Antonín Knahl

Narozen 15.11.1801 v Hronově, zemřel 26.4.1883 v Hronově. Zakladatel a režisér ochotnického divadla v Hronově.

Antonín Knahl (15. listopadu 1801 Hronov26. dubna 1883[1] Hronov) byl český divadelník, režisér, hudebník, výtvarník a obrozenec, profesně působící jako hodinář. Byl zakladatelem českého ochotnického spolku v Hronově jako jednoho z prvních souborů amatérského divadla v Čechách.

Antonín Knahl
Antonín Knahl (kresba, okolo 1880)
Antonín Knahl (kresba, okolo 1880)
Narození15. listopadu 1801
Hronov Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí26. dubna 1883 (ve věku 81 let)
Hronov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
NárodnostČeská
Povolánírežisér a malíř
ChoťJustýna Knahlová (roz. Picková)
DětiJan Křtitel Knahl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí editovat

 
Dům č. 73 v Hronově (Kalinův domek), kde Knahl žil

Narodil se v Hronově nedaleko Náchoda do rodiny místního učitele. Vliv otce Antonína posílil k silnému vztahu k českému prostředí, které počátkem 19. století stále čelilo tendencím poněmčování. Ačkoliv bylo učitelské povolání v rodině Knahlů tradiční - věnoval se mu děda, otec i bratr, odešel Antonín po absolvování základního vzdělání do Prahy vyučit se hodinářem. V Praze se při návštěvách divadelních představení potkával se známými osobnostmi české kultury a společnosti a divadelní prostředí ho okouzlilo. Do Hronova se pak vrátil roku 1823. Za manželku zde pojal Židovku Justýnu Pickovou a založil s ní rodinu, žili v roubeném domě č. 73[2] u náměstí. Nábožensky rozdílný vztah vyvolával v Knahlově okolí opovržení.

Divadlo editovat

Roku 1826 založil Antonín Knahl v Hronově s místními divadelními nadšenci ochotnický divadelní spolek mající za cíl hrát divadelní hry v češtině, protože drtivá většina tehdejší divadelní produkce se tehdy hrála v němčině. Herci se scházeli v roubeném stavení hronovské školy. V březnu roku 1827 uvedl soubor jednoaktovou hru Berounské koláče od Jana Nepomuka Štěpánka. Následně pak čelil obstrukcím ze strany rakouských úřadů, neboť nezískal potřebné povolení k činnosti. Spolek nicméně fungoval nadále a další představení se konalo až v roce 1847, kdy spolek dostal od náchodského vrchního Otto Ericha povolení sehrát 12 divadelních představení na podporu místní chudiny.

Knahl zastával vedle režijní a dramaturgické práce také navrhování a výrobu kulis. Roku 1847 vlastnoručně vytvořil pro hronovský soubor divadelní oponu o rozměrech 450x250 cm, na které zobrazil Hronov a jeho významné budovy tak, jak vypadaly v polovině 19. století. Byl také hudebníkem, ovládal hru na několik hudebních nástrojů a čile se zapojoval do vlasteneckého života v Hronově. I když v šedesátých letech hrál divadlo už méně, pořád byl v centru spolkového divadelního dění. V letech 1870 – 1875 byl ředitelem spolku. V hronovském kostele vykonával dlouhou dobu práci kostelníka. Sestrojil pohyblivý betlém, který je vystaven ve stálé expozici Jiráskova muzea v Hronově. Osobnost a činnost Antonína Knahla ovlivnila též Aloise Jiráska, hronovského rodáka a spisovatele.

Úmrtí editovat

Antonín Knahl zemřel 26. dubna 1883 v Hronově.

Rodinný život editovat

Byl ženatý s Justýnou Pickovou (1805 – 1867). Syn Jan Křtitel Knahl se stal hudebníkem, skladatelem a později sbormistrem sboru na Pražském hradě. Vnučka Antonína Knahla Otýlie Gallmeyerová absolvovala pražskou Pivodovu pěveckou školu a stala se operní pěvkyní. Byla první láskou Aloise Jiráska.[3]

V umění editovat

Antonín Knahl se stal předobrazem postavy Kaliny z románu Aloise Jiráska U nás, zejména v aspektu odlišného původu manželů Knahlových.

Na ochotnickou tradici započatou Antonínem Knahlem navázalo roku 1931 založení festivalu amatérského divadla Jiráskův Hronov.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. SVK HK - Výročí regionálních osobností. www.svkhk.cz [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné online. 
  2. Turista v Mobilu. www.mobilniturista.com [online]. [cit. 2020-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-15. 
  3. EKRT, Boris; ŠVANDA, Richard. Bejvávalo..., aneb, Hronov za našich pradědečků a prababiček. 1. vyd. [Hronov]: Město Hronov, 2019. 223 s. ISBN 978-80-270-6489-2. S. 41- 43. 

Externí odkazy editovat