Bernard Haitink

nizozemský dirigent

Bernard Haitink (4. března 1929, Amsterdam) je nizozemský dirigent. Jeho profesionální činnost je spojena především s Koninklijk Concertgebouworkest, spolupracoval s většinou předních světových orchestrů. Specializoval se zejména na nahrávky skladeb Maurice Ravela, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera.

Bernard Haitink

Bernard Haitink v roce 1984
Narození 4. března 1929
Amsterdam, Nizozemsko
Národnost Nizozemec
Vzdělání Konzervatoř v Amsterdamu
Alma mater Conservatorium van Amsterdam
Povolání dirigent
Významná díla nahrávky skladeb Ludwiga van Beethovena, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera
Ocenění Řád Oranien-Nassau (1969); Rytíř-komandér Order of the British Empire (1977); Řád společníků cti (2002)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Haitink je syn Willema a Anny Haitinkových. Willem Haitink byl úředník, který naposledy pracoval jako ředitel elektrárny. Během okupace za 2. světové války byl kvůli odbojové činnosti na několik měsíců uvězněn v německém koncentračním táboře jako rukojmí. Bernard studoval ve svém rodném městě na konzervatoři. Pak hrál na housle v několika orchestrech. V letech 1954 und 1955 studoval u Ferdinanda Leitnera dirigování. Roku 1955 byl jmenován druhým dirigentem Radio Filharmonisch Orkest (Nizozemského rozhlasového orchestru).

V roce 1956 zaskočil za Carla Maria Giuliniho u Koninklijk Concertgebouworkest (Královský orchestr koncertní haly Concertgebouw). Nato obdržel několik nabídek ke spolupráci s tímto orchestrem a roku 1959 ho vedl na turné po Anglii. Po náhlém úmrtí Eduarda van Beniuma v témže roce převzal Haitink funkci prvního dirigenta. Mezinárodní respekt získal Haitink roku 1961, když se spolu s Eugenem Jochumem stali společnými šéfdirigenty Concertgebouworkest. Poté, co roku 1964 Jochum na funkci rezignoval, stal se Haitink jediným šéfdirigentem orchestru a zároveň jeho uměleckým vedoucím.

Roku 1967 byl jmenován prvním dirigentem London Philharmonic Orchestra. Tuto funkci zastával do roku 1979.[1] Mezi léty 1977 a 1988 byl Haitink hudebním ředitelem Operního festivalu v Glyndebourne. Jeho smlouva s Concertgebouworkest už v roce 1988 nebyla prodloužena, což Haitink orchestru zazlíval a v dalších pěti letech s ním nevystoupil.[2][3] V roce 1999 ho ale orchestr jmenoval čestným dirigentem.

V letech 19771987 dirigoval Haitink pravidelně každé Vánoce Concertgebouworkest v rámci vánočních matiné. Na programu byla díla Gustava Mahlera, koncerty přenášela Eurovize.

Mezi léty 1987 a 2002 byl Haitink uměleckým vedoucím Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, kromě toho byl v období 19952004 hostujícím dirigentem Boston Symphony Orchestra. Roku 2002 převzal místo šéfdirigenta Staatskapelle Dresden. Na základě neshod ve věci volby svého nástupce se ale roku 2004 místa předčasně vzdal.

V letech 20062010 zastával Haitink pozici prvního dirigenta u Chicago Symphony Orchestra; Boston Symphony Orchestra ho poctil tím, že ho jmenoval titulem "Conductor emeritus".[4] Roku 2007 ho časopis Musical America jmenoval hudebníkem roku. V roce 2008 připravil na základě nového kritického vydání Beethovenova díla s Chamber Orchestra of Europe pro festival v Lucernu beethovenovský cyklus. V letech 2010/2011 nastudoval se stejným tělesem opět v Lucernu cyklus Brahmsových orchestrálních děl.[5]

Pravidelná je jeho spolupráce s Berlínskými filharmoniky. Debutoval s nimi roku 1964 s beethovenovským programem, zatím naposledy s nimi počátkem března 2015 provedl opět Beethovenovy skladby: houslový koncert a Pastorální symfonii. Berlínští filharmonikové Haitinkovi propůjčili Medaili Hanse von Bülowa.

Od roku 1956 byl Haitink ženatý s Marjolein Snijder, se kterou má tři dcery a dva syny. V roce 1994 uzavřel čtvrté manželství s houslistkou Patricií Bloomfield. Manželé spolu žijí ve švýcarské vesnici Kastanienbaum u Lucernského jezera.

Diskografie (výběr)Editovat

Koninklijk Concertgebouworkest

  • Brahms: Houslový koncert (s Henrykem Szeryngem) (Philips 1974)
  • Brahms: Dvojkoncert pro housle a violoncello (s Henrykem Szeryngem a Jánosem Starkerem) (Philips 1971)
  • Bruckner: Symfonie č. 1-9 (Philips)
  • Debussy: Orchestrální dílo (Philips, 1976–79)
  • Mahler: Symfonie č. 1–9 (Philips)
  • Mahler: Symfonie č. 2 "Vzkříšení", Elly Ameling, Aafje Heynis, Netherlands Radio Chorus, (Philips 1968).
  • Ravel: Orchestrální dílo (Philips, 1971–77)
  • Čajkovskij: Symfonie č. 4, 5 & 6 (Philips, 1979)
  • Šostakovič: Symfonie č. 5 (RCO live. 2012).
  • Schumann: Symfonie č. 3 "Rýnská" (Philips, 1983)

Boston Symphony Orchestra

  • Brahms: Symfonie č. 1, + Nanie s Tanglewoodským festivalovým sborem (Philips, 1994)
  • Brahms: Symfonie č. 2, + Tragická předehra (Philips, 1990)
  • Brahms: Symfonie č. 3, (Philips, 1993)
  • Brahms: Symfonie č. 4, + Haydnovské variace (Philips, 1992)
  • Brahms: Klavírní koncert č. 2 s Emanuelem Axem (Sony, 1997)
  • Ravel: Daphnis and Chloe s Tanglewoodským festivalovým sborem (Philips, 1989)
  • Ravel: Ma Mere l'Oye, Menuet antique, Rapsodie espagnole, La Valse (Philips, 1995)
  • Ravel: Alborada del Gracioso, Bolero, Le tombeau de Couperin, Valses nobles et sentimentales (Philips, 1996)

Chicago Symphony Orchestra

  • Mahler, Symfonie č. 2 (2009)
  • Mahler: Symfonie č.3 (2007)
  • Mahler: Symfonie č. 6 (2008)
  • Šostakovič: Symfonie č. 4 (2008)
  • Richard Strauss: Ein Heldenleben (2010)

London Philharmonic Orchestra

  • Rimskij-Korsakov: "Šehrezáda" - Rodney Friend, houslové sólo - (Philips, 6500410)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernard Haitink na německé Wikipedii.

  1. Lebrecht, Norman, Mýtus jménem maestro. Velcí dirigenti v honbě za mocí, ICN Polyart Prague, Praha 2003, s. 349, ISBN neuvedeno
  2. Anthologie des Royal Concertgebouw, klassik.com, 15. Mai 2007, (Kritika CD od Egona Bezolda.)
  3. Cultuurgids
  4. Berliner Philharmoniker, Programmheft 52, Saison 2014/2015, s. 32
  5. Peter Hagmann: Glück der Vollendung. Konzertkritik in der Neuen Zürcher Zeitung vom 27. August 2011, abgerufen am 27. August 2011.

Externí odkazyEditovat