpédomety.[2] Mezi komíny byl umístěn katapult. Neseny byly až tři hydroplány.[1]
Pohonný systém tvořilo deset kotlů a čtyři turbínová ústrojí o výkonu 150 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby.[1] Pohonný systém byl rozčleněn na dvě oddělené strojovny a pět kotelen.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů (během služby spíše 33 uzlů). Dosah byl 4432 námořních mil při rychlosti 16 uzlů.[1]
Modifikace editovat
Ve 30. letech byly čtyři 100mm kanóny nahrazeny čtyřmi 37mm kanóny. Roku 1942 bylo osm kulometů nahrazeno čtyřmi 20mm kanóny.[2] Roku 1943 byla zvažována přestavba ponorkou poškozeného křižníku na nosič dvanácti stíhacích letounů (Reggiane Re.2000 a Reggiane Re.2001). Starovat měly pomocí dvou katapultů, přičemž přistávat by musely na pevnině. Plánována byla výzbroj deseti 100mm kanónů a čtyřiceti 37mm kanónů. Přestavba nikdy nezačala.[2]
Operační nasazení editovat
V červenci 1940 byl Bolzano nasazen v bitvě u Punta Stilo a v listopadu téhož roku i v bitvě u mysu Spartivento. Nasazen byl i v bitvě u Matapanu ve které Regia Marina ztratila tři těžké křižníky třídy Zara. V srpnu 1942 byl nasazen do akce související s britskou Operací Pedestal. Dne 13. srpna 1942 Bolzano torpédovala a těžce poškodila britská ponorka HMS Unbroken. Křižník musel být odvlečen do Neapole a později do La Spezie k opravě, ke které však již nedošlo.
V roce 1943 byla zvažována přestavba křižníku Bolzano na nosič dvanácti stíhacích letounů. Po italské kapitulaci loď dne 9. září 1943 v La Spezia ukořistilo Německo. Dne 21. června 1944 jej potopily žabí muži s britskými řiditelnými torpédy Chariot. Po válce byl vrak sešrotován.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Bolzano, s. 80 a 81. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bolzano na Wikimedia Commons
