Otevřít hlavní menu

Alois Machačík (26. září 1888, Loukov[1]1. června 1943, Berlín-Plötzensee) byl československý voják, generál a spolupracovník odbojové organizace Obrana národa.

Alois Machačík
gen. Alois Machačík
gen. Alois Machačík
Narození 26. září 1888
Loukov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. června 1943 (ve věku 54 let)
Berlín-Věznice Plötzensee
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

MládíEditovat

Narodil se 26. září 1888 v Loukově, v okrese Kroměříž. V roce 1908 maturoval na českém gymnáziu ve Valašském Meziříčí. 4. května 1909 byl po absolvování jednoho ročníku právnické fakulty odveden a poté prezentován u železničního a telegrafního pluku v Korneuburgu. Od 2. listopadu 1909 byl přeložen k pevnostnímu dělostřelectvu, kde po absolvování školy pro důstojníky v záloze působil až do odchodu do civilu.

Po návratu z vojny pokračoval ve studiu na právnické fakultě, které ale z důvodu vypuknutí první světové války nedokončil. V hodnosti podporučíka sloužil u pevnostního dělostřelectva v Przemyslu, kde 22. března 1915 padl do ruského zajetí. Od 24. června vstoupil do srbské dobrovolnické divize, kde působil u pěších jednotek a později u dělostřelectva. 15. ledna 1915 byl přeložen k čs. legii ve Francii, kde působil od velitele čety v čs. střeleckém pluku až po jeho velitele I. praporu. 17. ledna 1919 se v hodnosti majora vrátil do vlasti.

První republikaEditovat

Po návratu do Československa byl 23. března 1919 odeslán na východ, kde se účastnil bojů s Maďary u Čopu, Košic a na dalších místech. Po ukončení bojů sloužil jako velitel pluku v Bratislavě a zároveň vykonal kurz pro generály a štábní důstojníky. Od 29. září 1921 do 19. srpna 1922 absolvoval École Militaire de l'Artillerie ve Francii s následným osmiměsíčním pobytem u dělostřeleckého pluku v Métách a dalším kurzem taktiky dělostřelectva. Do Československa se vrátil 5. června 1923. Postupně sloužil na různých pozicích v dělostřeleckém vojsku v Praze a Olomouci. Zároveň působil na dělostřeleckém učilišti v Olomouci. Od 2. října 1926 se stal učitelem taktiky dělostřelectva. Od 18. února 1928 do 30. ledna 1929 velel (již v hodnosti plukovníka) dělostřeleckému pluku v Praze. Dále působil na dalších velitelských a pedagogických pozicích v dělostřeleckém vojsku v Praze a Hradci Králové. 15. října 1935, již v hodnosti brigádního generála, byl jmenován velitelem dělostřeleckého pražského I. sboru. Od 15. září 1938 až do rozpuštění československé branné moci byl velitelem 13. divize v Kolíně.

Po okupaciEditovat

Po německé okupaci byl převeden pod ministerstvo financí. Okamžitě se ale zapojil do odboje. Podílel se na organizování odchodu bývalých vojáků do zahraničí a na ukrývání zbraní. Vyhnulo se mu první zatýkání v řadách Obrany národa. 12. ledna 1942 se sice vyhnul dalšímu zatčení, ale místo něj byla zadržena manželka s dcerou. 19. ledna se proto dostavil na předvolání na gestapo, kde byl okamžitě zatčen. Během mučení při výsleších nikoho neprozradil. Vězněn byl v Praze, poté v Budyšíně a nakonec byl přesunut do věznice Alt Moabit v Berlíně.

Dne 10. března 1943 byl Lidovým soudem v Berlíně uznán vinným z přípravy velezrady a byl odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 1. června 1943 ve věznici v Berlíně-Plötzensee.

Po válceEditovat

Po osvobození byl in memoriam povýšen do hodnosti divizního generála. Připomíná ho pamětní deska v Horním Újezdě u Bystřice pod Hostýnem.

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Loukov
  2. Válka cz, Médaille commémorative de la Grande Guerre

LiteraturaEditovat

  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9. 

Externí odkazyEditovat