Otevřít hlavní menu

Antoine-Laurent de Lavoisier (26. srpna 1743, Paříž8. května 1794, Paříž) byl francouzský šlechtic, chemik, ekonom, právník a daňový úředník. Je pokládán za zakladatele moderní chemie.

Antoine-Laurent de Lavoisier
Antoine lavoisier.jpg
Narození 26. srpna 1743
Paříž
Úmrtí 8. května 1794 (ve věku 50 let)
Place de la Concorde
Příčina úmrtí gilotina
Místo pohřbení Hřbitov Errancis
Alma mater Pařížská právní fakulta (1761–1764)
Zaměstnavatel Ferme générale (od 1768)
Ocenění zlatá medaile (1766)
člen Královské společnosti
72 jmen na Eiffelově věži
Hommes illustres
Concours général
Manžel(ka) Marie Lavoisier (1771–1794)
Podpis Antoine-Laurent de Lavoisier – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Paříži jako syn bohatého právníka. Již v devíti letech studoval na prestižní Collége Mazarin. Jeho zájem v učení upoutala především matematika, chemiefyzika. Byl to mimořádně pilný, energický a ctižádostivý člověk. Tyto vlastnosti (skap) mu také dopomohly k tomu, aby se stal ředitelem Akademie věd. Jako jeden z prvních zavedl do chemické analýzy váhy, a tím vytvořil základy moderní chemie. Roku 1765 podal akademii práci O různých druzích sádry, v níž jako prvý vysvětlil příčinu tvrdnutí pálené sádry s vodou.[1] Za tuto práci obdržel zlatou medaili Akademie věd.[2] Roku 1774 zformuloval zákon o zachování hmoty a definitivně vyvrátil teorii flogistonu. Roku 1787 vydal spis o chemickém názvosloví a v roce 1789 publikoval Pojednání o základech chemie.

Roku 1771 se oženil se svou čtrnáctiletou asistentkou. Jejich manželství bylo šťastné i přesto, že bylo bezdětné. Za pomoci peněz z věna své ženy vybudoval výzkumný ústav, který ověřoval jednotlivé poznatky o chemii, aby tak umožnil systematizaci výuky chemie (a její logické uspořádání). Když vypukla Velká francouzská revoluce, Lavoisier byl zatčen a 8. května 1794 pod gilotinou popraven spolu se svým tchánem Jacques Paulzem kvůli angažmá v jejich soukromé firmě Ferme, která vybírala pro krále daně.[3]

Smyšlený experiment o gilotiněEditovat

Svou popravu Lavoisier údajně pojal jako experiment. Jeho asistent měl zjistit, jak dlouho člověk žije ještě poté, co mu gilotina setne hlavu. Byli domluveni tak, že Lavoisier bude rychle mrkat, a to až do té doby, než zemře. A bylo zjištěno, že jeho hlava mrkala ještě asi po dobu jedné minuty po setnutí.[4]

Podle historika Jensena z University of Cincinnati není pravdivá historka (tzv. městská legenda, mýtus) o posledním pokusu Lavoisera, který požádal svého kolegu Lagrange aby spočítal, kolikrát jeho hlava po setnutí jeho hlavy gilotinou ještě mrkne a určil tak, jak dlouho po setnutí ještě hlava žije. Lagrange stál opodál gilotiny s ostatními vědci a nemohl mrkání vidět a všichni odsouzení byli popraveni rychle za sebou.[3] O historce se nezmiňuje ani jedna z uznávaných biografií Lavoisiera (např.: D. McKie, Antoine Lavoisier: Scientist, Economist, Social Reformer, Schulman: New York, NY, 1952; F. Szabadváry, Antoine Laurent Lavoisier, University of Cincinnati: Cincinnati, OH, 1977; A. Donovan, Antoine Lavoisier: Science, Administration, and Revolution, Blackwell: Oxford, 1993). Historka se objevila zřejmě kolem roku 2000 po odvysílání speciálu na Discovery Channel o gilotině.[3]

VýznamEditovat

 
Lavoisier, Antoine. "Traité Élémentaire de Chimie." (1789)

Je zakladatelem kalorimetrie, termochemie a často se označuje za otce moderní chemie. Vytvořil chemickou terminologii a nezávisle na Michailu Lomonosovovi zformuloval zákon zachování hmotnosti. Objasnil roli kyslíku při spalování, okysličování a dýchaní. Vyvrátil tak flogistonovou teorii hoření.

Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Světozor, 28. ročník, 13. sešit, Praha 1894
  2. HAŠKOVEC, Vít; MÜLLER, Ondřej. Galerie géniů. 3.. vyd. Praha: Albatros nakladatelství, a. s., 2004. 464 s. ISBN 13-886-004. S. 243 - 244. 
  3. a b c JENSEN, William B. Did Lavoisier Blink? [online]. Department of Chemistry, University of Cincinnati Cincinnati, 2004 [cit. 2019-07-30]. Placený přístup. Dostupné online. ((anglicky)) 
  4. ŽÁKOVÁ, Lucie. Oběti gilotiny po useknutí hlavy ještě žily? Poprava vražedkyně Cordayové způsobila poprask. EuroZprávy.cz [online]. 21.6.2018 [cit. 31.7.2019]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat