Otevřít hlavní menu

Akce Jizerka byla operace komunistických silových orgánů zaměřená proti členům Junáka provedená v létě 1949. Její součástí byl útok jednotek StB a SNB proti tábořišti železnobrodských skautů (roverů) na úbočí Vlašského hřebene, což je součást Vysokého jizerského hřbetu, který si vyžádal dvě oběti, a následující soudní proces.

Akce Jizerka
Křížek upomínající na Jiřího Habu a Tomáše Hübnera
Křížek upomínající na Jiřího Habu a Tomáše Hübnera
Cíl železnobrodští skauti
Mrtví lidé 2
Zranění lidé neznámý počet
Datum 24. července 1949
Místo Jizerské hory
Motiv provokace StB
Zeměpisné souřadnice
Útočník SNB a StB
Použité zbraně střelné zbraně

Zánik JunákaEditovat

Po únoru 1948, kdy KSČ převzala moc v Československu, došlo ke sjednocování společenských organizací do jednotné struktury pod kontrolou komunistů. V roce 1948 byl i československý Junák oficiálně včleněn do Československého svazu mládeže. Mnozí členové Junáka ale nechtěli být členy ČSM. Několik členů organizace Junáka v Železném Brodě, která patřila mezi největší v regionu,[1] se rozhodlo pokračovat v životě podle skautských zásad za hranicemi Československa, navíc povzbuzeni i signály o tom, že se chystá jejich zatčení. Celkem se nakonec rozhodlo odejít do zahraničí sedm lidí, z nichž šesti bylo jen kolem 18 let.[2]

Útok na táborEditovat

Podle oficiální verze byl tábor odhalen díky slovenskému lesnímu dělníkovi, pravděpodobná je ale možnost, že StB o všem věděla již dřív od Jiřího Hilgera[3] a že s pomocí dvojitého agenta Hilgera ve skutečnosti vše sama organizovala jako provokaci.[2] Hilger vystupoval jako agent americké CIC.[4]

V noci na 24. července 1949 byl tábor obklíčen zhruba třemi stovkami příslušníků StB a SNB,[5][pozn. 1] kteří ráno zahájili útok za použití střelných zbraní včetně kulometů. Přestože v táboře bylo zhruba pět pistolí, se zbraní se bránil jen Jiří Haba, který útok nepřežil stejně jako Tomáš Hübner. Habův stan nebo srub[6] byl kulomety zcela rozstřílen. Podle komunistické verze události Haba zastřelil Hübnera a pak sám sebe, což ale podle jednoho z účastníků události Radomila Raji nebylo fakticky možné.[2] Ostatní obyvatelé tábora byli donuceni lehnout si na zem mezi stany a až tehdy byli zasaženi z bezprostřední blízkosti střelbou.

Raja ve vzpomínkách uvádí, že mezi střelbou do bezmocných skautů zaslechl jednoho z příslušníků říct větu: „Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“[2]

Soudní procesEditovat

Po skončení útoku bylo navíc několik desítek lidí z okolí obviněno z napomáhání zločinům a proběhlo rozsáhlé zatýkání. Pro následující proces byla zmanipulována oficiální verze události, podle které se měli skauti podílet na přípravách ozbrojeného převratu v Československu, a to s využitím pevností pohraničního opevnění, a chystali se i vyhodit do vzduchu soušskou vodní nádrž. Jeden z členů skupiny Jindřich Kokoška sám tvrdil, že záměrem skupiny skutečně byl ozbrojený boj proti komunistickému režimu, ale ostatní trvali na tom, že se chtěli jen dostat přes hranice.[2]

Proces proběhl v říjnu 1949 v Praze. Robert Hofrichter byl odsouzen na 20 let, Václav Hlava a Josef Klapáč na 10 let, Jindřich Kokoška a František Linka na osm let, Radomil Raja,[2] Josef Šírek a Jiří Žídek na dva a půl roku, dalších devět mladých lidí dostalo tresty do jednoho roku vězení.[5]

Podle Radomila Raji dostali obyvatelé Železnobrodska obvinění z napomáhání další tresty nad deset let,[2] což ale zpochybňují vzpomínky Jaromíra Hádka, jednoho z lidí odsouzených za napomáhání.[6]

Role Jiřího HilgeraEditovat

Jiří Hilger, který měl přechod přes hranici organizovat, z Československa unikl. Později se vrátil jako údajný západní agent, který však donášel StB.[2] Zemřel v roce 2006.[4]

Radomil Raja považoval Hilgera za dvojitého agenta, který vše řídil a díky kterému Státní bezpečnost o všem věděla již v roce 1949. Col. Hawkeye ale tvrdí, že Hilger byl v té době jen mluvka, který s CIC neměl nic společného a agentem chodcem se stal až o tři roky později.[1]

PamátkaEditovat

Tomáš Hübner a Jiří Hába byli pohřbeni tajně tak, aby ani jejich příbuzní nevěděli, kde místo jejich posledního odpočinku leží.[pozn. 2] Až po roce 1990 byly díky vzpomínkách pamětníků jejich ostatky vyzdviženy a přemístěny do hrobů jejich rodičů.[5]

Památku Hübnera a Háby připomíná při silnici od Smědavy k nádrži Souš dvojkřížek s pamětní destičkou.[4]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Col. Hawkeye ve svém textu uvádí jen počet zhruba 70 příslušníků, článek Jana Sedláka v Jabloneckém deníku asi jen 25 policistů.
  2. O jejich pohřbu v Hejnicích píše Jaromír Štětina v knize Gravitace. Viz též text rovera Col. Hawkeye.

ReferenceEditovat

  1. a b Col. Hawkeye. Vražda jizerskohorských roverů [MS Word doc]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h Radomil Raja – příběh pamětníka : „Soudruhu, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“ [online]. Paměť národa [cit. 2018-07-23]. Přepis vyprávění pamětníka.. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-24. 
  3. ECHO24. Masakr mladých skautů. Před 69 lety přepadly stovky esenbáků jejich tábor v horách - Echo24.cz. echo24.cz. 2018-07-24. Dostupné online [cit. 2018-07-26]. (česky) 
  4. a b c CIHLÁŘ, J. Dvojkříž Haba-Hübner [online]. Haufer.com. Dostupné online. 
  5. a b c POLÁK, Michael; HOŘENÍ, Jaroslav. Před 60 lety zmasakrovala komunistická bezpečnost v horách skauty. iDNES.cz [online]. 2009-06-23. Dostupné online. 
  6. a b SEDLÁK, Jan. Před dvaašedesáti lety soudili Železnobroďáky. Jablonecký deník [online]. 2011-10-24. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat