Bernard Haitink

nizozemský dirigent

Bernard Haitink (4. března 1929, Amsterdam) je nizozemský dirigent. Jeho profesionální činnost je spojena především s Koninklijk Concertgebouworkest, spolupracoval s většinou předních světových orchestrů. Specializoval se zejména na nahrávky skladeb Maurice Ravela, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera.

Bernard Haitink
Bernard Haitink v roce 1984
Bernard Haitink v roce 1984
Narození 4. března 1929
Amsterdam, Nizozemsko
Národnost Nizozemec
Vzdělání Konzervatoř v Amsterdamu
Alma mater Conservatorium van Amsterdam
Povolání dirigent
Významná díla nahrávky skladeb Ludwiga van Beethovena, Johannesa Brahmse a Gustava Mahlera
Ocenění Řád Oranien-Nassau (1969); Rytíř-komandér Order of the British Empire (1977); Řád společníků cti (2002)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Haitink je syn Willema a Anny Haitinkových. Willem Haitink byl úředník, který naposledy pracoval jako ředitel elektrárny. Během okupace za 2. světové války byl kvůli odbojové činnosti na několik měsíců uvězněn v německém koncentračním táboře jako rukojmí. Bernard studoval ve svém rodném městě na konzervatoři. Pak hrál na housle v několika orchestrech. V letech 1954 und 1955 studoval u Ferdinanda Leitnera dirigování. Roku 1955 byl jmenován druhým dirigentem Radio Filharmonisch Orkest (Nizozemského rozhlasového orchestru).

V roce 1956 zaskočil za Carla Maria Giuliniho u Koninklijk Concertgebouworkest (Královský orchestr koncertní haly Concertgebouw). Nato obdržel několik nabídek ke spolupráci s tímto orchestrem a roku 1959 ho vedl na turné po Anglii. Po náhlém úmrtí Eduarda van Beniuma v témže roce převzal Haitink funkci prvního dirigenta. Mezinárodní respekt získal Haitink roku 1961, když se spolu s Eugenem Jochumem stali společnými šéfdirigenty Concertgebouworkest. Poté, co roku 1964 Jochum na funkci rezignoval, stal se Haitink jediným šéfdirigentem orchestru a zároveň jeho uměleckým vedoucím.

Roku 1967 byl jmenován prvním dirigentem London Philharmonic Orchestra. Tuto funkci zastával do roku 1979.[1] Mezi léty 1977 a 1988 byl Haitink hudebním ředitelem Operního festivalu v Glyndebourne. Jeho smlouva s Concertgebouworkest už v roce 1988 nebyla prodloužena, což Haitink orchestru zazlíval a v dalších pěti letech s ním nevystoupil.[2][3] V roce 1999 ho ale orchestr jmenoval čestným dirigentem.

V letech 19771987 dirigoval Haitink pravidelně každé Vánoce Concertgebouworkest v rámci vánočních matiné. Na programu byla díla Gustava Mahlera, koncerty přenášela Eurovize.

Mezi léty 1987 a 2002 byl Haitink uměleckým vedoucím Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, kromě toho byl v období 19952004 hostujícím dirigentem Boston Symphony Orchestra. Roku 2002 převzal místo šéfdirigenta Staatskapelle Dresden. Na základě neshod ve věci volby svého nástupce se ale roku 2004 místa předčasně vzdal.

V letech 20062010 zastával Haitink pozici prvního dirigenta u Chicago Symphony Orchestra; Boston Symphony Orchestra ho poctil tím, že ho jmenoval titulem "Conductor emeritus".[4] Roku 2007 ho časopis Musical America jmenoval hudebníkem roku. V roce 2008 připravil na základě nového kritického vydání Beethovenova díla s Chamber Orchestra of Europe pro festival v Lucernu beethovenovský cyklus. V letech 2010/2011 nastudoval se stejným tělesem opět v Lucernu cyklus Brahmsových orchestrálních děl.[5]

Pravidelná je jeho spolupráce s Berlínskými filharmoniky. Debutoval s nimi roku 1964 s beethovenovským programem, naposledy s nimi počátkem března 2015 provedl opět Beethovenovy skladby. Berlínští filharmonikové Haitinkovi propůjčili Medaili Hanse von Bülowa.

Na přelomu srpna a září 2019 se rozhodl čtyřmi koncerty s Vídeňštími filharmoniky ukončit svoji 65 letou hudební kariéru. Na programu byl Beethovenův 4. klavírní koncert a Brucknerova 7. symfonie.

Od roku 1956 byl Haitink ženatý s Marjolein Snijder, se kterou má tři dcery a dva syny. V roce 1994 uzavřel čtvrté manželství s houslistkou Patricií Bloomfield. Manželé spolu žijí ve švýcarské vesnici Kastanienbaum u Lucernského jezera.

Diskografie (výběr)Editovat

Koninklijk Concertgebouworkest

  • Brahms: Houslový koncert (s Henrykem Szeryngem) (Philips 1974)
  • Brahms: Dvojkoncert pro housle a violoncello (s Henrykem Szeryngem a Jánosem Starkerem) (Philips 1971)
  • Bruckner: Symfonie č. 1-9 (Philips)
  • Debussy: Orchestrální dílo (Philips, 1976–79)
  • Mahler: Symfonie č. 1–9 (Philips)
  • Mahler: Symfonie č. 2 "Vzkříšení", Elly Ameling, Aafje Heynis, Netherlands Radio Chorus, (Philips 1968).
  • Ravel: Orchestrální dílo (Philips, 1971–77)
  • Čajkovskij: Symfonie č. 4, 5 & 6 (Philips, 1979)
  • Šostakovič: Symfonie č. 5 (RCO live. 2012).
  • Schumann: Symfonie č. 3 "Rýnská" (Philips, 1983)

Boston Symphony Orchestra

  • Brahms: Symfonie č. 1, + Nanie s Tanglewoodským festivalovým sborem (Philips, 1994)
  • Brahms: Symfonie č. 2, + Tragická předehra (Philips, 1990)
  • Brahms: Symfonie č. 3, (Philips, 1993)
  • Brahms: Symfonie č. 4, + Haydnovské variace (Philips, 1992)
  • Brahms: Klavírní koncert č. 2 s Emanuelem Axem (Sony, 1997)
  • Ravel: Daphnis and Chloe s Tanglewoodským festivalovým sborem (Philips, 1989)
  • Ravel: Ma Mere l'Oye, Menuet antique, Rapsodie espagnole, La Valse (Philips, 1995)
  • Ravel: Alborada del Gracioso, Bolero, Le tombeau de Couperin, Valses nobles et sentimentales (Philips, 1996)

Chicago Symphony Orchestra

  • Mahler, Symfonie č. 2 (2009)
  • Mahler: Symfonie č.3 (2007)
  • Mahler: Symfonie č. 6 (2008)
  • Šostakovič: Symfonie č. 4 (2008)
  • Richard Strauss: Ein Heldenleben (2010)

London Philharmonic Orchestra

  • Rimskij-Korsakov: "Šehrezáda" - Rodney Friend, houslové sólo - (Philips, 6500410)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernard Haitink na německé Wikipedii.

  1. Lebrecht, Norman, Mýtus jménem maestro. Velcí dirigenti v honbě za mocí, ICN Polyart Prague, Praha 2003, s. 349, ISBN neuvedeno
  2. Anthologie des Royal Concertgebouw, klassik.com, 15. Mai 2007, (Kritika CD od Egona Bezolda.)
  3. Cultuurgids[nedostupný zdroj]
  4. Berliner Philharmoniker, Programmheft 52, Saison 2014/2015, s. 32
  5. Peter Hagmann: Glück der Vollendung. Konzertkritik in der Neuen Zürcher Zeitung vom 27. August 2011, abgerufen am 27. August 2011.

Externí odkazyEditovat