Wikipedie

Amalie Kožmínová

česká etnografka

Amalie Kožmínová-Cimrhanzlová[1], pseudonymem Jiří V. Prokop (11. července 1876 Plzeň[2] – 24. dubna 1951 Praha) byla česká etnografka a spisovatelka.

Amalie Kožmínová
Amalie Kožmínová
Amalie Kožmínová
Rodné jménoAmalie Blažena Cimrhanslová
Narození11. července 1876 nebo 10. června 1876
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1951 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povoláníetnografka, spisovatelka
RodičeTomáš Cimrhanzl, Amalie Madle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie editovat

Narodila se 11. července 1876 v Plzni v rodině Tomáše Cimrhanzla, profesora na tamějším gymnáziu a Polky Amalie Madle. Absolvovala měšťanskou a poté vyšší dívčí školu a po ní soukromé studium na učitelském ústavu. Po vykonání zkoušky na učitelském ústavu v Příbrami v roce 1911 se stala učitelkou ručních prací na měšťanských školách. Získala vlastní koncesi jako odborná učitelka šití šatů a kreslení střihů a zároveň i tovaryšský výuční list opravňující vyučovat na živnostenských školách. Našla si místo na pokračovací škole v Plzni, kde se svými svěřenkyněmi šila šaty až do roku 1918. Z tohoto skromného základu pak vzešlo její pozdější etnografické dílo.[3]

Provdala se za poštovního úředníka Františka Kožmína (byl to syn Jana Kožmína, politicky činného rolníka v Nechvalicích)[4][5] a měli spolu syny Jiřího (1902–??),[6] Václava (1903–1911)[7] a Prokopa (1904–??).[8] Tím se objasňuje pseudonym Jiří V. Prokop, pod kterým později vydala své beletristické spisy. Roku 1911 se s manželem rozvedli.[5] Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byla ministerstvem školství a národní osvěty vyslána na Slovensko, aby tam vedla kurs pro výcvik učitelek ručních prací. V této činnosti byla velmi úspěšná a díky tomu byla ustanovena inspektorkou ručních prací na Podkarpatské Rusi přivtělené k Československu a zároveň byla pověřena průzkumem národopisně zachovalých tamních míst. Posléze byla vyzvána k organizaci a vedení státních kurzů lidové výšivky v oblasti Verchoviny. Její působení zde se opět setkalo s úspěchem. Výšivky vzniklé pod jejím vedením se staly základem I. národopisné výstavky na Podkarpatské Rusi a po přenesení do Prahy byly vystaveny v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Tam také poprvé přednášela o Podkarpatské Rusi.[3]

Během svého pobytu na Podkarpatské Rusi se zajímala nejen o folklor jejích obyvatel, ale i o kulturní a hospodářský život této země. Jako jedna z prvních žen použila fotografování k dokumentaci těžkého každodenního života i slavnostních chvil lidí v té krásné, ale do značné míry exotické a tehdy i ne zcela bezpečné zemi. Výsledkem byla vynikající monografie „Podkarpatská Rus. Práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné“ vydaná v roce 1922. Obsahovala 125 stran velkého formátu s množstvím kreseb a fotografií a navíc přílohu s desítkami nádherných barevných zobrazení ornamentů lidových krojů a výšivek. Etnografy je toto pionýrské a respekt budící dílo vysoce ceněno. V roce 2007 došlo v Užhorodě k jeho reedici.[9][10]

Předtím v roce 1921 vydala s etnografkou Renátou Tyršovou (dcerou Jindřicha Fügnera a ženou Miroslava Tyrše, zakladatelů Sokola) monografii „Svéráz v zemích česko-slovenských. Čechy“ (272 stran).[11] Později jí Ministerstvo školství a národní osvěty udělilo mimořádné stipendium k dalšímu studiu národopisu jižních Čech, jehož výsledkem byla výpravná divadelní vesnická hra se zpěvy a tanci „Konopická“ o jihočeské lidové oslavě ukončení sklizně lnu a textilního konopí. Hra byla v jižních Čechách vícekrát provozována a v roce 1932 se dočkala i knižního vydání s obsáhlým dodatkem o pěstování a zpracování lnu za starodávna pomocí kolovratu a přeslice, o výdělku tkalců atd. Uvedla tam však i texty řady polozapomenutých lidových písní a doprovodila je slovy: „Památce všech autorek starodávných písniček, tanců a obyčejů selských, jimiž vnesly etiku a poezii do svého života zasvěceného práci a rodině – a jimiž stvořily i rys naší poezie národní“. V jižních Čechách, tj. v rodišti svého otce Žíchovci či v nedalekých Strunkovicích nad Blanicí často pobývala v letních měsících.[3]

O často již polozapomenutých lidových zvycích a umění našich předků publikovala i mnoho článků v denním tisku, za svůj život proslovila ve školách i pro veřejnost téměř pět set přednášek a šířila tak vědomí o národní identitě, kultuře a historii.[3]

Ze zcela jiné oblasti, avšak rovněž úspěšné byly spisy „Zlatá kniha českých hospodyněk“[3] a „Praktická kniha domácnosti“. Byla však autorkou i řady beletristických knih uveřejněných pod zmíněným pseudonymem Jiří V. Prokop. Jsou to „Naši kluci“ (1912, dvě vydání) o příbězích dětí, „Domů, na Vánoce“ (oceněná spolkem spisovatelů Svatobor jako nejlepší spis pro mládež vydaný v letech 1932–1933), „Tvrdý život“ a „Z domova na frontu“ o životě v jižních Čechách, „Zatoulané štěstí“ (tři vydání), „Zápas s láskou“ a „Olenina láska“ inspirovaná Podkarpatskou Rusí.[12][13]

Poslední údobí svého života strávila v ústraní a po dlouhé nemoci zemřela v Praze 24. dubna 1951.[3]

Dílo editovat

Próza editovat

  • Naši kluci – Praha: F. Šimáček, 1912 [14]
  • Zatoulané štěstí: jihočeský obrázek – Praha: F. Šimáček, 1914 [15]
  • Zápas: román dívčího srdce – Praha: Emil Šolc, 1918 [16]
  • Křižovatky srdce: román – Praha: Melantrich, 1930?
  • Tvrdý život: jihočeský román – Praha: Novina, 1931 [17]
  • Domů, na Vánoce: trilogie ze života jihočeského dítěte – ilustroval J. Goth. Písek: František Podhajský, 1933
  • Zápas s láskou: román mladého srdce – Praha: Novina, 1933
  • Olenina láska: román karpatských hor – Olomouc: R. Promberger, 1935 [18]

Studie editovat

  • Zlatá kniha českých hospodyněk: návod k správnému hospodaření a levnému i dobrému kuchaření: příručka všech českých žen, zejména těch, jež zakládají si svou vlastní domácnost – Plzeň: Český denník, 1915
  • Svéráz v zemích česko-slovenských – napsaly Renata Tyršová a Amalie Kožmínová. Plzeň: Th. Mareš, 1918
  • Podkarpatská Rus: práce a život lidu po stránce kulturní, hospodářské a národopisné – Praha: vlastním nákladem, 1922
  • Podkarpatská Rus: práce a život lidu. 2. díl. Národní vyšívání a kroje – Praha: vlastním nákladem, 1922
  • Lidové vyšívání křížkové pro školu a dům: barevné předlohy a užité vzory krojové – sestavila za součinnosti R. Kobosila. Praha: R. Kobosil, 1922
  • Rady a pokyny pro úsporné vedení domácnosti: Co ještě hospodyně potřebuje k doplnění vědomostí, aby předešla škodám a ztrátám v domácnosti, rodině a hospodářství – sestavila s redakčním kruhem ... Praha: F. Strnadel a spol., 1947 [19]

Divadelní hra editovat

  • Konopická: výpravná vesnická hra se zpěvy a tanci o třech jednáních s proměnou – písně zharmonizoval Alois Klíma. Praha: vlastním nákladem, 1932

Reference editovat

  1. ↑ FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 72. 
  2. ↑ SOA Plzeň, Matrika narozených Plzeň 060, s. 146. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f BLÜMLOVÁ, Dagmar. Spisovatelku inspiroval jih Čech. Mladá fronta Dnes - Jihočeské vydání (příloha Jižní Čechy Dnes). 30.7.2001, roč. 12/175, s. D/6. 
  4. ↑ SOA Plzeň, Matrika oddaných Plzeň 093, s. 165. Dostupné online.
  5. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných na Smíchově, sign. SM 016, s. 192. Dostupné online.
  6. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N31, s. 254. Dostupné online.
  7. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N31, s. 428. Dostupné online.
  8. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených na Smíchově, sign. SM N32, s. 160. Dostupné online.
  9. ↑ EASA2006. nomadit.co.uk [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-08. (anglicky) 
  10. ↑ Podkarpatská Rus - práce a život lidu * Amalie Kožmínová - Karpatia.cz. www.karpatia.cz [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-08. 
  11. ↑ Svéráz v zemích česko-slovenských - Renata Tyršová | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ Amalie Kožmínová knihy | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. 
  13. ↑ Kožmínová, Amalie Cimrhanzlová 1876 [online]. [cit. 2018-03-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Naši kluci [online]. Praha: Šolc a Šimáček, 1928 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Zatoulané štěstí [online]. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1930 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Zápas [online]. Praha: Emil Šolc, 1919 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  17. ↑ KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Jihočeský obrázek [online]. Praha: Novina, 1931 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  18. ↑ KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Olenina láska [online]. Olomouc: R. Promberger, 1935 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 
  19. ↑ KOŽMÍNOVÁ, Amalie. Rady a pokyny pro úsporné vedení domácnosti [online]. Praha: F. Strnadel, 1947 [cit. 2023-01-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Amalie_Kožmínová&oldid=23264399“