Bitva u Anchiala (763)
Bitva u Anchiala byla srážka byzantských a bulharských vojsk poblíž dnešního města Pomorje, jež se odehrála 30. července 763 a vyústila v rozhodné byzantské vítězství.[1]
| Bitva u Anchiala | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Byzantsko-bulharské války | |||||||
 Solidus s Lvem III. Syrským a Konstantinem V. | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
 Bulharský chanát
|
 Byzantská říše
| ||||||
| velitelé | |||||||
| Telec
|
Konstantin V.
| ||||||
| síla | |||||||
| neznámá | 9 600 jezdců, neznámo pěchoty, 800 lodí | ||||||
| ztráty | |||||||
| těžké | těžké | ||||||
PozadíEditovat
Roku 755 vypověděl byzantský císař Konstantin V. Kopronymos dříve dohodnuté placení tributu bulharské říši, čímž vyprovokoval válku mezi Byzancí a Bulhary. Díky byzantskému vítězství v bitvě u Markelli získal císař zpět od bulharského chána Vinecha z rodu Ukil některá ztracená území, to mu ale nestačilo.[1] O čtyři roky později podnikl nové tažení, během něj však byl v bitvě ve Veregravském průsmyku poražen. Vinech v nastalé situaci nedokázal využít příležitosti a namísto toho navrhl Byzantincům mír.[2] To mu vysloužilo nepřátelství skupiny bulharských bojarů, kteří jej svrhli a provolali novým vládcem Telece z klanu Ugain, jenž se záhy vydal na tažení proti Byzanci.[1]
Průběh tažení a bitvyEditovat
Zatímco Telecovo vojsko plenilo Thrákii, Konstantin V. připravil odvetný úder a na přelomu června a července zaútočil na Bulhary poblíž Anchiala (Pomorje). Po bitvě trvající celý den bylo bulharské vojsko poraženo a bulharští zajatci odvedeni do byzantského hlavního města Konstantinopole a pobiti.
Následky bulharské porážkyEditovat
Porážka vyvolala v Bulharsku nový vnitropolitický konflikt, jenž stál Telece život. Novým bulharským chánem byl prohlášen Sabin z původní dynastie Ukil, jež se tak opět dostala k moci.
| „ | Bulhaři, kteří se vzbouřili, zabili Telece spolu s jeho vojvody, a provolali [chánem] Sabina, Kormisošova zetě | “ |
| — Theofanés, byzantský letopisec[1] | ||
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b c d RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1. S. 42.
- ↑ ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. S. 117.
LiteraturaEditovat
- RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 508 s. ISBN 80-7106-404-1.
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.
