Antonín Helméssen

Narozen 23. 5. 1854 v Roudnici nad Labem, zemřel 3. 4. 1930. Architekt a pedagog. Působil ve Vídni, německy píšící autor prací o porcelánu a o porcelánkách v Čechách, přispíval do Sammlung gemeinnütziger Vorträge.

Antonín Hellméssen, také Anton Helmessen (23. května 1854 Bezděkov, okres Roudnice nad Labem, 3. dubna 1930 Chiusa (Klausen), Itálie) byl česko-německý architekt, designér, pedagog a metodik užitého umění a uměleckého průmyslu. Působil ve Vídni, v Praze a v Innsbrucku, prosazoval hnutí moderního celostního umění Arts and Crafts, navrhoval práce architektonické, sochařské i drobné předměty užitého umění (keramika, knižní vazba a šperk).

Antonín Helméssen
Narození23. května 1854
Bezděkov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. dubna 1930 (ve věku 75 let)
Chiusa
ItálieItálie Itálie
Národnostněmecká
Vzděláníarchitekt
Alma materNěmecká technika Praha
Povolánívýtvarník, výtvarný teoretik a pedagog
OceněníŘád železné koruny III. třídy
ChoťGustava Helmessen (malířka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Pocházel z rodiny Antona Helmessena staršího (* 1817 Milevsko-), c. a k. úředníka pozemkového úřadu a jeho manželky Hermíny, rozené Mazurové z Woinovits(* 1822).[1] Strýc Elias Woinovits se proslavil jako voják rakouské armády, sloužil zprvu pod maršálkem Radeckým a za vojenské zásluhy byl roku 1889 povýšen do šlechtického stavu s predikátem z Jardolu [2]. Starší bratr se jmenoval Viktor (* 1852).

Antonín vystudoval architekturu na pražské německé Technice. V roce 1885 se podílel na založení a učebních osnovách Uměleckoprůmyslové školy v Praze a dále na ní vyučoval, vedl ateliér pto zpracování kovů a kursy kreslení a designu, včetně vyšívání (pro ženy), keramiku a šperk. Cestoval po Rakousku a Itálii. V letech 1898-1904 učil také kresbu perspektivy na Akademii výtvarných umění. Spolu s Karlem Krattnerem založil Spolek německých výtvarných umělců v Čechách. Roku 1904 nastoupil na místo ředitele státní odborné školy pro zpracování dřeva v Halleinu u Salcburku, v té době první vyšší odborné technické škole v Rakousko-Uhersku. V letech 1907–1912 řídil státní řemeslnou školu v Innsbrucku. Když roku 1913 odešel do výslužby, ocenil císař František Josef I. jeho zásluhy udělením Řádu železné koruny III. třídy.[3] Poslední léta života strávil Helméssen s manželkou v Klausenu v jižním Tyrolsku, připojeném roku 1918 k Itálii.

 
Pomník V. J. Veita v Litoměřicích (1904)
 
Pomník Emanuela Maxe ve Sloupu, (1904)

Pomníky

editovat

Vzorník návrhů pro uměleckořemeslné a uměleckoprůmyslové výrobky

Teorie umění a kultury

editovat

Byl členem německého spolku pro povznesení kultury a společnosti. Nejdříve přispíval studiemi do tisku ediční řady přednášek této společnosti Sammlung gemeinnütziger Vorträge. Přednášel o uměleckém řemesle a propagoval hnutí Arts & Crafts. Přednášel v Uměleckoprůmyslové škole nebo v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Vyšly zde:

  • Die k.k. Kunstgewerbeschule in Prag und ihre Lehrziele – C. a k. Uměleckoprůmyslová škola a její cíle (1894)
  • Das Porzellan – (1897)
  • Der neue Still im Kunsthandwerk(1898) – o novém stylu v uměleckých řemeslech
  • Moderne Wohnräume (1899) – o moderním bydlení a bytové architektuře
  • Die k.k. Kunstgewerbeschule in Prag und ihre Lehrziele – C. a k. Uměleckoprůmyslová škola a její cíle (1894)
  • Das Porzellan (1897)
  • stati o architektuře v časopise Die deutsche Arbeit (od roku 1905), věnoval se kritice historismu a secese, prosazoval racionální architekturu na principech architektů Gottfrieda Sempera a Otty Wagnera.

Reference

editovat
  1. Pobytová přihláška rodičů u pražského magistrátu
  2. MAŠEK Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl II, N-Ž. Praha 1999, s. 463.
  3. Deník Bohemia, z 12.3.1913, s. 2
  4. www.böhmischleipa.cz: Pomník Franze Schmeykala (2008)

Literatura

editovat
  • VLČEK, Pavel (ed.): Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004, s. 228.

Externí odkazy

editovat