Bernský salašnický pes

Bernský salašnický pes je švýcarské psí plemeno, které se dožívá v průměru 10 let. Je to obří psí plemeno, dlouhosrstý, tříbarevný (tricolor), harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.

Bernský salašnický pes
Základní informace
Země původu	Švýcarsko Švýcarsko
Tělesná charakteristika
Výška samce*	64–70 cm
Výška samice*	58–66 cm
Klasifikace a standard
Skupina FCI	2: pinčové, knírači, plemena molosoidní a švýcarští psi
Sekce FCI	3: švýcarští salašničtí psi bez pracovní zkoušky
multimediální obsah v galerii na Commons
* výška uváděna v kohoutku

Historie

Toto plemeno je velmi staré a odjakživa využívané k práci na salaši, většinou k nahánění ovcí nebo tažení vozíčků. V 17. století je používali třeba prodejci mléka, kteří dali mléko v nádobách na vozíček, který vezl pes velmi podobný bernskému salašnickému psu – vyplývá to z kreseb neznámého člověka objevených ve francouzském městě Oyonnax v departmentu Ain.

Krom toho ale historie tohoto plemene není vůbec známá – ani přibližní předci nejsou známí. Za zemi jejich původu se však považuje Švýcarsko, právě v Bernu byl totiž ustanoven jejich první standard a to v roce 1907. Také byl uznán název „bernský salašnický pes“ – do té doby se používaly různé názvy.

2015: Bernský salašnický pes je v České republice ale i po celém světě velmi oblíbený a rozšířený. V České republice je již založeno více než dvacet chovatelských stanic tohoto plemene.

Vzhled

Poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čenich, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Hlava je těžší, čumák krátký. Oči jsou tmavě hnědé. Uši trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené. Krk je dlouhý a rovný. Srst na něm vytváří límec. Hřbet je dlouhý, také rovný a bohatě osrstěný. Ocas je také bohatě osrstěný, v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní.

Psi mají výšku v kohoutku 64–70 cm, feny 58–66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg. Je to velmi huňatý pes a proto by se měl česat velmi často. Jinak mohou vzniknout psí dredy. Dred se může zapařit a vzniknout zánět.^[zdroj⁠?!]

Povaha

Na pohled divoce vypadající plemeno. Ve skutečnosti je však velmi krotké a miluje své „lidi“, ale velmi rychle přilne i k cizím a agresivita se u jedinců tohoto plemene skoro vůbec nevyskytuje. Velmi dobrý pes do rodiny – miluje děti a jejich hrátky mu nevadí, má vysoký práh bolesti a pokud se mu něco nelíbí, prostě odejde. Ostatní zvířata většinou ignoruje a kontakt s nimi nevyhledává, stejně tak s nimi nevyhledává ani spory. K cizím se chová docela přátelsky, není to tedy dobrý hlídač. Nemá rád vodu a koupání je pro něj utrpení. Jinak je ale milý, laskavý a velmi přátelský. Samotu nemá rád a ze všeho nejraději je se svým pánem, ovšem na zahradě a venku, nikoli v bytě, kde nemá dostatek pohybu.

Zdravotní potíže

Je obzvláště náchylný k dysplazii kyčelních kloubů. Trpí také dědičnými očními chorobami a rakovinou. Výjimkou není ani akutní či chronické selhání ledvin. Je proto důležité u něj kontrolovat rodokmen a zkontrolovat předky, zda netrpěli právě potížemi s klouby nebo potížemi s kardiovaskulárním systémem či selháním ledvin, což často zaviní nečekanou smrt zvířete. Dožívá se jen málo let, v průměru deseti.

Péče

Výchova bernského salašnického psa probíhá zpravidla bez obtíží, neboť se jedná o mírné, učenlivé, dobře ovladatelné a vyrovnané plemeno. Přesto potřebuje tento pes důslednost a kvalitní základní výcvik, aby byl v dospělosti snadno ovladatelný. Při zanedbání péče v oblasti výcviku se u bernského salašnického psa může rozvinout značná tvrdohlavost.

Srst bernského salašnického psa vyžaduje důkladnou a pravidelnou péči. Každý týden nebo dva týdny je třeba ji nejprve opatrně rozčesat a poté velmi pečlivě vykartáčovat. Při nedostatečné péči má srst tohoto plemene tendenci žmolkovatět, následná péče se pak může stát pro psa zdrojem bolesti. Není záhodno péči o srst bernského salašnického psa v žádném případě opomíjet. Pozornost vyžadují i polštářky tlap psa, mezi kterými někdy vyrůstá přebytečná srst znesnadňující pohyb.

Jistou daň za vzhled nápadně podobný obrovskému plyšovému medvědovi představuje výrazné línání a všudypřítomné chlupy, se kterými musí chovatel počítat i při poctivé péči o srst. Kvůli svému osrstění toto plemeno navíc poměrně dost špatně snáší horké počasí, a proto je třeba ve vedrech učinit adekvátní opatření, psa fyzicky šetřit, umožnit mu stálý pobyt ve stínu a zajistit mu dostatek vody.

Literatura

• Dr. h. c. Hans Räber: Bernský salašnický pes (doplnil MVDr. Jan Nesvadba), Dona, České Budějovice, 1997
• Prof. Dr. Bernd Günter: Bernský salašnický pes, Timy, 125 stran
• Esther Verhoef-Verhallen: Bernský salašnický pes, Rebo, 128 stran
• Harper Louise: Bernský salašnický pes, Fortuna, 158 stran
• Ludwig J.,Steimerová Chr.:Švýcarští salašničtí psi, Vašut, 64 stran

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernský salašnický pes na Wikimedia Commons
• Klub švýcarských salašnických psů
• The Bernese Mountain dog Club of America

Autoritní data	NKC: ph118813 BNF: cb12181469k (data) GND: 4203170-9 LCCN: sh89004754 NLI: 987007529902205171

Portály: Pes domácí