Boje v československém pohraničí (1938–1939)
Boje v československém pohraničí v letech 1938 až 1939 byly sérií ozbrojených střetů mezi Československem na straně jedné a sudetskými Němci, Německem, Polskem a Maďarskem na straně druhé.
| Boje v československém pohraničí (1938–1939) | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Předehra druhé světové války | ||||||||
 Polské tanky v Českém Těšíně | ||||||||
| ||||||||
| strany | ||||||||
.svg){kind=small} SdP |
 ČSR |
 Karpatská Sič
| ||||||
| velitelé | ||||||||
Konrad Henlein K. H. Frank Anton Pfrogner.svg){kind=small} Wilhelm Canaris.svg){kind=small} Wacław Stachiewicz
|
Jan Syrový Ludvík Krejčí
|
Dmytro Klempuš Sergěj Jefremov[2]
| ||||||
| ztráty | ||||||||
.svg){kind=small} celkové ztráty nejsou známé
|
181 padlých příslušníků ozbrojených složek[6] |
1500 mrtvých a popravených[3] | ||||||
.svg){kind=small}
Specifickou stranu konfliktu představovala organizace Karpatská Sič, tvořená převážně Ukrajinci a spolupracující s německou zpravodajskou službou Abwehr a s berlínským ústředím Organizace ukrajinských nacionalistů, která na území Podkarpatské Rusi vedla ve dnech 14. a 15. března 1939 neúspěšné povstání proti československým orgánům. Po zahájení maďarské invaze na Podkarpatskou Rus bojovali ukrajinští povstalci po boku československých jednotek. Při evakuaci těchto jednotek na území Rumunska je ale tzv. sičovci znovu napadli, protože jim chtěli zabránit v ústupu nebo se zmocnit jejich výzbroje.[1]
Boje v československém pohraničí vypukly 12. září 1938 během Sudetoněmeckého povstání a s přestávkami pokračovaly až do 21. března 1939, kdy poslední oddíl československé armády bránící Velký Bočkov opustil území Podkarpatské Rusi[7][8] anektované Maďarskem. Na tyto boje bezprostředně navazovala tzv. Malá válka mezi Slovenským státem a Maďarským královstvím, jehož armáda po obsazení Podkarpatské Rusi překročila v noci z 22. na 23. března hranici a přepadla východní Slovensko.[9]
Podle historika Pavla Šrámka ztratily československé ozbrojené složky mezi zářím 1938 a březnem 1939 celkem 171 příslušníků, stovky dalších byly zraněny.[6]
KonfliktyEditovat
Československo–německé bojeEditovat
Československo–polské bojeEditovat
Československo–maďarské bojeEditovat
Československo–ukrajinské bojeEditovat
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
LiteraturaEditovat
PADEVĚT, Jiří. Krvavý podzim 1938. Praha: Academia, 2020. ISBN 978-80-200-3097-9
Externí odkazyEditovat
- Mobilisace 1938 Československo proti třetí říši očima dobových svědků
- Mobilizace v roce 1938 Boje o československé hranice v roce 1938
- Padlí obránci z bojů o čsl. pohraničí 1938–1939 "Dobře utajovaná pohraniční válka"
- ↑ a b LÁŠEK, Radan. Obrana Podkarpatské Rusi. S. 21–29. Paměť a dějiny [online]. [cit. 2014-12-13]. Čís. 2009/01, s. 21–29. Dostupné online.
- ↑ http://www.vhu.cz/tragicke-breznove-dny-roku-1939-na-podkarpatske-rusi/
- ↑ Časopis ATM číslo 7/2009: Jan Máče: Ústup z Karpatské Ukrajiny, str. 75
- ↑ Zelené kádry [online]. fronta.cz [cit. 2014-02-10]. Dostupné online.
- ↑ SCHLANGE, Karl. Republikanische Wehr [online]. valka.cz, 2005-01-21 [cit. 2014-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ a b ŠRÁMEK, Pavel. Ve stínu Mnichova. Praha: Mladá fronta, 2008. 160 s. ISBN 978-80-204-1848-7.
- ↑ Podkarpatská Rus - rozpad Československa [online]. Zakarpattia.net [cit. 2014-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-13.
- ↑ Dragounský pluk 11 kráľa Carola II Rumunského v Bratislave [online]. Ondrejkovics-Sandor de Szlavnicza [cit. 2014-12-13]. Dostupné online.
- ↑ HETÉNYI, Martin. Slovensko-maďarské pomedzie v rokoch 1938-1945 [online]. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, 2008 [cit. 2014-12-13]. Dostupné online.