1. československý revoluční pluk
1. československý revoluční pluk byl pěší pluk zformovaný z českých a slovenských bolševiků, často válečných zajatců či někdejších členů vojska československých legií v Rusku, existující v letech 1918 až 1920. Jakožto součást sovětské Rudé armády se zapojil do bojů ruské občanské války. Byl jednou z několika jednotek Rudé armády sestavených převážně z Čechů a Slováků.
| 1. československý revoluční pluk | |
|---|---|
.jpg) Zástava 1. československého revolučního pluku (foto z roku 1956) | |
| Země |  Sovětský svaz |
| Vznik | jaro 1918 |
| Zánik | 1920 nebo 1921 |
| Typ | pěší pluk |
| Účast | |
| Války | Ruská občanská válka |
| Bitvy | boje u Kuzněcku Bitva o Penzu Sibiřská anabáze |
Historie pluku editovat
Vznik editovat
Po komunistickém puči v Rusku v listopadu 1917 zůstávalo velení československých legií loajální republikánské vládě a po začátku bojů v rámci rozpoutané ruské občanské války podporovalo bělogvardějskou armádu. Řada jeho levicově smýšlejících příslušníků však s režimem nově vytvořeného Sovětského svazu souzněla a začalo tak docházet k formování jednotek Čechů a Slováků připravených bojovat po boku ruských bolševiků. První takový oddíl byl vytvořen v zajateckém táboře v Berezani v červenci 1917,[1] počátkem roku 1918 vznikl též oddíl o síle asi 350 mužů v Kyjevě.[1]
Největší oddíl byl pak zformován na jaře 1918 v Penze, poté, co v únoru 1918 vznikla Rudá armáda, po názvem 1. československý revoluční pluk. Jeho velitelem se stal někdejší legionář Jaroslav Štrombach.[2] Motto jednotky znělo Ať žije Československá socialistická republika!, čímž se její členové vymezovali proti koncepci vzniku samostatného československého státu prosazované Československou národní radou, tedy okruhem okolo T. G. Masaryka, které podléhaly též ruské čs. legie. V květnu 1918 vydávali příslušníci pluku rovněž vlastní periodikum Pravda, nejprve v ruštině, posléze též v češtině, a časopis Československá Rudá armáda.
Ruská občanská válka editovat
Ve stejné době, v květnu 1918, se jednotka zapojila do bojů s bělogvardějci u Kuzněcku. Z Penzy byl pak pluk spolu s dalšími jednotkami Rudé armády vytlačen československými legionáři v rámci jejich úsilí obsadit klíčové úseky železniční Transsibiřské magistrály, odkud by se pak přes Vladivostok mohli stáhnout zpět do Evropy. V boji o město, kdy proti sobě na obou stranách stáli Češi a Slováci, padlo údajně okolo 300 příslušníků revolučního pluku.
.png)
Jelikož sovětská moc usilovala o demobilizaci a de facto zajetí příslušníků čs. legií, vyhodnocovalo legionářské velení československé příslušníky Rudé armády jako vlastizrádce a v případě jejich zajetí docházelo k popravám. Např. v červnu 1918 byli u Lipjag na Ukrajině popraveni oběšením členové 1. čs. revolučního pluku Alois Skoták z Blanska, Josef Pospíšil a J. Očenášek, předtím mělo dojít také k jejich lynčování.
Zánik editovat
Pluk se nadále účastnil bojů ruské občanské války, okolo roku 1920 byl pak rozpuštěn.
Dalšími posléze večejně činnými Čechy, organzovanými v Rudé armádě, byli mj. novinář a spisovatel Jaroslav Hašek, pozdější poslanec Národního shromáždění, generál Československé lidové armády a náměstek ministra národní obrany Alexeje Čepičky Čeněk Hruška, poslanec NS František Kaplan či pozdější ministr zemědělství Protektorátu Čechy a Morava Adolf Hrubý.[1]
Z přibližně 10 tisíc Čechů a Slováků bojujících na straně bolševiků jich asi polovina padla, byla zraněna či byla prohlášena za nezvěstné.[1] Počátkem 20. let se část jeho příslušníků navrátila do nově vzniklého Československa, nemálo z nich se následně zapojilo do formování Komunistické strany Československa (KSČ), vzniklé roku 1921. Menší část z nich, mj. včetně Jaroslava Štrombacha či Arnošta Kužely, v Sovětském svazu posléze zůstala natrvalo.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d Pamětní medaile Svazu Československých rudoarmějců. Valka.cz [online]. 2009-12-19 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Čechoslováci v gulagu. cechoslovacivgulagu.cz [online]. [cit. 2022-05-27]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Československý voják. Praha: Naše vojsko, 18.05.1953, 2(11), s. 30. ISSN 0009-0751. Dostupné online
- Historie a vojenství: Časopis Historického ústavu Armády ČR. Praha: Magnet-Press, 8.1987, 36(4), s. 116. ISSN 0018-2583. Dostupné online
- Lidová armáda. Praha: MNO, 29.09.1967, 17(20), s. 93. ISSN 0323-1097. Dostupné online
- Obrana lidu: list Československé armády. Praha: Naše vojsko, 8.2.1975, 34(6 (týdeník)), s. [9]. ISSN 0231-6218. Dostupné online
- PICHLÍK, Karel. Červenobílá a rudá: vojáci ve válce a revoluci 1914-1918. Praha, 1967, s. 300. Dostupné online
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu 1. československý revoluční pluk na Wikimedia Commons
