Baskická národní strana

Baskická národní strana
Baskická národní strana
	Euzko Alderdi Jeltzalea
	Logo strany v letech 1992–2012
Zkratka	EAJ, PNV
Datum založení	31. července 1895
Vůdce	Juan José Ibarretxe
Zakladatel	Sabin Arana
Sídlo	Sabin Etxea,; Ibáñez de Bilbao, 16; Bilbao
Ideologie	Baskický nacionalismus; Vlastenectví; Regionalismus; Křesťanská demokracie; Liberální konzervatismus; Sociální konzervatismus
Politická pozice	střed až středopravice
Evropská strana	Evropská demokratická strana
Politická skupina EP	Obnova Evropy
Počet členů	24,650
Barvy	červená, zelená, bílá
Oficiální web	https://www.eaj-pnv.eus/
Zisk mandátů ve volbách
Kongres poslanců2019 (mandáty Baskicka)	6/18
Senát Španělska2019 (mandáty Baskicka)	9/15
Evropský parlament2019	1/59
Parlament Baskicka2020	31/75
Parlament Navarry2019	4/50
Starostové obcí; (v rámci Baskicka)	121/251
Zastupitelstva obcí; (v rámci Baskicka)	1017/2628
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baskická národní strana (baskicky Euzko Alderdi Jeltzalea - EAJ, španělsky Partido Nacionalista Vasco - PNV, francouzsky Parti Nationaliste Basque) je politická strana působící ve španělských autonomích společenstvích Baskicku a Navaře a ve Francouzském Baskicku. Ideologií strany je regionalismus, vlastenectví (až nacionalismus), liberální a sociální konservatismus. V rámci Baskicka je významnou politickou stranou. Od roku 1979 do současnosti stojí nepřetržitě v čele vlády Baskicka (pouze s přerušením v letech 2009–2012). Ze všech baskických stran má největší zastoupení v regionální i celostátní správě.^[2]

Historie

Vznik a prvopočátky

Sabin Arana, zakladatel strany

Batzoki („místo setkávání“), kulturní dům v Barakaldu, zprovozněn stranou roku 1898

Stranu založil baskický spisovatel a vlastenec Sabin Arana roku 1895 (je tak po PSOE druhou nejstarší politickou stranou ve Španělsku) jako katolickou a konservativní stranu se zaměřením na politickou nezávislost Biskajska, ochranu baskické kultury, národních tradic a také radikální národní čistoty (kritéria pro přijetí do strany byla přísná a limitovaná na pravé Basky).

Roku 1897 strana opustila program nezávislosti samotného Biskajska a přeorientovala se na celé území Baskicka (španělské i francouzské části) jako jednoho celku.^[3]

Zakladatel Sabin Arana umírá roku 1903.

Raná historie a prvotní rozkoly

V letech 1916–1921 strana zažívala vnitřní rozkol (spor o výklad myšlenek zakladatele Arany, spor mezi úmírněnou a radikálnější frakcí) a několikrát prošla změnou názvu i programu. Od strany se oddělila Comunión Nacionalista Vasca (Baskická národní komunita).^[4]

Během diktatury generála Primo de Rivery v letech 1923–1930 byla strana zakázána, vyvíjela však podzemní činnost. Comunión Nacionalista Vasca však byla režimem tolerována, neboť se nejednalo o politickou stranu, ale pouze o umírněný regionální spolek.

Roku 1930, po skončení diktatury, dochází k znovusjednocení Comunión Nacionalista Vasca s Baskickou národní stranou. Zároveň se však při té příležitosti odštěpila nacionalistická frakce Eusko Abertzale Ekintza (Baskická národní akce), která existuje dodnes.

Druhá Španělská republika

Během krátkého období svobodné Druhé Španělské republiky se opět začaly projevovat rozdíly mezi umírněnější částí strany (požadující autonomii) a částí radikálnější (požadující úplnou nezávislost).

Občanská válka

Během Španělské občanské války výměnou za autonomii baskických provincií strana podporovala Republiku, ač část členů se zpočátku účastnila povstání proti ní kvůli levicové povaze republikánské vlády. Strana byla nicméně antifašistická a ve válce se angažovala proti Francovi. Většina Baskicka padla do rukou frankistů roku 1936, poslední jednotky se bránily až do roku 1937. Poslední odpor byl zlomen až po vybombardování Gerniky, v dubnu 1937. Kapitulaci provedli představitelé Baskické národní strany. Část jich unikla do Katalánska, kde v Barceloně zformovali exilovou vládu. Ta se po obsazení Katalánska přesunula do Francie.

Frankistické Španělsko a exilová vláda

Během Frankistického Španělska byla baskičtina přísně zakázána, stejně jako projevy baskické kultury či národní příslušnosti. Baskická národní strana zformovala exilovou vládu, kterou pak také vedla. Roku 1959 vzniká baskická odbojová organisace ETA, zformovaná zčásti na pozůstatcích EAJ. Příslušníci ETA vedli v Baskicku aktivní odboj, mnozí z nich byli zklamaní z údajné nečinnosti exilové vlády.

EAJ se v exilu stala zakládajícím členem CDI, kterou však později opustila. EAJ se rovněž distancovala od organisace ETA.

Od pádu Frankova režimu do současnosti

Sabin Etxea (Sabinův dům) v Bilbau, nynějsí sídlo strany

Po pádu Frankova režimu EAJ obnovila svoji činnost na území Baskicka. Podílela se na obnovení autonomního statusu Baskicka a tím pádem vzniku Baskického autonomního společenství v jeho současné podobě. V prvních svobodných regionálních volbách roku 1980 se umístila na prvním místě a stala se baskickou vládní stranou, kterou byla nepřetržitě až do roku 2009 a je jí znovu od roku 2012. Zatím ve všech volbách do Parlamentu Baskicka se umístila na prvním místě. Ve volbách roku 2001 a 2005 kandidovala ve volební koalici PNV–EA společně se stranou Eusko Alkartasuna.

Historicky nejlepší volební výsledek strany do Parlamentu Baskicka byl ve volbách roku 1984, kdy zvítězila se 41,8 %. Nejnižší výsledek strany byl ve volbách roku 1998, a sice 27,6 %, i to jí však stačilo k vítězství.

Po volbách roku 2020 disponuje EAJ třiceti jedna poslanci z celkového počtu sedmdesáti pěti a je tak nejsilnější stranou v regionálním parlamentu.

Působí i v parlamentu Navarry, tam je však její zastoupení podstatně nižší - volební výsledky se pohybují v řádu jednotek procent. V letech 1987–2003 neměla EAJ v Parlamentu Navarry žádné poslance. Po volbách roku 2019 zde má čtyři poslance z celkového počtu padesáti.

Odkazy

Reference

↑ Los partidos se atribuyen ocho veces más militantes de los que admiten pagar cuotas. Público, 28/07/2019.
↑ ELLINGHAM, M.: Španělsko. Rough Guides. 1. české vydání Jota 2005. 1030 s. ISBN 80-7217-312-X. S. 452 - 456.
↑ Watson, Cameron (2003). Modern Basque History: Eighteenth Century to the Present Reno: Center for Basque Studies. p. 191
↑ Iñigo Camino and Luis de Guezala, Juventud y Nacionalismo Vasco: Bilbao (1901–1937) (Bilbao: Fundación Sabino Arana, 1991), 89-90.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Baskická národní strana na Wikimedia Commons
Sabin Arana
Baskické autonomní společenství
Baskicko (území)
Baskové

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Los partidos se atribuyen ocho veces más militantes de los que admiten pagar cuotas. Público, 28/07/2019.

[2] ELLINGHAM, M.: Španělsko. Rough Guides. 1. české vydání Jota 2005. 1030 s. ISBN 80-7217-312-X. S. 452 - 456.

[3] Watson, Cameron (2003). Modern Basque History: Eighteenth Century to the Present Reno: Center for Basque Studies. p. 191

[4] Iñigo Camino and Luis de Guezala, Juventud y Nacionalismo Vasco: Bilbao (1901–1937) (Bilbao: Fundación Sabino Arana, 1991), 89-90.

[2]

[1]

[3]

[4]