Wikipedie

Adam Bubna-Litic

český šlechtic
(přesměrováno z Adam Bubna z Litic)

Adam Bubna-Litic, celým jménem Adam Vít Mikuláš Michael Franz hrabě Bubna z Litic (14. srpna 1927 Villa Meran am Semmering – 10. ledna 2016 Praha)[1][pozn. 1] byl příslušník I. linie někdejšího českého šlechtického rodu Bubna z Litic a jeden z restituentů zámků Doudleby nad Orlicí a Horní Jelení.

Adam Bubna-Litic, B. A.
Narození14. srpna 1927
Semmering
RakouskoRakousko Rakousko
Úmrtí10. ledna 2016 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníKostel Nejsvětější Trojice v Horním Jelení
BydlištěDoudleby nad Orlicí
Choť(1954) Barbara Hudson (1929–1984)
Děti1. David Charles (* 1957)
2. Marek Adam (* 1960)
3. Dominic Nicholas (* 1966)
RodičeMikuláš z Bubna-Litic (1897–1954) a Margarethe (Marketa), roz. Hansy (1902–1946)
Příbuznísestra: Eleonora Dujková (1929–2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Narodil se v rodném domě své matky v rakouském Semmeringu, kde jeho děd Franz Hansy byl hlavním lékařem a spolumajitelem sanatoria Kurhaus Semmering. Ve dvou letech se jeho rodina přestěhovala do Doudleb nad Orlicí, sídla otcovy rodiny. Do školy chodil v Doudlebách a později studoval na gymnáziu v Kostelci nad Orlicí. Po maturitě se pustil do studia architektury a poté práv.[2] Období druhé světové války a po ní bylo pro rodinu náročné. Otec Mikuláš jako ministr zemědělství ve vládě Aloise Eliáše byl po válce vězněn a matka Margarethe zemřela po nemoci v roce 1946. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 a konfiskaci veškerého majetku v roce 1949 se on a jeho otec rozhodli odejít do exilu a ilegálně překročili české hranice do Rakouska. Otec zůstal v Rakousku, kde se znovu oženil a měl dva syny. Zemřel v Rakousku v roce 1954.

Adam, který jako mladý muž v poválečném Rakousku necítil pro sebe příliš mnoho příležitostí, odešel v roce 1950 do Austrálie. Po příjezdu do Perthu pracoval jako pomocný dělník v továrně na umělá hnojiva. Pak pracoval v obchodní firmě, po jejímž krachu si našel místo řidiče městského autobusu. Během zaměstnání začal studovat na univerzitě němčinu a filozofii. Při studiích na pedagogické fakultě si přivydělával rozvozem prádla z prádelny a prodejem bonbónů. Po skončení studia učil na obecné škole a pak se stal ředitelem gymnázia.[3] V roce 1986 odešel do penze.[3]

 
Zámek Horní Jelení

Po roce 1989 on a jeho sestra Eleonora Dujková podali žádost o navrácení majetku, který jim byl v restituci vrácen. Žil na zámku v Doudlebech nad Orlicí ve stejnojmenné obci, poté v Horním Jelení.[4] Majetek spravovali společně se sestrou do roku 2005, kdy došlo k rozdělení majetku mezi oba sourozence.

V roce 2004 kandidoval do senátu v obvodu č. 46 – Ústí nad Orlicí za monarchistickou stranu Koruna Česká, ale neuspěl.[5]

Zemřel ve věku 88 let na rakovinu v nemocnici Na Bulovce v Praze.[6] Byl pohřben v kostele Nejsvětější Trojice v Horním Jelení.[6]

Rodina

editovat

V Perthu se 26. února 1954 oženil s Barbarou Hudson (24. 4. 1929 Perth – 22. 5. 1984 Perth).[1] Narodili se jim tři synové,[1] z nichž dva žijí v Česku.[6]

  • 1. David Karel (* 31. 1. 1957 Perth), vědec na University of Technology v Sydney, [7] od roku 2016 ředitel společnosti Lesy Bubna a. s.,[6] má dva syny[1]
  • 2. Marek Adam (* 5. 8. 1960 Perth), pracoval pro australskou námořní armádu,[6] bezdětný
  • 3. Dominik Mikuláš (18. 12. 1966 Perth), má dva syny

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2024 mylně uvádí rok úmrtí 2015.[1]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R.; OPPELT, Robert. Almanach českých šlechtických rodů 2024. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2023. 416 s. ISBN 978-80-85955-53-8. S. 74. 
  2. ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 143. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  3. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 144
  4. ↑ www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2016-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-26. 
  5. ↑ Jmenné seznamy a přehledy | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e ŠIMKOVÁ, Jitka. Adam Bubna-Litic, cesta k protinožcům a zpět ve dvacátém století. Plzeň, 2021 [cit. 2024-07-11]. 76 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Naděžda Morávková. s. 44. Dostupné online.
  7. ↑ [1]

Literatura

editovat
  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Řídil jsem autobus i gymnázium. Hrabě Adam Bubna z Litic. 
  • Dita Jelínková-Homolová: Mikuláš Bubna z Litic a jeho role v protektorátní politice. In: Válečný rok 1941 v československém domácím a zahraničním odboji, sborník k mezinárodní konferenci. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2012 s. 71–89.
  • Michael Skopal, Rodinný archiv Bubnů z Litic. In: Sborník prací východočeských archivů. Státní oblastní archiv v Zámrsku 11, 2007, s. 381–393.
  • ŠIMKOVÁ, Jitka. Adam Bubna-Litic, cesta k protinožcům a zpět ve dvacátém století. Plzeň, 2021 [cit. 2024-07-11]. 76 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra historie. Vedoucí práce Naděžda Morávková. Dostupné online.
  • Vladimír Votýpka: Příběhy české šlechty, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání
  • Vladimír Votýpka: Návraty české šlechty, nakladatelství Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl, rok vydání: 2002, ISBN 80-7185-506-5, stran 432, 2. vydání, kap. 5

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adam_Bubna-Litic&oldid=24075490“