Wikipedie

Alexandre del Valle

Alexandre Del Valle (* 6. září 1969, Marseille) je francouzský politolog, publicista a novinář.

Alexandre del Valle
Rodné jménoMarc d'Anna
Povoláníesejista, historik a politolog
Alma materInstitut politických studií v Aix-en-Provence (do 1992)
Milánská univerzita (do 1993)
Paul-Valéry-Montpellier University (do 2015)
Univerzita Paula Cézanna
Tématageopolitika a islamismus
Politická příslušnostLa Droite libre (2002–2012)
Unie pro lidové hnutí (2002–2012)
Rally for France (1999–2002)
Sdružení pro republiku (do 1999)
Web oficiální stránka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Je autorem mnoha knih, článků a vědeckých prací v oblasti mezinárodních vztahů a geopolitiky.

Studie a profesní kariéra editovat

Vystudoval vojenskou historii, historii politických institucí a obrany státu na univerzitě Montpellier 3 Paul-Valéry, na Institutu politických věd v Aix-en-Provence a na Institutu politických studií v Miláně.[1]

Obhájil doktorskou práci na Univerzitě Montpellier 3 Paul-Valéry "Západ a Druhá dekolonizace: Indeginismus a islamismus od studené války až po současnost"[2].

Alexandre Del Valle vyučuje geopolitiky a mezinárodní vztahy na Vysoké obchodní škole La Rochelle Business School (Francie)[3].

Publicista editovat

Celkem Del Valle vydal sedm knih, ve kterých analyzoval vzestup radikálního islamismu, který nazval nový typ totalitarismu; západní civilizaci a krizi západní identity; geopolitiku Turecka a její kandidatuře do Evropské unie; stejně jako konflikt v Sýrii[4].

V jeho první knize "Islamismus a Spojené státy: spojenectví proti Evropě" (1997), Del Valle analyzuje podporu mudžahedínů ze strany USA během války v Afghánistánu (1979 - 1989) a roli Spojených států v užívání islamistů v boji proti SSSR[5].

Ve studii "Existuje umírněný islám?", Del Valle uvedl, že" jménem Práv člověka a svobody náboženských menšin povzbuzuje sekularizovaný a antiteokratický Západ expanzi dobyvatelského a teokratického náboženství na své vlastní půdě"[6] Del Valle píše: "Západ se chová sebevražedně a nechává islamisty beztrestně šířit jejich propagandu, například ve Švýcarsku, v Anglii nebo Itálii. Islamisté jsou uznáváni jako reprezentanti islámu, což vede k tomu, že se islám dále radikalizuje. Jednoduše řečeno, muslimové jdou za islámem, který jim je prezentován.[...] Islamisté se nechtějí integrovat, chtějí svět islamizovat“[7]

Del Valle tvrdí, že "Američané podněcují islámský radikalismus, snaží se vyvolat obavy v souvislosti s tureckým islamismem a zabránit „přirozenému spojenectví“ EU s Ruskem".[8]

Alexandre Del Valle upozorňuje, že "se postkřesťanský Západ ani v jednom případě nesnažil ochraňovat sunnity utiskované křesťany v Egyptě, Nigérii nebo Súdánu. Navíc mocnosti NATO po roce 1990 nejednou vyslaly svá vojska proti proruským režimům. Pod znakem "solidarity" se "spojenci" z Perského zálivu a Organizace islámské konference ochraňovaly Bosnu a Hercegovinu, Kosovo, Kuvajt a libyjské a nyní i syrské islamisty".[9]

V knize "Verdi, rossi, neri", nakl. Lindau 2009, Alexandre Del Valle poukazuje, že "protože rasistický neonacizmus, ultralevicový revoluční komunizmus, fondamentalistický islamizmus jsou de facto spojenci v zápase proti evropské demokracii".[10]

Dílo editovat

  • La Maronité politique, Le système confessionnel libanais et la guerre civile, IEP d'Aix-en-Provence, 1992 (mémoire).
  • Statut légal des minorités religieuses en terres d'Islam, Faculté de droit d'Aix-en-Provence, 1993 (mémoire).
  • La Théorie des élites, Faculté de Sciences politiques de Milan, 1993 (mémoire de DEA en histoire des doctrines politiques et des institutions politiques).
  • Islamisme et États-Unis, une alliance contre l'Europe, L'Âge d'Homme, 1997 (ISBN 2-8251-1060-4). versions italienne et serbo-croate.
  • Une idée certaine de la France (ouvr coll), Sous la direction d'Alain Griotteray, 1999, France-Empire, 1998.
  • Guerres contre l'Europe : Bosnie, Kosovo, Tchétchénie, Les Syrtes, 2001 (ISBN 2-84545-045-1). (versions espagnoles, brésilienne, portugaise, italienne et serbo-croate).
  • Quel avenir pour les Balkans après la guerre du Kosovo, Paneuropa/L'Age d'Homme, 2000.
  • Le Totalitarisme islamiste à l'assaut des démocraties, Les Syrtes, 2002.
  • La Turquie dans l'Europe : un cheval de Troie islamiste ?, Les Syrtes, 2004 (ISBN 2-84545-093-1).
  • Le Dilemme turc, ou les vrais enjeux de la candidature d'Ankara avec Emmanuel Razavi, Les Syrtes (ISBN 2-84545-116-4).
  • Frères musulmans. Dans l'ombre d'Al Qaeda, Jean-Cyrille Godefroy, 2005 (ISBN 2-86553-179-1), préface d'Emmanuel Razavi.
  • Perché la Turchia non può entrare nell'Unione europea, Guerini ed Associati, Milan, 2009 (préface de Roberto de Mattei).
  • I Rossi Neri, Verdi: la convergenza degli Estremi opposti, Lindau, 2009, Turin (préface Magdi Allam).
  • Pourquoi on tue des chrétiens dans le monde aujourd'hui ? : La nouvelle christianophobie, Maxima Laurent du Mesnil 2011 (préface Denis Tillinac)
  • Le complexe occidental : Petit traité de déculpabilisation, L'artilleur, Toucan Essais, 2014.
  • Le Chaos syrien, printemps arabes et minorités face à l'islamisme, Dhow, 2014

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Biographie d'Alexandre del Valle http://alexandredelvalle.com/biographie.php?lire=bio Archivováno 31. 1. 2016 na Wayback Machine.
  2. ↑ Laboratoire CRISES - Université Montpellier 3 http://crises.upv.univ-montp3.fr/manifestations-2014/soutenances-de-these/theses-soutenues-en-2015/ Archivováno 31. 1. 2016 na Wayback Machine.
  3. ↑ ESC-La Rochelle http://www.esc-larochelle.fr/landingPage-Carrousel/ALEXANDRE-DEL-VALLE Archivováno 26. 10. 2016 na Wayback Machine.
  4. ↑ "Le chaos syrien" de Randa Kassis et Alexandre Del Valle. https://blogs.mediapart.fr/adeline-chenon-ramlat/blog/091214/le-chaos-syrien-de-randa-kassis-et-alexandre-del-valle-dhow-editions
  5. ↑ Maison d'Edition l'Age d'Homme http://www.lagedhomme.com/ouvrages/alexandre+del+valle/islamisme+et+etats-unis,+une+alliance+contre+l'europe/2550
  6. ↑ blisty.cz [online]. blisty.cz [cit. 2016-02-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Bruno Schwengeler, Plíživá islamizace, Ethos, http://www.ethos.cz/pliziva-islamizace-1.php?CO=Duchovn%ED%20%9Eivot
  8. ↑ Pierre Brouland, Blanka Volfová, Opozice proti evropské integraci ve Francii: Doktrinální koncepty a alternativní projekty, Současná Evropa 02/2014, p. 121 http://www.vse.cz/polek/download.php?jnl=se&pdf=111.pdf.
  9. ↑ Dmitrij Minin,Syrská krize ve světle zániku Evropy http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/syrska-krize-ve-svetle-zaniku-evropy.html
  10. ↑ Proč ten zdroj nejmenuji, listopadu 2010 http://samanovodoupe.blogspot.md/2010/11/proc-ten-zdroj-nejmenuji.html

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandre_del_Valle&oldid=23473834“