Anna Kobrlová

česká sbormistryně a hudební pedagožka

Anna Kobrlová, rozená Brůnová, (* 17. července 1945, Koštice) je česká sbormistryně a hudební pedagožka.

doc. PaedDr. Anna Kobrlová, CSc.
Rodné jménoBrůnová
Narození17. července 1945 (78 let)
Koštice
Alma materPedagogická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně
Povolánísbormistryně, hudební pedagožka
OceněníCena Františka Lýska (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Hudbě se věnovala již od dětství, navštěvovala školní pěvecký sbor a v LŠU se učila hrát na klavír, navíc hrála i v ochotnickém divadle. Absolvovala Všeobecnou vzdělávací školu v Lovosicích, poté studovala na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem, obor ruský jazyk a hudební výchova.

Již za studia zpívala ve Smíšeném pěveckém sboru Pedagogické fakulty. V letech 1965–1969 učila hudební výchovu na základní škole v Žalanech u Teplic, poté do roku 1974 ve Velkém Březně. Zde založila a vedla své první pěvecké sbory, zároveň zpívala v Pěveckém sdružení lovosických učitelek, které vedl Slavoj Princl.

V roce 1966 založil Vlastimil Kobrle Ústecký dětský sbor a přizval Annu Brůnovou ke spolupráci. Vedla nejdříve přípravná oddělení Včelka a Cvrček, později pracovala s hlavním sborem. V roce 1972 se za Vlastimila Kobrleho provdala a z jejich vztahu se narodili synové Pavel, Petr a Vlastimil. Poslední jmenovaný se stal prvním koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a uměleckým vedoucím Filharmonického komorního orchestru.

V roce 1973 dokončila postgraduální studium a nastoupila jako odborná asistentka na Katedru hudební výchovy ústecké Pedagogické fakulty. Po rigorózní zkoušce v oboru teorie vyučování hudební výchovy získala roku 1982 titul doktorky pedagogiky (PaedDr.), pokračovala studiem na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1987 se stala kandidátkou pedagogických věd (CSc.). V roce 1989 byla jmenována docentkou v oboru didaktika hudební výchovy.

Dílo editovat

Jako vedoucí a oponentka kvalifikačních prací se věnovala teorii sborového zpěvu, hudební teorii a zejména profesní přípravě učitelů hudební výchovy. K těmto tématům vydala několik příspěvků ve sbornících Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem.

Kromě domácích koncertů a pravidelných jarních a vánočních vystoupení se sbor snažil alespoň jednou ročně vycestovat za hranice, absolvoval tak výjezdy nejen po takřka celé Evropě, ale navštívil i Izrael či USA. Díky píli Anny Kobrlové je historie a činnost sboru podrobně zmapována a materiály, fotografie i vzpomínky shromažďované dlouhé roky vydaly na 15 kronik.

Sbor pod vedením manželů Kobrlových mnohokrát vystupoval i s jinými hudebními či divadelními tělesy, např. se Severočeskou filharmonií nebo v inscenacích Severočeského divadla opery a baletu. Natáčel rovněž sborové party k pohádkám Anděl Páně, Tři životy a O dívce, která šlápla na chléb.

Během let vyšlo několik gramofonových desek a CD s nahrávkami sborových skladeb. Zpočátku sbor natáčel vánoční koncerty a výroční vystoupení, roku 2003 pak začal intenzivně spolupracovat s hudebním skladatelem Milošem Bokem a nahrál další alba, např. Symfonické koledy, Hymnus k Duchu svatému, Psalmus 131, Chrámové skladby I–III nebo jeho mše.

Ocenění díla editovat

V průběhu let získal sbor množství cen, které představovaly ocenění práce sbormistrů, např.:

  • Zlatá palma v Opavě (1973) – 1. místo,
  • Zlatý vavřín (1975) – stříbrné pásmo,
  • Olomouc (1978) – 2. cena,
  • Varna (1973) – 2. cena,
  • Limburg/Lahn (1984) – 1. cena,
  • Bratislava (1985) – 1. místo,
  • Halle/Saale (1986) – 1. cena,
  • Arnhem (1991) – 3. cena.

V roce 2010 získala Anna Kobrlová Cenu Františka Lýska, nejvyšší ocenění Unie českých pěveckých sborů. V témže roce odešla do důchodu a byla jmenována emeritní docentkou Pedagogické fakulty UJEP. Následující rok, ukončili manželé po 45 letech vedení sboru, ovšem práce se zpěváky se zcela nevzdali a až do roku 2013 vedli sbor Luscinia, který tvořily bývalé členky Ústeckého dětského sboru.

Externí odkazy editovat

Literatura editovat