Antonín Raymond

český architekt

Antonín Raymond (Reimann; 10. května 1888, Kladno21. listopadu 1976 , Pensylvánie) byl český architekt, který studoval v Praze a žil v Japonsku a USA. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku.[1] Podle architekta Davida Vávry "je nejplodnější český architekt 20. století a rozhodně jeden z nejoriginálnějších".[2]

Antonín Raymond
Antonín Raymond
Antonín Raymond
Narození 10. května 1888
Kladno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. listopadu 1976 (ve věku 88 let)
New Hope
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Ocenění Řád vycházejícího slunce
Čestné občanství města Kladna
Manžel(ka) Noémi Raymond
Rodiče Alois Reimann a Růžena Reimannová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Antonín Raymond (rodným jménem Antonín Reimann) pocházel z rodiny kladenského židovského obchodníka Aloise Reimanna. V místech jeho rodného domu na jižní straně náměstí starosty Pavla dnes stojí bankovní palác (čp. 14), na jehož nároží zmiňuje někdejšího rodáka pamětní deska. Na Kladně žil do roku 1903. Studoval na kladenské reálce, později na České polytechnice v Praze, kterou dokončil v roce 1909.

V následujícím roce emigroval do Spojených států amerických. Od roku 1916 spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem v jeho kancelářích v Taliesin, v Spring Green a na stavbě Imperial Hotelu v Tokiu v roce 1919. Poté zůstal v Japonsku. V letech 1926 až 1939 v Tokyu také působil jako honorární konzul Československa, tedy až do roku, kdy československá diplomacie a ministerstvo zahraničních věcí ČSR bylo zrušeno po okupaci nacistickým Německem. Exekvatur (konzulské povolení) mu japonskou vládou bylo uděleno dne 11. září 1926 a československý konzulát tak Raymond mohl otevřít již 21. září 1926.

Mezi lety 1939 a 1949 pracoval opět v USA, kde v roce 1945 v New Yorku založil kancelář spolu s dalším českým architektem Ladislavem Lelandem Radem, nazvanou Raymond & L. L. Rado. Po roce 1948 se vrátil do Japonska, kde pracoval do roku 1973. Poté se znovu vrátil do USA. V roce 1956 byl vyznamenán čestnou medailí od American Institute of Architects a v roce 1964 získal japonský řád Vycházejícího slunce. 27. října 2010 mu město Kladno udělilo čestné občanství in memoriam, slavnostní ocenění za rodinu převzala kladenská archivářka PaedDr. Irena Veverková.[3]

Vybrané díloEditovat

JaponskoEditovat

  • Reinanzaka dům, Tokio (1924)
  • Embassy vila, Nikkó (1929)
  • Troedsson vila, Nikkó (1931)
  • Tokio Golf klub, Asaka (1932)
  • Letní dům, Karuizawa (1933)
  • Morinosuke Kawasaki dům, Tokio (1934)
  • Tetsuma Akaboshi dům, Tokio (1934)
  • Raymond dům a studio, Azabu (1951)
  • Reader’s Digest kancelář, Tokio (1951)
  • Cunningham dům, Tokio (1954)
  • St. Anselm kostel, Tokio (1954)
  • Hayama vila, Hajama (1958)
  • Nové studio, Karuizawa (1962)
  • St. Paul kostel, Šiki (1963)

IndieEditovat

  • dormitář Golconde, Pudiččéri (1935)

FilipínyEditovat

  • Kostel Sv. Josefa Dělníka (nazývaný lidově „Kostel rozhněvaného Krista“), Victorias City, Filipíny (1949)

Spojené státy americkéEditovat

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TADA, Kimie; MEHTA, Geeta. Japan Style: architecture + interiors + design. [s.l.]: Tuttle Publishing, 2005. ISBN 0-8048-3592-6. S. 196. (anglicky) 
  2. Ct24.ceskatelevize.cz: Šumné stopy Vávry a Lipuse: Někdo jezdí na chalupy, my po chalupách (7/2013)
  3. Mestokladno.cz: Slavnostní předání čestného občanství a cen obce (10/2010)

LiteraturaEditovat

  • Antonín Raymond : An Autobiography. 1. vyd. Rutland: Charles E. Tuttle Company, 1973. 328 s. (anglicky) 
  • The Japan Architect 33, Spring 1999: Antonin Raymond. (anglicky)
  • VEVERKOVÁ, Irena. Mladá léta světově známého architekta Antonína Raymonda. Slánský obzor: Ročenka Musejního spolku v Slaném. 1999, č. 6, s. 53-59. ISSN 1214-3847. (česky)
  • VEVERKOVÁ, Irena. Antonín Raymond a Reimannové: Osud židovské rodiny ve XX. století. 1. vyd. Kladno: Patria, 2006. ISBN 80-239-7492-0. (česky) 
  • LATER, Nancy Eklund. Crafting a modern world : The architecture of Antonin and Noémi Raymond. 1. vyd. New York: Princeton Architectural Press, 2006. ISBN 1-56898-583-1. (anglicky) 
  • VEVERKOVÁ, Irena. Šest japonských staveb Antonína Raymonda. 1. vyd. Kladno: Patria, 2013. ISBN 978-80-905169-2-2. (česky, japonsky) 
  • ZETKOVÁ, Klára. Projektové vyučování: významné osobnosti Kladenska. Praha, 2013. 133 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu. Vedoucí práce Mgr. Tomáš Mikeska. s. 41–45,84–86. Dostupné online.
  • MERTA, Dan a kol. 7x Antonín Raymond. 1. vyd. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2015. 107 s. ISBN 978-80-905782-9-6. (anglicky) 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Antonín Raymonnd, s. 183. 
  • ČAPKOVÁ, Helena; KITAZAWA, Kóiči. Antonín Raymond v Japonsku 1948–1976 : Vzpomínky přátel. 1. vyd. Praha: Aula, 2019. (česky, japonsky) 

Externí odkazyEditovat