Přepadení celnice v Habarticích

Přepadení celnice v Habarticích, hraniční obci ve Frýdlantském výběžku na severu tehdejšího Československa, byla teroristická akce provedená během ranních hodin dne 21. září 1938 příslušníky sudetoněmeckého Freikorpsu. Událost patřila k uměle vyvolaným nepokojům v českém pohraničí naplánovaným jako reakce na projev Adolfa Hitlera o utlačování německé menšiny v Československu, pronesený 12. září 1938 na sjezdu Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP).[2]

Přepadení celnice v Habarticích
Konflikt: Sudetoněmecké povstání
Objekt habartické celnice
Objekt habartické celnice
Trvání: 21. září 1938
Místo: Habartice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Zeměpisné souřadnice:
Výsledek: ubránění přepadené celnice
Strany
Nacistické Německo Sudetoněmecký Freikorps Československo Finanční stráž
Československo Stráž obrany státu
Velitelé
vrchní rescipient Kuběnka[1]

Síla
~ 100 mužů 18 mužů
Ztráty
3 mrtví
16 zraněných
1 těžce zraněný
3 lehce zranění

Celá akce začala večer 20. září, kdy do Seidenbergu (dnes Zawidówa), s nímž Habartice bezprostředně sousedí, přijeli v nákladních automobilech muži, kteří se schovali ve zdejší továrně. Krátce po půlnoci pak ozbrojeni přešli státní hranici a zaútočili na habartickou celnici. Tu bránilo osmnáct mužů. Přestože Němci postupně zaútočili ve čtyřech vlnách, nepodařilo se jim budovu dobýt. Nad ránem pak ještě dorazily jednotky československého vojska a policie povolané na pomoc z Frýdlantu a z Liberce, ale to již útočníci ustupovali. Na straně Freikorpsu byli tři mrtví a šestnáct zraněných, na české straně si přepadení vyžádalo čtyři zraněné, z toho jednoho těžce.

Obsah

Situace před přepadenímEditovat

Habartice byly obcí na československo-německé (dnes česko-polské) státní hranici, která je zde tvořena Kočičím potokem. Přímo na československou obec navazovalo za hranicemi město Seidenberg (dnes Zawidów). Habartická celnice sídlila v objektu čp. 32,[3] což je patrový zděný dům[p 1] s polovalbovou střechou stojící východně od silnice I/13 ve vzdálenosti asi 200 metrů od hraničního přechodu. Celnici bránilo družstvo Stráže obrany státu (SOS) číslo 125 čítající 22 mužů, z nichž bylo 14 příslušníků finanční stráže[4] (podle jiných zdrojů se jednalo o oddíl číslo 126 mající třináct členů, které během léta 1938 posílili čtyři vojáci z Liberce[p 2]). Během dne i noci střežily obec hlídky umístěné jednak přímo před celnicí a dále též na významných místech v Habarticích.[1] O několik dní dříve totiž jednotce SOS přišlo varování, že se chystá přepadení zdejší celnice. Několikrát proto byly povolávány z Frýdlantu posily. Ty do Habartic přijely vždy navečer, strávily zde noc a ráno odjížděly zpět do Frýdlantu. Během nočních výjezdů frýdlantské jednotky však v předchozích dnech k ničemu nedošlo, a proto na noc z 20. na 21. září, kdy k napadení celnice došlo, již nikdo nepřijel.[4] Okna v přízemí objektu a vstup do budovy chránily pytle s pískem, které sem byly umístěny během předchozího dne.[1] V budově samotné se tu noc nacházelo 16 příslušníků družstva. Zbylí hlídkovali v terénu nebo pobývali na blízké četnické stanici.[4]

V předvečer útoku, tedy v úterý 20. září, zhasla neočekávaně v Seidenbergu všechna světla a stejný osud potkal i Habartice, kam také elektrickou energii dodávala elektrárna z Německa. Členové finanční stráže pozorovali za hranicemi v německém městě podezřelý ruch. Ve 22 hodin sem totiž přijelo několik nákladních automobilů, jež přivezly nezjištěný počet mužů, kteří neosvětleným městem přecházeli do továrny poblíž státní hranice. V továrně se sice nesvítilo, ale byl slyšet tlumený hovor mužů a zahlédli též záblesky světla z kapesních svítilen.[1]

PřepadeníEditovat

 
 
Habartice
Poloha obce na mapě České republiky

V průběhu noci (přibližně ve 3.30 ráno ve středu 21. září) přešla skupina asi sta útočníků přes most na státní hranici ze Seidenbergu do Habartic.[4] Oblečeni byli do plášťů „štikové barvy“, na hlavách měli rakouské přilby a jejich výzbroj tvořily rakouské pušky a násadcové granátomety.[6] Dozorce finanční stráže Ladislav Krásný, jenž právě hlídkoval u hraniční závory, vyzval útočníky česky i německy „Stůj!“. Byl ale napaden palbou jednotky Freikorpsu útočící ze Seidenbergu. Krásný palbu opětoval, zaútočil ručními granáty a začal se stahovat do budovy celnice. V ní se mezitím stačil na případný útok připravit zbytek členů družstva SOS, tedy příslušníků Finanční stráže i vojáků. Venku, blízko budovy celnice, však Krásného zranily do očí střepiny z nepřátelského granátu.[4]

Deset minut po zahájení německého útoku telefonovali členové družstva SOS, kteří se nacházeli v četnické stanici, do Frýdlantu a poté i do Liberce s žádostí o pomoc. V telefonu byla z Habartic zřetelně slyšet prudká palba. Na pomoc proto ihned vyrazil oddíl podporučíka Kreissingera spolu s frýdlantským četnickým pohotovostním oddílem a z Liberce vyrazila četa tančíků, doprovázená oddílem vojáků s obrněným autem od policie.[6]

Krátce po zahájení útoku na habartickou celnici obklíčily jednotky Freikorpsu celou budovu a strhla se prudká přestřelka. Během ní se podařilo ještě dozorci Janu Bednářovi prostřílet se z hlídky do budovy celního úřadu. Utrpěl při tom však lehká zranění.[4] Obránci se bránili střelbou z pušek a vrháním ručních granátů z oken v prvním patře budovy.[p 3][1] Jakmile při prvním ataku útočníci neuspěli, připevnili na stěnu přístavku u celnice svazek ručních granátů. Jejich detonace sice zbořila zeď přístavku, ale dále se již útočníci nedostali.[1] Nezdařilo se jim ani vyhodit do povětří vstupní dveře budovy.[4]

Střelba proti celnici byla vedena i z okolních domů. Členové Freikorpsu navíc při dobývání pravděpodobně použili také minomet.[4] Útočníci provedli celkem čtyři vlny ataků po asi 40 mužích, ale ani při jedné z nich neuspěli.[1] Po odražení posledního z útoků se německé jednotky začaly stahovat za Kočičí potok, jenž zde tvoří státní hranici.[6]

Posily z československého vnitrozemí dorazily do Habartic za svítání.[6] Jakmile vyjely jižně od obce z lesa, začal je ohrožovat německý těžký kulomet ostřelující přístupovou silnici. Vojáci se proto museli do obce připlížit příkopem podél cesty a k celnici se dostali kolem šesté hodiny ranní. V té době již Němci kryti palbou z pušek ustupovali zpět.[1] Objekt celnice byl ovšem výrazně poničen. V jeho okolí navíc nezůstalo ani jedno okno vcelku. U celnice se našly čtyři pušky patřící útočníkům a několik nevybuchlých granátů.[6] U zadního rohu budovy byla objevena asi jeden metr hluboká jáma, ve které se nacházela zakrvácená lopata s krumpáčem a asi 30 kilogramů výbušniny[p 4] svědčící o zabití nebo zranění útočníka, který se umístěním nálože pokoušel vyhodit budovu celnice do povětří.[1]

Přepadení si na československé straně vyžádalo čtyři zraněné. Těžce byl raněn dozorce Ladislav Krásný, jenž přišel o zrak a nevrátila mu ho ani operace, kterou podstoupil v Praze.[2] Další tři příslušníci Finanční stráže (Nebeský, Sovják a Bednář) utrpěli zranění lehká. Útočníci měli ztráty vyšší, a sice tři mrtvé a 16 těžce zraněných.[6]

Následky přepadeníEditovat

 
Pamětní deska na celnici

Ještě během dne, kdy došlo k přepadení, byly do habartické celnice dovezeny zásoby střeliva a ručních granátů spolu s pytli plnými písku a místní posádku doplnily čerstvé síly.[6] Téhož dne odpoledne odehráli poblíž státní hranice čeští obránci celnice volejbalové utkání, aby demonstrovali svou neohroženost vůči útočníkům. Někteří z hráčů měli ještě hlavu omotanou zkrvaveným obvazem.[2] Německá agentura Deutsche Nachrichtenbüro o události vydala zprávu, v níž popisovala, že československé komunistické tlupy „Rote Wehr“ zaútočily v síle několika set mužů na uprchlický tábor v Seidenbergu a postřelily při tom dvě osoby těžce a 15 lehce.[6] Jedním ze zraněných měl podle německé agentury být i seidenbergský starosta, jenž v tu chvíli bojoval o život. Ve skutečnosti však rychtář tou dobou pobýval v hostinci, kam si zašel na pivo. Odpoledne toho dne německý celní úřad v Jindřichovicích pod Smrkem provedl evakuaci svých pracovníků z československého území.[p 5][6] V reakci na přepadení habartické celnice došlo 21. září večer k vyhlášení stanného práva i v okrese Frýdlant, pod který Habartice spadaly.[6] Následující den – 22. září – přepadl Freikorps Heřmanice a další den pak celnici v Srbské.[1]

Dne 6. prosince 1982 (v roce 44. výročí) byla na budově habartické celnice odhalena pamětní deska a současně proběhla též beseda se třemi obránci celnice – s Ladislavem Krásným, s Františkem Beerem a s Josefem Sivkem.[2] Na desce je napsáno:

Na památku statečných obránců československých hranic, kteří zde v září 1938 bojovali proti nacistickým vetřelcům.
21. 9. 1938
21. 9. 1982

Pravidelně se u budovy celnice konají vzpomínkové akce, které přepadení připomínají.[p 6][3][9] Obráncům celnice Ladislavu Krásnému, Františku Beerovi a Janu Bednářovi udělila obec Habartice v roce 1993 čestné občanství.[10]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Zdi dosahovaly tloušťky 80 centimetrů.[1]
  2. Dle jiného zdroje pocházeli vojáci z Litoměřic.[5]
  3. Dozorci František Beer a Jan Bednář spolu s četařem Spanilým[4] tak hodili celkem 36 granátů.[1]
  4. Výbušninou byl dynamit značky Nobel – Köln am Rhein.[1]
  5. V pohraniční obci Jindřichovice pod Smrkem se ve staniční budově nacházelo sídlo pasových a celních orgánů.[7] Přecházela zde totiž železniční trať z Frýdlantu přes hranici do Německa a pokračovala dále do Greiffengergu (dnes Gryfów Śląski).[8]
  6. Například v roce 2013 se uskutečnila vzpomínková akce nejprve v Habarticích, odkud se návštěvníci přesunuli do Srbské k další celnici přepadené v roce 1938 a následně do Heřmanic, které také během září 1938 přepadl německý Freikorps.[9]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m BRUNCLÍK, Zdeněk. Přepadení Heřmanic, Srbské a Habartic. In ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec : Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. Kapitola Přepadení Habartic, s. 134.
  2. a b c d DUB, Lubor. Příhraniční incidenty na Frýdlantsku v září 1938. Válka.cz [online]. 2004-11-16 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online. ISSN 1803-4306.  
  3. a b HAMRSKÝ, Leoš; BAŤKA, Oldřich; KRYŠPÍN, František. Pozvánka na Vzpomínkové setkání k 74. výročí přepadení celnice v Habarticích v roce 1938. Habartice : Obecní úřad, 2012. 1 s. Dostupné online.  
  4. a b c d e f g h i STEJSKAL, Libor; STEJSKAL, Jan. Drama '38: opevnění, Češi a Němci, mobilizace na Liberecku v roce 1938. 1. vyd. Liberec : Knihy 555, 2003. 175 s. ISBN 80-86660-02-8. Kapitola Rachot dní, s. 129. [Dále jen Stejskal]. 
  5. BEDNÁŘ, Jan; SIVEK, Josef. V Habarticích němečtí nacisté neprošli. In HEJTMÁNEK, A. Liberecko ve stínu nacismu. Liberec : Okresní výbor Českého svazu protifašistických bojovníků, 1988. Dostupné online.
  6. a b c d e f g h i j Stejskal, s. 130
  7. BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje: technické stavby a průmyslová architektura. Praha : Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 978-80-01-03798-0. Heslo Železniční stanice Jindřichovice pod Smrkem, s. 81.  
  8. FOGL, Miroslav; CRHA, Ladislav; ŘÍHA, Radim. 100 let trati Frýdlant v Čechách – Jindřichovice pod Smrkem. Praha : Saxi, 2003. 64 s. S. 6.  
  9. a b HAMRSKÝ, Leoš; BAŤKA, Oldřich; KRYŠPÍN, František. Pozvánka na Vzpomínkové setkání k 75. výročí přepadení celnice v Habarticích v roce 1938. Habartice : Obecní úřad, 2013. 1 s. Dostupné online.  
  10. Vzpomínka na přepadení celnice v Habarticích 21. září 1938. Drbna. srpen a září 2012, roč. XVIII, čís. 8+9, s. 23. Dostupné online.  

LiteraturaEditovat

  • STEJSKAL, Libor; STEJSKAL, Jan. Drama '38: opevnění, Češi a Němci, mobilizace na Liberecku v roce 1938. 1. vyd. Liberec : Knihy 555, 2003. 175 s. ISBN 80-86660-02-8. Kapitola Rachot dní, s. 129–130.  
  • BRUNCLÍK, Zdeněk. Přepadení Heřmanic, Srbské a Habartic. In ANDĚL, Rudolf, a kol. Frýdlantsko – Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor. Liberec : Nakladatelství 555, 2002. ISBN 80-86424-18-9. Kapitola Přepadení Habartic, s. 134.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  • DUB, Lubor. Příhraniční incidenty na Frýdlantsku v září 1938. Válka.cz [online]. 2004-11-16 [cit. 2014-01-19], kapitola Přepadení Finančního úřadu v Habarticích. Dostupné online. ISSN 1803-4306.