Aikido

umění sebeobrany

Aikido (合気道, Aikidó) je japonské bojové umění . Je založeno na myšlence neagresivity, asertivity, rozvíjí cvičícího jedince po fyzické i psychické stránce tak, aby se jedinec stal vyrovnanou osobností, platnou pro ochranu a udržení všech dobrých ctností společnosti všech lidí.

Aikido
Základní informace
Jiné jménopůvodně se používal název aikibudo (dnes už ne)
Vznik20. stol
Země vznikuJaponsko
ZakladatelMorihei Uešiba
Současný vůdce stylu3. došu Moriteru Uešiba
Olympijský sportne
Známí praktikujícíSteven Seagal
Aspekty uměníkloubové zámky
Nadřazené odvětvíBojové umění
Předcházející uměníDaito-rjú
Umění z něj odvozené
Hapkido
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název je složen ze tří japonských znaků:

  • 合 – ai – harmonie, rovnováha, střed, láska, sjednocení, spojení, soulad
  • ki – energie, záměr, mysl, vzduch
  • 道 – – cesta.

Historie Editovat

Již na konci prvního století na císařském dvoře vznikly základy bojového umění, ze kterého později vzniklo aikido. Byly to metody úderů a tlaků na nervová centra ve spojení s páčením kloubů a využíváním pohybu útočníka. Toto umění se nazývalo Takeda-rjú Aikidžudžucu a později neslo označení Daito-rjú. Kořeny tohoto umění vycházejí z rodokmenové linie starého samurajského rodu Minamoto a později Takeda.

Za tvůrce a zakladatele Aikida je považován Morihei Uešiba (Ó-sensei/1. Došu), ale někdy se říká že aikido má spoluzakladatele Noriaki Inoueho, Uešibovo synovce, který je zakladatelem umění podobného aikidu, Šinei Taido. Morihei do aikida zařadil i techniky z různých dalších stylů, které studoval. Původní Daito-rjú je přes to zastoupeno v Aikidu v těchto dobách asi z 95 %. Po smrti zakladatele pokračoval v rodinné tradici jeho syn Kišomaru Uešiba, který se zasloužil o počátky šíření aikida mimo Japonsko. V současné době udržuje rodinnou tradici vnuk zakladatele – současný Došu Moriteru Uešiba. Linie či styl reprezentovaný rodinou Uešiba je označován jako aikikai, někteří přímí žáci zakladatele ovšem zakládají vlastní styly a školy (Iwama-Rjú, Ki-Aikido, Jošinkan, Nišio-Rjú atd.). Centrálním dódžó v rámci linie aikikai je Honbu dódžó (Hombu dojo) v Tokiu, ve kterém vyučují členové rodiny Uešiba. První evropskou zemí, odkud se aikido začalo dále šířit po starém kontinentu, byla Francie. V počátcích většinou aikidistické oddíly vznikaly při judistických oddílech. První generace evropských aikidistů z 60. a 70. let měla většinou za sebou judistickou či karatistickou minulost. Mnozí vrcholoví judisté a karatisté se po skončení své sportovní kariéry věnují aikidu jako blízké nesoutěžní formě bojového umění, které je založeno na podobných principech a přitom nevyžaduje příliš velké svalové vypětí. Zřejmě nejvíce se o popularizaci aikido mimo Japonsko zasloužil americký herec Steven Seagal (7. dan). Jedním ze známých evropských šihanů je např. Christian Tissier (Francie, 8. dan)

Technika Editovat

Kromě úderů, pák a hodů se protivníkovy akce ruší horizontálními, vertikálními a diagonálními, cirkulárními, sférickými i spirálovými pohyby kolem boků obránce. Výuka se týká základních pohybů (tai-sabaki) a pádů (ukemi), samotných technik v postoji (tači-waza) i vkleče (suwari-waza) a práce s tradičními zbraněmi (nůžtantó, mečbokken, hůldžó)

Popisy konkrétních technik přesahují rámec článku a navíc se jednotlivé styly, učitelé i názvy technik mohou podstatně lišit.

Aikidó vyučované před rokem 1945 (tehdy se tak nejmenovalo, šlo o Daito-rjú Aikidžúdžucu, Uešiba-rjú a pod.) bylo více přímé, vyžadovalo více síly a nepotřebovalo moc místa k provedení techniky.

Zbraně Editovat

V aikido se učí i boj s nožem (tantó), dřevěným mečem (bokken) (případně šinken – ostrý meč = katana nebo iai – podobná konstrukce jako katana, ale bez ostré čepele) a tyčí (džó). Styly, které nejvíce pracují se zbraněmi, jsou Iwama-rjú a styl vyučovaný Šódži Nišiem (a po jeho smrti jeho následovníky). Práce se zbraněmi vychází z tradičních japonských bojových umění (například iaidó, Kašima Šinden Jikišinkage-rjú apod.), ale je přizpůsobena myšlenkám a technikám aikido (někdy je tedy pro odlišení například cvičení s mečem označováno jako aikiken, s tyčí aikidžó). Občasně se používá i Tambo[1], nebo Tessen.

Technické stupně Editovat

Stupně aikido jsou dvojího typu. Začínají tzv. Kjú stupni, kterých je šest (počínaje šestým až k prvnímu), některé styly mají technických stupňů pouze pět, některé jich naopak mají ještě více a některé mají takzvané dětské kjú, které většinou začínají od 12. kjú, ale i zde se to mění. Poté následuje 10 tzv. Dan stupňů, které jsou počítány vzestupně.

Soutěže Editovat

Mnozí mistři Budó neviděli přínos soutěží k rozvoji člověka a proto si i Morihei Uešiba nepřál degradaci aikido na sport pořádáním zápasů a soutěží. Základní myšlenkou aikida je hledání harmonie (rovnováhy v životě, míru, středu) ve které rivalita a soutěživost, nezbytné součásti sportovních klání, nemají místo. Techniky Aikido nejsou soutěžního charakteru, jsou určeny k přežití za všech okolností. Původně bylo jejich účelem zabít, správný Aikidoka si je této stránky vědom a se smrtí si nezahrává.

Jediný styl, který do své náplně, i přes odpor Ó-senseie, zařadil soutěže, je Tomiki (správně Šodokan) Aikido založené Kendži Tomikim.

Jošinkan Aikido pořádá soutěže v katách.

Odkazy Editovat

Reference Editovat

  1. [AIKIDO'S SHORT STICK] Tambo Demonstration by Ohno Yasuo Sensei at the 50th All Japan Aikido. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Související články Editovat

Externí odkazy Editovat