Abaka Chán
Abaka (také Abaka Chána, Abaga nebo Abaqa, * únor 1234 v Mongolsku – 1. dubna 1282 v Hamadánu) byl druhý ílchán mongolského ílchanátu. Byl nejstarším synem prvního ílchána Hülegü a vládcem se stal po jeho smrti v roce 1265. Vládl až do roku 1282, jeho následníkem byl jeho mladší bratr Tekuder.
| Abaka Chán | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. února 1234 Mongolská říše |
| Úmrtí | 1. dubna 1282 (ve věku 48 let) Hamadán |
| Povolání | panovník |
| Choť | Maria Palaiologina Bulujin Egachi Todei Chatun Nokdan Chatun Buluqhan Khatun |
| Děti | Argun[1] Gaykhatu[1] Oljath Georgios Bahadur El Qutlugh Khatun Malika Khatun … více na Wikidatech |
| Rodiče | Hülegü[2][1] |
| Rod | Čingizové a Hülegüovci |
| Příbuzní | Tekuder, Jumghur, Qonqurtai, Yoshmut a Mengu Temur (sourozenci) Ghazan[1] a Öljaitü (vnoučata) |
| Funkce | chán (Ílchanát; 1265–1282) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Abakův otec Hülegü před svou smrtí domluvil s byzantským císařem Michaelem VIII. Palaiologem sňatek s nějakou z dcer byzantské císařské rodiny. Michael mu poslal svoji dceru Marii Palaiologinu, která ovšem dorazila až v době, kdy už byl Hülegü mrtvý, a tak byla vdána za nového ílchána Abaku.
Boje s Mongoly
editovatBěhem své vlády bojoval Abaka s Mongoly ze Zlaté hordy, kteří se spojili s Mamlúky. Jeho bratr Jašmut porazil vojsko Zlaté hordy pod vedením Nogaje, ale delší mír na této hranici přinesla až nenadálá smrt chána Zlaté hordy Bergaje v roce 1267. Jeho nástupce Mengu Timur sice pokračoval ve spojenectví s Mamlúky, ale do velkých útoků proti ílchanátu se sám nepouštěl, v čemž mu bránil i chán Kublaj.
Abaka se pak musel bránit proti útoku Boraka z Čagatajského chanátu, kterému se ubránil v roce 1270 u Herátu.
Boje s Mamlúky
editovatNaopak v bojích na jihozápadě ílchanátu byl Abaka spíš neúspěšný. Snažil se o spojenectví s křesťanským západem, zejména byzantskou říší a s křižáckými státy, ovšem bez většího vojenského efektu.
Například Antiochijské knížectví, které se v personální uni s Tripolským hrabstvím těšilo ze spojenectví z Mongoly ještě z doby, kdy vládl Hülegü, nedokázal ochránit a sultán Bajbars je dobyl v roce 1268. Antiochijský kníže Bohemund VI., kterému zbylo ještě Tripolské hrabství, pak raději uzavřel v roce 1271 s Bajbarsem desetileté příměří, takže jeho vojska se později nemohla podílet na výpravách ílchanátu pro Mamlúkům.
Eduard I. z Anglie pak v letech 1271–1272 zorganizoval devátou křížovou výpravou a požádal Abaku o pomoc. Ten sice vyhověl a poslal deset tisíc jezdců, ale nepodařilo se zkoordinovat žádnou společnou akci. Mongolové tedy sice zahnali Mamlúky na jih, ale pak se zase stáhli a při jejich protiofenzívě proti křesťanským državám už se do bojů nezapojili.
V roce 1277 prohrála 15. dubna vojska ílchanátu s Bajbarsem v bitvě u Albustánu.
Nový pokus o dobytí Sýrie podnikl Abaka v letech 1280–1281, tedy po smrti Bajbarse (zemřel 1277). V září 1280 dobyli Mongolové Bagras a Trapessac a 20. října Aleppo. Abaka poslal posly žádající vojenskou pomoc od Akry, ale křižáci byli vázaní desetiletým příměřím. Hugo III. Kyperský a Bohemund VII. sice mobilizovali svoje armády, ale byli od Abaky odříznuti Mamlúky.
Abaka a Levon III., král Kilikijské Arménie, se snažili vzburcovat novou křížovou výpravu, ale s tím souhlasili jen Eduard I., který na ni ovšem sám neměl peníze, a johanité. Johanité z Marqabu podnikli řadu výjezdů do Bikáy, kde svedli několik úspěšných bojů se sultánovými vojáky. V říjnu 1280 se dostali až ke Krak des Chevaliers a únoru 1281 porazili vojsko Kraku v bitvě.
Mongolové se pak stáhli s tím, že se vrátí na zimu 1281 a přivedou 50 tisíc jezdců a 50 tisíc pěších. Bohemund VII. i vládci Akry ovšem dohodli mezitím se sultánem Qaláwúnem nová desetiletá příměří a k Mongolům se proto v září 1281 přidalo jen třicet tisíc vojáků Kilikijské Arménie pod vedením Levona III., Gruzínců a Řeků, a zhruba 200 johanitů. Utkali se s muslimským vojskem 30. října 1281 v druhé bitvě u Homsu, v které prohráli.
Následující rok 1. dubna Abaka zemřel, zřejmě na přílišné pití alkoholu (ovšem později byl obviněn jeho ministr financí, že jej otrávil).
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Abaqa Khan na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abaka Chán na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Abaka v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
