Otevřít hlavní menu
Falešná bludička v netypickém biotopu (hořící březová kůra na plovoucím dřevě)

Bludička je nadpřirozená bytost vyskytující se ve folklóru po celém světě a také světelný jev, který nejspíše dal podnět ve víře v toto stvoření. Bludičky se objevují v noci, především v močálech a bažinách, a svádějí pocestné ze správného směru. Ve středověké latině se nazývají ignis fatuus „neposedný oheň“, anglicky will-o'-the-wisp nebo jack-o'-lantern.

SlovanéEditovat

Slovanům je společná představa, že se jedná o duše mrtvých, zejména zemřelých násilnou smrtí či nekřtěnátek, v podobě modravých světel, dětí nebo mužíčků s lucernami nebo hořícími košťaty.[1] Mohou být také dušemi čarodějnic a prý se objevují vždy v lichém počtu.[2] Nejčastěji je lze potkat za zimních nocí, o Dušičkách, během adventu a o štědrovečerní půlnoci. Kromě močálů se zjevují i na hřbitovech či tlejícím dřevě a do bahna či vody závadějí zvláště ty, kteří se jim vysmívají, nebo na ně hvízdají. Lze si je však naklonit prosbou, slibem či vysvobozením z prokletí, potom ukáží poutníkovi správnou cestu nebo dokonce zakopaný poklad. Nemají žádnou moc nad člověkem, který má košili naruby.[3] Podobá se jim ohnivý muž, zvaný jako dýma či dýmač. Jedná se o duši hříšníka v podobě ohnivého sloupu, sudu, dráčka nebo plamínku v bažinách, ten své oběti utopí, popálí nebo roztrhá, ale stejně jako bludička může také pomáhat.

V Čechách jsou nazývány světýlky či světlonoši; na Železnobrodsku cvendy, na Českotřebovsku rychmandle a na Moravě pak zhubenčata nebo zabobončata.

V Lužici se této bytosti říká błudnička, błudnik nebo blud, v Polsku błędnik, świetlik, v Rusku ogoněk, v Srbsku macarul a ve Slovinsku vedunec.[1]

Vědecké vysvětleníEditovat

Předobrazem bludiček jsou zřejmě různé noční světelné projevy – světlušky (zelené světlo), unikající metan (modré světlo), trouchnivějící dřevo, snad i Eliášův oheň.

Bludičky v kultuřeEditovat

  • Bludička (v originále Willo the Wisp) se nazývá britský kreslený seriál pro děti o kouzelném lese, v němž žije zlá čarodějnice – televize Edna. Vypravěčem příběhů je právě lesní bludička.
  • Bludička se vyskytuje i v komediální hře Divadla Semafor, která volně parafrázuje Erbenovu sbírku Kytice - viz Kytice (Semafor).
  • Bludička Julie je také popová píseň zpěvačky Hany Zagorové

ReferenceEditovat

  1. a b MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 24. 
  2. STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X. S. 31. 
  3. VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 117-118. 

LiteraturaEditovat

  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991. S. 41-42. 
  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha: Eminent, 2011. S. 32. 
  • VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 117-118. 
  • Studia mythologica slavica VIII-2005, s. 115-136.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat