Azhdarchidae
Azhdarchidae (podle slova Ajdarxo, názvu mytologického draka z uzbeckých dějin) je čeledí ptakoještěrů z podřádu pterodaktyloidů. Patří sem také největší známí pterosauři, a tím i létající živočichové vůbec, například blízce příbuzné rody Arambourgiania, Hatzegopteryx nebo Quetzalcoatlus[1] s rozpětím křídel až mezi 10 a 12 metry[2].
 Azhdarchidae | |
|---|---|
 Nová představa azdarchida kvetzalkoatla jako obdoby obřího čápa | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | ptakoještěři (Pterosauria) |
| Podřád | Pterodactyloidea |
| Nadčeleď | Azhdarchoidea |
| Čeleď | Azhdarchidae Nessov, 1984 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charakteristika
editovatAzdarchidé jsou charakterizováni dlouhými spodními končetinami a krčními obratli, dlouhým a štíhlým zobákem a celkově velikou hlavou v poměru k velikosti těla. Dříve se předpokládalo, že lovili nad hladinou ryby za letu. dnes však převládá názor, že zástupci této skupiny žili spíše nad pevninou a byli jakousi obří obdobou dnešních čápů. Zástupce této skupiny žil nejspíš také na našem území (druh Cretornis hlavaci od Chocně, představující mládě možného azdarchoida).[3][4] Dobře známá je obří velikost některých zástupců této skupiny. Rozpětí jejich křídel činilo asi 10 až 12 metrů, ačkoliv dříve se objevovaly přehnané odhady dokonce na úrovni 20 metrů.[5] Rekordně velkým jedincem by mohl být dosud nepopsaný rumunský exemplář (známý jen podle jednoho krčního obratle), který mohl vážit přes 500 kilogramů a patrně nelétal.[6]
Paleoekologie
editovatJe možné, že některé formy azdarchidů představovaly dominantní predátory v oblastech bez přítomnosti velkých teropodů (například rumunský Hatzegopteryx, který byl mohutně stavěnou specializovanou formou ptakoještěra).[7] U některých obřích forem azdarchidů se dokonce předpokládá druhotná nelétavost a specializace pro pozemní predátorský způsob života. Ten byl ale možný pouze v ostrovním prostředí, kde chyběli velcí teropodní dinosauři.[8]
Některé objevy fosilních stop ptakoještěrů naznačují, že byli schopni zaujmout vzpřímenou pozici, aby například lépe viděli do okolního terénu. O přesném mechanismu chůze a postoje těchto velkých ptakoještěrů ale zatím nemáme mnoho přesných informací.[9]
Podle některých odhadů dokázali tito ptakoještěři urazit ohromné vzdálenosti. Například zástupci rodu Quetzalcoatlus zvládli pravděpodobně přeletět v rozmezí 7 až 10 dní na vzdálenost kolem 16 000 kilometrů, a to jen s relativně malým výdejem energie.[10][11]
Dlouhou dobu se předpokládalo, že na úplném konci období křídy, tedy krátce před hromadným vymíráním před 66 miliony let, byli pterosauři už pouze vymírající skupinou s velice nízkou biodiverzitou (v podstatě už tehdy měly existovat pouze obří formy specializovaných azhdarchidů, kterým přímo ekologicky nekonkurovali mnohem menší zástupci ptáků). Novější výzkumy z Maroka, USA, Kanady i odjinud ale ukazují, že druhová rozmanitost ptakoještěrů byla v globálním rozsahu stále vysoká i krátce před vymíráním (zhruba v posledním milionu let křídy), a to například i v ekosystémech geologického souvrství Hell Creek, ze kterého známe populární dinosaury, jako je Tyrannosaurus rex nebo Triceratops horridus.[12][13]
Klasifikace
editovatPodle Davida Unwina, 2006.
- Čeleď Azhdarchidae
- Aerotitan?
- Alanqa?
- Albadraco
- Aralazhdarcho
- Arambourgiania
- Azhdarcho
- Bakonydraco
- Cretornis?
- Cryodrakon
- Eurazhdarcho
- Hatzegopteryx
- Mistralazhdarcho?
- Montanazhdarcho
- Phosphatodraco
- Quetzalcoatlus
- Thanatosdrakon[14]
- Volgadraco
- Zhejiangopterus
- Zřejmě platné rody azdarchidů:
- Eoazhdarcho
- Doratorhynchus
- Bogolubovia
- Bennettazhia
- "Ornithocheirus" bunzeli
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Andres, B. (2021). Phylogenetic systematics of Quetzalcoatlus Lawson 1975 (Pterodactyloidea: Azhdarchoidea). Journal of Vertebrate Paleontology. 41: 203–217. doi: 10.1080/02724634.2020.1801703
- ↑ http://dinosaurusblog.com/2014/11/19/limit-pro-letajici-draky/
- ↑ http://www.osel.cz/8339-druhohorni-plazi-v-cechach-iii.html
- ↑ SOCHA, Vladimír. Kam patřil český ptakoještěr. DinosaurusBlog.com [online]. 27. července 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 290).
- ↑ https://techfocus.cz/veda-vesmir/2649-nedavno-objeveny-obri-ptakojester-z-rumunska-mohl-mit-rozpeti-kridel-mensiho-turistickeho-letadla.html
- ↑ Článek na webu DinosaurusBlog (česky)
- ↑ Článek o obřím rumunském azdarchidovi na webu Pravek.info (česky)
- ↑ Archivovaná kopie. thepterosaurinquisition.wordpress.com [online]. [cit. 2020-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-13.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Quetzalcoatlus byl mezikontinentálním letcem. OSEL.cz [online]. 10. září 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ Witton, M. P.; Martill, D. M.; Loveridge, R. F. (2010). Clipping the wings of giant pterosaurs: comments on wingspan estimations and diversity. Acta Geoscientica Sinica. 31 (1): 79–81.
- ↑ SOCHA, Vladimír. Gigantičtí ptakoještěři nad hlavami tyranosaurů. OSEL.cz [online]. 27. srpna 2024. Dostupné online. (česky)
- ↑ Longrich, N. R.; Martill, D. M.; Andres, B. (2018). Late Maastrichtian pterosaurs from North Africa and mass extinction of Pterosauria at the Cretaceous-Paleogene boundary. PLoS Biology. 16 (4): e1002627.
- ↑ Leonardo D. Ortiz David, Bernardo J. González Riga & Alexander W. A. Kellner (2022). Thanatosdrakon amaru, gen. et sp. nov, a giant azhdarchid pterosaur from the upper Cretaceous of Argentina. Cretaceous Research. 105228. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105228
Literatura
editovat- Nessov, L. A. (1984). ["Upper Cretaceous pterosaurs and birds from Central Asia."] Paleontologicheskii Zhurnal, 1984(1), 47–57.
- Kellner, A. W. A., and Langston, W. (1996). "Cranial remains of Quetzalcoatlus (Pterosauria, Azhdarchidae) from Late Cretaceous sediments of Big Bend National Park, Texas." Journal of Vertebrate Paleontology, 16, 222–231.
- Chatterjee, S., and Templin, R. J. (2004). "Posture, locomotion, and paleoecology of pterosaurs." Geological Society of America Special Publication, 376, 1–64.
- Ősi, A., Weishampel, D.B., and Jianu, C.M. (2005). "First evidence of azhdarchid pterosaurs from the Late Cretaceous of Hungary." Acta Palaeontologica Polonica, 50(4): 777–787.
- Humphries, S., Bonser, R.H.C., Witton, M.P., and Martill, D.M. (2007). "Did pterosaurs feed by skimming? Physical modelling and anatomical evaluation of an unusual feeding method." PLoS Biology, 5(8): e204.
- http://www.plosone.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pone.0002271
- Unwin, David M. (2006). The Pterosaurs: From Deep Time. New York: Pi Press. p. 273. ISBN 0-13-146308-X.
- Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Azhdarchidae na Wikimedia Commons }- Článek o obřích ptakoještěrech (anglicky)
- Článek o azdarchidech na webu The Pterosaur inquisition Archivováno 30. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
