Rakety Angara 3 představují středně těžké nosiče vyvinuté moskevským Státním kosmickým vědeckovýrobním střediskem M. V. Chruničeva. V současnosti tyto nosiče mohou vynést na nízkou oběžnou dráhu až 14 000 kg. Spolu s nosnými raketami Sojuz představují středně těžké nosné rakety Ruska.

Angara 3
nosné rakety Angara
nosné rakety Angara
Země původuRusko
Rodina raketAngara
VýrobceStátní kosmické vědeckovýrobní středisko M. V. Chruničeva
Rozměry
VýškaAngara A3 45,809 metrů[1]
PrůměrAngara A3 8,86 metru
Hmotnost481 000 kg[2]
Nosnost
na LEO14,000 kg (Pleseck)
na GTO2,500 kg (Pleseck)
Historie startů
Statusvývoj odložen
Kosmodromkosmodrom Pleseck, později Vostočnyj
Celkem startůAngara A3: 0
Úspěšné startyAngara A3: 0
Selhání0
Částečná selhání0
Pomocné motory – URM-1 (modul)
Počet2
Tah1 920 kN
Specifický impuls310,7 s
PalivoLO2 + RP-1
První stupeň – URM-1 (modul)
MotorRD-191
Tah1 920 kN
Specifický impuls310,7 s
PalivoLO2 + RP-1
Druhý stupeň – URM-2 (modul)
MotorRD-0124A
Tah294,3 kN
Specifický impuls359 s
PalivoLO2 + RP-1

Popis nosičeEditovat

Nosič Angara je modulární, což znamená, že jeho základem jsou univerzální raketové moduly, konkrétně v prvním stupni URM-1 a ve stupni druhém URM-2.

URM-1: první stupeň (boostery) a druhý stupeňEditovat

Na verzi Angara A3 je dobře vidět modulární návrh nosiče. První dva stupně Angary A3 jsou sestaveny z celkem tří modulů URM-1. Jeden modul je centrální a k němu jsou připevněny další dva postranní urychlovací moduly URM-1. Každý z těchto modulů je vybaven jedním motorem Energomaš RD-191 spalujícím kapalný kyslík a RP-1 (kerosen).

Motor RD-191 je jednokomorový motor odvozen od čtyřkomorového motoru RD-170, původně vyvinutého pro urychlovací stupně supertěžkého nosiče Eněrgija. Čtyřkomorový RD-171 Zenitu a dvoukomorový RD-180 pohánějící Atlas V ULA jsou také odvozeny od motoru RD-170, podobně jako například RD-193 připravovaný jako náhrada motorů Sojuzu 2.1v NK-33 ze sedmdesátých let. Motor RD-191 je schopen snížit svůj výkon na 30 %, což umožňuje příslušnému centrálnímu modulu URM-1 šetřit palivo do doby, kdy budou odhozeny (mezitím vyprázdněné) postranní urychlovací moduly.

Modul URM-1 obsahuje (postupně shora): nádrž kapalného kyslíku, dále následuje mezinádržová struktura obsahující elektroniku pro řízení letu a telemetrii, a dále nádrž na RP-1. Základna modulu je tvořena motorovou komorou obsahující zařízení pro měnění vektoru tahu motoru a pro řízení otáčení kolem podélné osy.[3]

URM-2: třetí stupeňEditovat

Třetí stupeň nosiče Angara A3, označený jako modul URM-2, používá jeden čtyřkomorový motor RD-0124A (návrh: KB chimavtomatiki) který také spaluje kapalný kyslík a kerosen. Motor RD-0124A je blízký příbuzný motoru RD-0124, který v současné době pohání druhý stupeň Sojuzu 2.1b. Pro nosič Angara A3 má stupeň URM-2 šířku 3,6 metru.[4]

Horní stupně pro použití s Angarou 3Editovat

Pro vynášení nákladů na nízkou oběžnou dráhu nebudou nosiče Angara 3 používat horní stupně. Pro vyšší oběžné dráhy, jako jsou například dráha přechodová ke geostacionární a také dráha geostacionární, bude Angara 3 používat horní stupeň Briz-M nebo částečně kryogenní Blok DM-03, případně nový, plně kryogenní stupeň KVSK.

Briz-MEditovat

Briz-M, již je v současnosti používán například v nosiči Proton-M. Je poháněn jedním motorem S5.98M spalujícím N2O4 a UDMH.

Podrobnější informace naleznete v článku Briz-M.

DM (kyslíko-kerosenový)Editovat

Horní stupeň DM je v současné době plánován pro použití s nosičem Proton. Tento horní stupeň je částečně kryogenní, spaluje kerosen a kapalný kyslík. Angara 3 s tímto stupněm je plánována k vypuštění na počátku roku 2017, konkrétně v konfiguraci s Block DM-03.[5]

Podrobnější informace naleznete v článku Block DM-03.

KVSK (kyslíko-vodíkový)Editovat

KVSK je nový, plně kryogenní horní stupeň. Tento stupeň spaluje kapalný vodík a kapalný kyslík. Pohánět ho bude motor RD-0146D, což umožní nosiči Angara 3 s horním stupněm KVSK zvýšit nosnost na dráhu přechodovou ke geostacionární o 1,2 tuny nákladu, oproti konfiguraci se stupněm Briz-M.[6]

KosmodromyEditovat

Angara je primárně vypouštěna z kosmodromu Pleseck na severu evropské části Ruska. Později bude využíván také kosmodrom Vostočnyj, který je ve výstavbě na jihovýchodě Ruska. Kosmodrom Vostočnyj umožní vypouštět nosiče s větším užitečným zatížením než z Plesecka.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ZAK, Anatoly. [cit. 2015-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Angara Launch Vehicles Family [online]. Khrunichev [cit. 2009-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ZAK, Anatoly. URM-1 [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ŽAK, Anatolyj. [cit. 2015-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Angara
  6. ZAK, Anatoly. Angara-5 takes to the sky [online]. http://www.russianspaceweb.com [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 

SouvisejícíEditovat

NosičeEditovat

Základní druhy oběžných drah ZeměEditovat

  • LEO — nízká oběžná dráha
  • MEO — střední oběžná dráha
  • GSO — geosynchronní dráha
  • GTO — dráha přechodová ke dráze geostacionární
  • GEO — geostacionární dráha

Externí odkazyEditovat