Arbogast

římský generál franského původu

Flavius ​​Arbogast (4. století? - 8. září 394) byl římský magister militum franského původu,[1][2] Císařem Theodosiem I. byl jmenován comitem Galie.[pozn. 1] Později uzurpoval římský trůn pro rétorika Eugenia.

Flavius ​​Arbogast
Narození4. století?
Úmrtí8. září 394
kolem řeky Vipava a Soča
Národnostfranská
RodičeBauto
PříbuzníRichomeres (strýc)
Vojenská kariéra
HodnostMagister militum
Doba služby388? - 394
Sloužilřímské legie
Bitvybitva u Sávy
bitva na řece Frigidus

Podle poznámek Jana z Antiochie byl Flavius ​​Arbogast údajně synem římskofranského magistra militum Bauta,[3] významného generála a rádce císaře Valentiniana II., ale tato informace je nejistá. Pokud by informace Jana z Antiochie byla správná, pak by to znamenalo, že Arbogast byl synem muže, který měl v římské říši významné postavení a navzdory jeho jménu byl Arbogast spíše římského původu a nikoliv germánského.

ŽivotopisEditovat

Ve službě císařeEditovat

Arbogast od roku 388 do roku 394 působil jako magister militum v římské armádě. Nejprve ve službách Theodosia I. proti uzurpátorovi Magnusi Maximovi.[4] Podle protikřesťansky smýšlejícího spisu historika Zósima byl Arbogast prvním římským magistrem militum, který nebyl jmenován císařem, ale vyhlášen jeho vlastními jednotkami. V takovém případě by pro císaře bylo obtížné ho odstranit. Pro zaujatost spisů, ale někteří moderní historikové předpokládají, že Arbogast byl do funkce jmenován Theodosiem I., od něhož dostal na dohled mladého Valentiniana II., císaře v západní části říše. V té době to znamenalo především zajišťování limes Romanus na Rýně, kde roku 388 byli římskými vojsky poraženi Frankové snad pod vedením Marcomera, kteří podnikli represivní výpravu přes řeku Rýn. Arbogast vítězstvím v bitvě dokázal situaci na hranici Rýna znovu stabilizovat. Vyplývá to ze zprávy Sulpicia Alexandra, která se dochovala v historické práci Řehoře z Tours. Ačkoli nebyl křesťanem, měl dobré vztahy například s milánským biskupem Ambrosiem.[5]

Arbogastova moc však rostla a tak když se mladý Valentinian pokusil osvobodit od vlivu mocného Arbogasta a veřejně mu předložil odvolací listinu, podle Zósima Arbogast listinu roztrhal se slovy, že císař mu nedal jeho moc, a proto mu ji nemúže ani sebrat. Krátce na to, 15. května 392 byl ve svém paláci ve Vienne, Valentinian nalezen oběšený.[6] Okolnosti úmrtí nejsou zcela známé, protože historické zdroje nejsou jednotné. Některé z nich píšou, že císaře zavraždil Arbogast.[4] Je však velmi pravděpodobné, že Valentinian, který byl ponížený a proti Arbogastovi zcela bezbranný, již tuto situaci a příkoří nezvládal a tak sám spáchal sebevraždu.[5] Tuto možnost podporuje skutečnost, že Arbogast po Valentinianově smrti čekal tři měsíce na jmenování nového císaře z východní části říše. Pravděpodobně doufal v to, že novým císařem Theodosius I. bude jmenovat svého nezletilého syna Honoria, kterého by mohl znovu ovládat a tím si moc zajistit pro sebe. Theodosius I. ale váhal a zpočátku císaře v západní části říše nejmenoval.

Eugeniova uzurpace trůnuEditovat

Této situace Arbogast nakonec využil ve svůj prospěch a 22. srpna 392 dosadil na trůn[7] rétorika Eugenia. Sám tento úřad zastávat nemohl, neměl římský původ a tak za pomoci římské šlechty a vyšší třídy, v níž stále dominovali pohané jako Quintus Aurelius Symmachus Eusebius a Nicomachus Flavianus si jmenováním loajálního Eugenia, zajistil moc a nadvládu pro sebe. S Eugeniem na trůnu získala na moci především pohansky smýšlející frakce římské elity a tak ihned po jeho jmenování, křesťanská církev odmítla s císařem i Arbogastem spolupracovat. Arbogast na to reagoval tak, že v roce 393 v římském senátu uzavřel spojenectví s nekřesťany, aby obnovil toleranci vůči pohanským kultům, což znamenalo politiku relativní tolerance všech náboženství. Na konci 4. století bylo křesťanství ve společnosti již silně zakořeněné a úplný odklon od křesťanského náboženství již nebyl možný ani pro pohansky smyšlejícího císaře. Je příznačné, že Eugenius nepřijal titul pontifex maximus.

Jmenování Eugenia císařem Theodosia vyprovokovalo. Jmenování nedynastického spoluvládce neuznal a odmítl i všechny diplomatické nabídky od Eugenia a Arbogasta. Naopak se vydal na válečné tažení proti oběma vzbouřencům. Do čela armády postavil Arbogastova strýce Richomera, ten ale cestou z východu na západ zemřel. Eugenius se s Arbogastem a armádou vydal proti nim. Obě armády se střetly 5. a 6. září 394, v extrémně krvavé bitvě na řece Frigidus v údolí řeky Vipavy, přítoku řeky Soči. Pro Eugenia i Arbogasta bitva skončila drtivou porážkou. V bitvě rovněž padlo mnoho vojenských vůdců, z jejichž ztráty se nejlepší vojenské jednotky západní části říše již nikdy nevzpamatovaly. Eugenius byl po prohrané bitvě popraven a Arbogast krátce nato spáchal sebevraždu.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Comes je původně římský oficiální titul, který měl v průběhu času několik významů, a to jak v civilní oblasti pro guvernéry a členy císařské rady, tak i v armádě. Ve středolatinských pramenech pochází z německého slova Graf.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arbogast der Ältere na německé Wikipedii.

  1. Historia. Michiganská univerzita: F. Steiner Dostupné online. S. 248. (anglicky) 
  2. JONES, Arnold Hugh Martin. The Later Roman Empire, 284-602: A Social Economic and Administrative Survey. [s.l.]: Johns Hopkins University Press Dostupné online. ISBN 978-0-8018-3348-9. S. 159. (anglicky) 
  3. The Cambridge Ancient History. [s.l.]: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 978-0-521-23349-1. (anglicky) 
  4. a b Biographical Dictionary. Society for the Diffusion of Useful Knowledge (Great Britain): Longman Dostupné online. S. 248. (anglicky) 
  5. a b BUNSON, Matthew. A Dictionary of the Roman Empire. [s.l.]: OUP USA Dostupné online. ISBN 978-0-19-510233-8. S. 24. (anglicky) 
  6. GRAINDOR, Paul; GRÉGOIRE, Henri. Byzantion. [s.l.]: Fondation Byzantine Dostupné online. S. 47. (anglicky) 
  7. EDITORS, Helicon; MELLERSH, H. E. L.; WILLIAMS, Neville; PUBLISHING, Helicon. Chronology of World History: The ancient and medieval world, prehistory-AD 1491. Michiganská univerzita: ABC-CLIO 3109 s. Dostupné online. ISBN 978-1-57607-155-7. S. 199. (anglicky)