Angara 3
Rakety Angara 3 představují středně těžké nosiče vyvinuté moskevským Státním kosmickým vědeckovýrobním střediskem M. V. Chruničeva. V současnosti tyto nosiče mohou vynést na nízkou oběžnou dráhu až 14 000 kg. Spolu s nosnými raketami Sojuz představují středně těžké nosné rakety Ruska.
| Angara 3 | |
|---|---|
 nosné rakety Angara | |
| Země původu | Rusko |
| Rodina raket | Angara |
| Výrobce | Státní kosmické vědeckovýrobní středisko M. V. Chruničeva |
| Rozměry | |
| Výška | Angara A3 45,809 metrů[1] |
| Průměr | Angara A3 8,86 metru |
| Hmotnost | 481 000 kg[2] |
| Nosnost | |
| na LEO | 14,000 kg (Pleseck) |
| na GTO | 2,500 kg (Pleseck) |
| Historie startů | |
| Status | vývoj odložen |
| Kosmodrom | kosmodrom Pleseck, později Vostočnyj |
| Celkem startů | Angara A3: 0 |
| Úspěšné starty | Angara A3: 0 |
| Selhání | 0 |
| Částečná selhání | 0 |
| Pomocné motory – URM-1 (modul) | |
| Počet | 2 |
| Tah | 1 920 kN |
| Specifický impuls | 310,7 s |
| Palivo | LO2 + RP-1 |
| První stupeň – URM-1 (modul) | |
| Motor | RD-191 |
| Tah | 1 920 kN |
| Specifický impuls | 310,7 s |
| Palivo | LO2 + RP-1 |
| Druhý stupeň – URM-2 (modul) | |
| Motor | RD-0124A |
| Tah | 294,3 kN |
| Specifický impuls | 359 s |
| Palivo | LO2 + RP-1 |
Popis nosiče editovat
Nosič Angara je modulární, což znamená, že jeho základem jsou univerzální raketové moduly, konkrétně v prvním stupni URM-1 a ve stupni druhém URM-2.
URM-1: první stupeň (boostery) a druhý stupeň editovat
Na verzi Angara A3 je dobře vidět modulární návrh nosiče. První dva stupně Angary A3 jsou sestaveny z celkem tří modulů URM-1. Jeden modul je centrální a k němu jsou připevněny další dva postranní urychlovací moduly URM-1. Každý z těchto modulů je vybaven jedním motorem Energomaš RD-191 spalujícím kapalný kyslík a RP-1 (kerosen).
Motor RD-191 je jednokomorový motor odvozen od čtyřkomorového motoru RD-170, původně vyvinutého pro urychlovací stupně supertěžkého nosiče Eněrgija. Čtyřkomorový RD-171 Zenitu a dvoukomorový RD-180 pohánějící Atlas V ULA jsou také odvozeny od motoru RD-170, podobně jako například RD-193 připravovaný jako náhrada motorů Sojuzu 2.1v NK-33 ze sedmdesátých let. Motor RD-191 je schopen snížit svůj výkon na 30 %, což umožňuje příslušnému centrálnímu modulu URM-1 šetřit palivo do doby, kdy budou odhozeny (mezitím vyprázdněné) postranní urychlovací moduly.
Modul URM-1 obsahuje (postupně shora): nádrž kapalného kyslíku, dále následuje mezinádržová struktura obsahující elektroniku pro řízení letu a telemetrii, a dále nádrž na RP-1. Základna modulu je tvořena motorovou komorou obsahující zařízení pro měnění vektoru tahu motoru a pro řízení otáčení kolem podélné osy.[3]
URM-2: třetí stupeň editovat
Třetí stupeň nosiče Angara A3, označený jako modul URM-2, používá jeden čtyřkomorový motor RD-0124A (návrh: KB chimavtomatiki) který také spaluje kapalný kyslík a kerosen. Motor RD-0124A je blízký příbuzný motoru RD-0124, který v současné době pohání druhý stupeň Sojuzu 2.1b. Pro nosič Angara A3 má stupeň URM-2 šířku 3,6 metru.[4]
Horní stupně pro použití s Angarou 3 editovat
Pro vynášení nákladů na nízkou oběžnou dráhu nebudou nosiče Angara 3 používat horní stupně. Pro vyšší oběžné dráhy, jako jsou například dráha přechodová ke geostacionární a také dráha geostacionární, bude Angara 3 používat horní stupeň Briz-M nebo částečně kryogenní Blok DM-03, případně nový, plně kryogenní stupeň KVSK.
Briz-M editovat
Briz-M, již je v současnosti používán například v nosiči Proton-M. Je poháněn jedním motorem S5.98M spalujícím N2O4 a UDMH.
DM (kyslíko-kerosenový) editovat
Horní stupeň DM je v současné době plánován pro použití s nosičem Proton. Tento horní stupeň je částečně kryogenní, spaluje kerosen a kapalný kyslík. Angara 3 s tímto stupněm je plánována k vypuštění na počátku roku 2017, konkrétně v konfiguraci s Block DM-03.[5]
KVSK (kyslíko-vodíkový) editovat
KVSK je nový, plně kryogenní horní stupeň. Tento stupeň spaluje kapalný vodík a kapalný kyslík. Pohánět ho bude motor RD-0146D, což umožní nosiči Angara 3 s horním stupněm KVSK zvýšit nosnost na dráhu přechodovou ke geostacionární o 1,2 tuny nákladu, oproti konfiguraci se stupněm Briz-M.[6]
Kosmodromy editovat
Angara je primárně vypouštěna z kosmodromu Pleseck na severu evropské části Ruska. Později bude využíván také kosmodrom Vostočnyj, který je ve výstavbě na jihovýchodě Ruska. Kosmodrom Vostočnyj umožní vypouštět nosiče s větším užitečným zatížením než z Plesecka.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ ZAK, Anatoly. [cit. 2015-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Angara Launch Vehicles Family [online]. Khrunichev [cit. 2009-07-25]. Dostupné online.
- ↑ ZAK, Anatoly. URM-1 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online.
- ↑ ŽAK, Anatolyj. [cit. 2015-10-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Angara
- ↑ ZAK, Anatoly. Angara-5 takes to the sky [online]. http://www.russianspaceweb.com [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
Související články editovat
Nosiče editovat
- Antares — těžký nosič USA (soukromý, ve vývoji)
- Ariane 5 — těžký nosič ESA
- Atlas V — těžký nosič USA (modulární)
- Delta IV — těžký nosič USA (modulární)
- Epsilon — lehký nosič Japonska
- Falcon 9 — těžký nosič USA (soukromý, modulární)
- H-II — těžký nosič Japonska
- KSLV-I — nosič Korejské republiky; první stupeň odvozen od URM-1 Angary
- Long March — těžký nosič Čínské lidové republiky
- LVM 3 — těžký nosič Indie
- Proton — těžký nosič Ruska
- Rokot — lehký nosič Ruska
- Sojuz 2 — střední nosič Ruska a ESA
- Titan 4 — těžký nosič USA (historický)
- Vega — lehký nosič ESA
Základní druhy oběžných drah Země editovat
- LEO — nízká oběžná dráha
- MEO — střední oběžná dráha
- GSO — geosynchronní dráha
- GTO — dráha přechodová ke dráze geostacionární
- GEO — geostacionární dráha
Externí odkazy editovat
- (rusky) Angara family page by the Khrunichev Center Archivováno 18. 1. 2017 na Wayback Machine.
- (anglicky) Angara family, at Encyclopedia Astronautica
- (anglicky) Angara family, at RussianSpaceWeb
- (anglicky) Angara Launch Vehicle Family, at Spaceflight101.com
- (česky) Raketová skládačka, na Osel.cz