Alena Nováková

česká zlatnice, restaurátorka kovů a vysokoškolská pedagožka

Alena Nováková, rozená Alena Dražská (8. srpna 1929 Praha28. srpna 1997 Praha), byla česká zlatnice, restaurátorka kovů a vysokoškolská pedagožka.

ak. soch. Alena Nováková
Narození 8. srpna 1929
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 28. srpna 1997 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolání zlatnice a vysokoškolská učitelka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V letech 1943–1947 se vyučila zlatnicí a stříbrnicí v dílně svého dědečka Tomáše Procházky mladšího a u Jindřicha Grünfelda v Praze na Starém Městě. Jako velký talent nemusela studovat střední školu a po dělnické přípravce byla roku 1953 přijata rovnou ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde jejími učteli byli prof. Bedřich Stefan a prof. Jan Nušl.

Kromě své praxe zlatnice a šperkařky se v letech 1959–1989 stala na VŠUP pedagožkou, zprvu asistentkou prof. Nušla vyučovala v ateliéru pro kov a šperk. Tam dále zavedla obor restaurování zlatnických prací, jedinou studijní specializaci v republice, která byla s jejím odchodem zase zrušena.

Jako šperkařka se zúčastnila již světových výstav Expo 58 v Bruselu, Expo 67 v Montrealu a obesílala mnohé další mezinárodní soutěže a výstavy v Evropě, zejména byla oblíbená na sympoziích v západním Německu (Mnichov, Pforzheim).

DíloEditovat

Zlatnické práceEditovat

  • Relikviář sv.Anežky České - podle vlastního návrhu provedla ve stříbra (1989), pro kapli sv. Anežky České v katedrále sv. Víta na Pražském hradě (uloženo v Hilbertově klenotnici Svatovítského pokladu)
  • Svými šperky je zastoupena ve sbírkách několika evropských muzeí, například UPM v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea Českého ráje v Turnově, Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Severočeského muzea v Liberci, nebo Schmuckmusea v Pforzheimu.

Restaurátorské práceEditovat

Vynikala ve znalostech historických technik (niello, email, vernis brun), a proto bývala často zvána k restaurování či zhotovování kopií vzácných památek, zejména pro Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, například Karlštejnský poklad; v letech 1981-1990 se podílela na restaurování relikviářů ze Svatovítského pokladu, vytvořila kopii románské desky Evangeliáře ze Strahovské knihovny a další práce. Roku 1986 byl vyzvána k restaurování Relikviáře svatého Maura, k němuž si přizvala také svého žáka Andreje Šumberu, který práci po její předčasné smrti dokončil.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Gerhard Bott: Schmuck als künstlerische Aussage unserer Zeit. Pforzheim 1971, s. 131-135
  • Věra Vokáčová: Kov a šperk, katalogy výstav. Praha 1968, 1990
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. II, Anděla Horová (ed.). Praha 1995
  • ̽ Alena Křížová, Proměny českého šperku na konci 20.století. Praha 2002, s. 186-187.

Externí odkazyEditovat