Artur Schnabel

klavírista a pedagog

Artur Schnabel (17. dubna 1882 Lipník, dnes Bílsko-Bělá, Polsko15. srpna 1951 Axenstein, dnes součást obce Morschach, Švýcarsko) byl rakouský klavírista a hudební pedagog židovského původu narozený na území dnešního Polska.

Artur Schnabel
Schmabel LCCN2014715786 (cropped).jpg
Základní informace
Narození17. dubna 1882
Lipnik
Úmrtí15. srpna 1951 (ve věku 69 let)
Morschach
Povoláníhudební skladatel, klavírista a hudební pedagog
Nástrojeklavír
Manžel(ka)Therese Behr
DětiStefan Schnabel
Karl Ulrich Schnabel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Artur Schnabel se narodil v rodině židovského obchodníka s textilem Isidora Schnabela v polské obci Lipník v západní Haličí.[1] Pravdepodobnejšie však je ze bol narodený v Lipníku pri Prievidzi na Slovensku. Často sa omylom ako miesto narodenia uvádza Poľsko či Česko[2]. Byl nejmladší ze tří dětí. Měl dvě sestry Claru a Friedu. V roce 1884 se rodina přestěhovala do Vídně. Ve čtyřech letech se začal učit hrát na klavír od své starší sestry a v šesti letech ho začal učit profesor Hans Schmitt z vídeňské konzervatoře (dnes Universität für Musik und darstellende Kunst Wien). O tři roky později začal studovat u polského klavíristy a skladatele Teodora Leszetyckiho[3]. V hudební teorii a skladbě byl žákem Eusebius Mandyczewského, který byl asistentem Johannese Brahmse.

Oficiální koncertní debut měl Schnabel v roce 1897 v Bösendorferově sále ve Vídni. Ještě v tomtéž roce měl sérii koncertů v Budapešti, Praze a v Brně. O rok později se přestěhoval do Berlína. Jeho první koncert v Berlíně se konal v Bechsteinově sále. Po skončení války koncertoval ve Spojených státech, Rusku a v Anglii. Získal si skvělou pověst díky koncertům s orchestrem řízeným Arthurem Nikischem, jako komorní hráč i jako doprovazeč své budoucí manželky, altistky Terezy Behrové.

V roce 1902 založil spolu s houslistou Alfrede Wittenbergem a violoncelistou Antonem Hekkingem Schnabelovo trio. Po jeho rozpadu je v roce 1905 obnovil s Carlem Fleschem a Jeanem Gérardym. Gérarda později vystřídal Hugo Becker. Rovněž působil v klavírním kvartetu s Bronisławem Hubermanem, skladatelem Paulem Hindemithem a Grigorijem Pjatigorským. Vystupoval také se slavnými sólisty jako např. s houslistou Josephem Szigetim, či violoncellisty Pablo Casalsem a Pierrem Fournierem. Od roku 1925 učil na Universität der Künste v Berlíně.

V roce 1933, když přišel k moci Adolf Hitler, opustil Schnabel, vzhledem ke svému židovskému původu, Berlín a žil nějaký čas v Anglii, krátce vedl mistrovské kurzy v Tremezzu na jezeře Como v Itálii a v roce 1939 odešel do USA. V roce 1944 získal americké státní občanství a stal se profesorem na univerzitě v Michiganu.

Schnabelova matka, Ernestine Taube, zůstala ve Vídni a ve věku 83 let byla v srpnu 1942 deportována do Terezína, kde o dva měsíce později zemřela. Po Druhé světové válce se Schnabel již nikdy do Německa ani do Rakouska nevrátil, i když koncertoval v mnoha zemích Evropy. Zemřel 15. srpna 1951 v Axensteinu ve Švýcarsku. Je pochován v nedalekém Schwyzu.

DíloEditovat

Navzdory tomu, že v repertoáru klavíristy Artura Schnabela převažovala díla Beethovena, Schuberta, Mozarta a Brahmse, téměř všechny jeho skladby jsou atonální.

Komorní skladbyEditovat

  • 3 Fantasiestücke pro housle violu a klavír (1898)
  • Klavírní kvintet (1914)
  • Sonáta pro sólové housle (1918)
  • Smyčcové trio (1929)
  • Sonata pro sólové violoncello (1931)
  • Sonata pro housle a klavír (1935)
  • Smyčcový kvartet No. 1 (1915/16)
  • Smyčcový kvartet No. 2 (1921)
  • Smyčcový kvartet No. 3 (1922)
  • Smyčcový kvartet No. 4 (1930)
  • Smyčcový kvartet No. 5 (1940)
  • Duodecimet, komorní orchestr (1950, René Leibowitz dokončil skladbu po Schnabelově smrti)

Orchestrální skladbyEditovat

  • Klavírní koncert d-moll (1901)
  • Rapsodie pro orchestr (1946)
  • Symfonie č. 1 (1938/39)
  • Symfonie č. 2 (1941/43)
  • Symfonie č. 3 (1948/49)

SboryEditovat

  • Dance and Secret
  • Joy and Peace

PísněEditovat

  • Frühe Lieder, op. 11 pro střední hlas a klavír (1901)
  • Frühe Lieder, op. 14 pro střední hlas a klavír (1899-1902)
  • Notturno, op. 16 pro střední hlas (1910)

Klavírní skladbyEditovat

  • Tři klavírní skladby (1898)
  • Tři fantasie (1898)
  • Taneční suita (1919)
  • Sonáta pro klavír (1923)
  • Skladba o sedmi větách (1936-1937)
  • Sedm klavírních skladeb (1947)

SpisyEditovat

  • Reflections on Music. Manchester 1933
  • My Life and Music. Mineola, NY: Dover Publications. Reprinted 1988. ISBN 0-486-25571-9. Transcripts of the twelve lectures held by Schnabel at the University of Chicago in 1945.
  • Music, Wit, and Wisdom. Ed. Werner Grünzweig and Lynn Matheson. Hofheim: Wolke, 2009. ISBN 978-3-936000-53-5. New edition of My Life and Music, revised according to the sources held at the Music Archive of the Akademie der Künste, Berlin.
  • Music and the Line of Most Resistance. Rev. and ed. edition. Ed. Lynn Matheson and Ann Schnabel Mottier. Hofheim: Wolke, 2007. ISBN 978-3-936000-51-1. First published Princeton University Press, 1942. Transcripts of lectures that Schnabel gave at Harvard University and at the University of Chicago.
  • Aus dir wird nie ein Pianist (dt. Übers. von Hermann J. Metzler), 2. erweiterte Neuausgabe Hofheim 2009, ISBN 978-3-936000-52-8

ReferenceEditovat

  1. Schnabel, Artur (1988) [1961]. My Life And Music. New York & London: Dover/Smythe.
  2. JELÍNEK, GUBIŠ, KLIŽAN. Jedno storočie v Prievidzi. Prievidza: [s.n.], 2017. S. s. 33. 
  3. 88 notes pour piano solo, Jean-Pierre Thiollet, Neva Editions, 2015, p. 356. ISBN 978-2-3505-5192-0

Externí odkazyEditovat