Otevřít hlavní menu

Arthur Roessler (20. února 1877 Vídeň20. července 1955 Vídeň) byl rakouský historik a kritik umění .

Arthur Roessler
Arthur Roessler 1910
Arthur Roessler 1910
Narození 20. února 1877
Vídeň
Úmrtí 20. července 1955 (ve věku 78 let)
Vídeň
Povolání kritik umění a spisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Arthur Roessler studoval filozofii, literaturu a dějiny umění u Franze Wickhoffa na univerzitě ve Vídni, ale nedosáhl doktorského titulu. Po ukončení studií procestoval Německo, Francii, Anglii a Itálii. V 90. letech krátce pobyl v umělecké komuně Usadil se v Mnichově a pracoval jako novinář. Ve svých románech a esejích (Atmosféra gotiky, Die Stimmung der Gotik, 1903) kombinoval lyrické vcítění, vybroušenost jazyka a brilantní styl.

 
Hölzl, Mokřina v Dachau

Roku 1905, díky své knize o Adolfu Hölzelovi a umělecké kolonii v Dachau (1875-1913) obrátil pozornost k současné malbě. Ve stejném roce se přestěhoval do Vídně a na rok převzal řízení Galerie MIETHKE. Publikoval několik monografií o rakouských malířích 19. století (Ferdinand Georg Waldmüller, Rudolf von Alt, Josef Danhauser, ale zabýval se i Kokoschkou, Meštrovičem nebo Štursou[1]. Jako redaktor pracoval pro několik uměleckých časopisů a jako umělecký poradce na žádost Viktora Adlera pro sociálně demokratické Arbeiter-Zeitung a Wiener Latest News. Uvědomil si jak důležité je hledání mladých talentů a jejich publicistická i osobní podpora.

 
Egon Schiele, portrét Arthura Roesslera, 1910

Roessler roku 1909 objevil a poté podporoval Egona Schieleho. I když jejich vzájemný vztah nebyl vždy klidný, malíř nikdy nepřestal být jeho chráněncem a Roessler Schieleho povzbuzoval, hledal kontakty a pilně shromažďoval jeho práce. Pamela Kort uvádí, že svědectví Roesslera o Diefenbachově komuně i pobyt některých malířových přátel z Nekunstgruppe v Monte Veritá u Gräsera měly vliv na autostylizaci Schieleho jako trýzněného proroka.[2][3] Egon Schiele portrétoval Arthura Roesslera i jeho manželku Idu. [4]Po Schieleho smrti Roessler nadále udržoval jeho památku a publikoval několik knih.

V meziválečném období Roessler pokračoval v činnosti jako novinář, vydavatel, organizátor výstav a funkcionář kulturních organizací, byl viceprezidentem Wiener Werkstätte a předseda rakouského Werkbundu.

Po nástupu nacistů a přijetí norimberských zákonů byl Roessler považován za "míšence" a čelil problémům. Mimo jiné mu zabavili několik stovek dopisů od Rudolfa von Alta. Roesslerovo literární dílo je důležitým příspěvkem k historii umění zakladatelů rakouské moderny.

OceněníEditovat

  • Zlatá medaile cti z Vídeňské univerzity
  • Stříbrná medaile Albrechta Dürera
  • Stříbrná medaile Adalberta Stiftera

Díla (výběr)Editovat

  • Die Stimmung der Gotik und andere Essays. Berlin 1903.
  • Stimmung der Gotik. Ein Zwiegespräch. Mit Originalholzschnitten von Otto R. Schatz. 3., überarb. u. abgeschlossene Ausgabe. Wiener Volksbuchverlag, Wien 1947.
  • Neu-Dachau. Ludwig Dill, Adolf Hölzel, Arthur Langhammer. Velhagen & Klasing, Bielefeld/Leipzig 1905.
  • Nachdruck: Verlagsanstalt Bayerland, Dachau 1982, ISBN 3-922394-10-8.
  • Ferdinand Georg Waldmüller. Karl Graeser, Wien 1908.
  • Rudolf von Alt. Karl Graeser, Wien 1909.
  • Josef Danhauser. Rosenbaum, Wien 1911.
  • Kritische Fragmente. Aufsätze über österreichische Neukünstler. Lányi, Wien 1918.
  • (Über Anton Faistauer, Johannes Fischer, Albert Paris Gütersloh, Felix Albrecht Harta, Oskar Kokoschka, Alfred Kubin, Egon Schiele, Ernst Wagner, Gustinus Ambrosi, Anton Hanak, Ivan Meštrović und Jan Štursa.)
  • Walther von der Vogelweide. Ausgewählt und übertragen von Arthur Roessler. Mit Holzschnitten von Erwin Lang. Schrift von Jutta Schulhof. C. Konegen, Wien 1921.
  • Das Egon Schiele Buch. Hrsg. von Fritz Krapfen. Mit einem Beitrag von Arthur Roessler und einem Leitspruch von Gustinus Ambrosi. Wiener graphische Werkstätte, Wien/Leipzig 1921.[5]
  • In Memoriam Egon Schiele. Mit Beiträgen von Otto Benesch. Lányi, Wien 1921.
  • Briefe und Prosa von Egon Schiele. Lányi, Wien 1921.
  • Egon Schiele. Im Gefängnis. Wien 1922.
  • Erinnerungen an Egon Schiele. Marginalien zur Geschichte des Menschentums eines Künstlers. C. Konegen, Wien 1922. 2., vermehrte und mit Abbildungen versehene Auflage. Hrsg. Egon-Schiele-Archiv. Wiener Volksbuchverlag, Wien 1948.
  • Das graphische Werk Egon Schieles. Wien 1923.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arthur Roessler na německé Wikipedii.

  1. Dopisy Jana Štursy Arthuru Roesslerovi z let 1911-1914
  2. Pamela Kort, Umělci a proroci / Artists and prophets, Národní galerie v Praze 2015
  3. [1]
  4. [2]
  5. Das Egon Schiele Buch

LiteraturaEditovat

  • Pamela Kort, Umělci a proroci / Artists and prophets, Národní galerie v Praze 2015, ISBN 978-80-7035-584-8
  • Egon Schiele. Diario Dal Carcere, Egon Schiele, Arthur Roessler (Editor), Skira 2010 (it.), ISBN 9788857205977
  • Tobias G. Natter, Ursula Storch (Hg.): Egon Schiele & Arthur Roessler. Der Künstler und sein Förderer. Kunst und Networking im frühen 20. Jahrhundert. Wien Museum 8. Juli – 10. Oktober 2004. Hatje Cantz, Ostfildern-Ruit 2004, ISBN 3-7757-1479-0.
  • Felix Czeike (Hrsg.): Historisches Lexikon Wien. Band 4, Kremayr & Scheriau, Wien 1995, ISBN 3-218-00546-9, S. 685.
  • Würdigungen. Zwanzig Essays über Arthur Roessler. Unter Mitarbeit von Freunden hrsg. von Ida Roessler. Lányi, Wien 1929.

Externí odkazyEditovat