Žralok východní
Žralok východní (Isurus paucus) je poměrně velký žralok z čeledi lamnovití. Vyskytuje se především v tropických a subtropických vodách a není příliš hojný. Je úzce spřízněn se žralokem mako (v angličtině se ostatně nazývá longfin mako shark), od něhož ho odlišují především delší prsní ploutve a štíhlejší tělesná stavba. Dosahuje maximální délky 4,3 metru, běžná velikost se pohybuje mezi 2–3,5 metru. Živí se menšími až středně velkými rybami a hlavonožci. Jedná se o vejcoživorodý druh. V jednom vrhu bývají obvykle jen dvě mláďata, zcela výjimečně až osm. Je loven pro maso a ploutve, ovšem v menších počtech než žralok mako. Kvůli své malé populaci je Mezinárodním svazem ochrany přírody veden jako ohrožený druh.
 Žralok východní | |
|---|---|
 Ulovený žralok východní | |
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paryby (Chondrichthyes) |
| Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
| Řád | obrouni (Lamniformes) |
| Čeleď | lamnovití (Lamnidae) |
| Rod | Isurus |
| Binomické jméno | |
| Isurus paucus Guitart-Manday, 1966 | |
 Rozšíření (modrá) | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jméno a taxonomie editovat
Druh popsal v roce 1966 kubánský oceánský badatel Darío Guitart-Manday na základě 3 jedinců chycených v Karibském moři.[2] Rodové jméno Isurus je odvozeno z řeckých slov isos a oura znamenajících „stejnoocasý“.[3] Druhové jméno paucus znamená „malý“ nebo „málo početný“ a vztahuje se k velmi malému množství jedinců těchto žraloků v porovnání se žralokem mako (Isurus oxyrinchus).[4] Tyto dva druhy se pro svou podobnost občas zaměňují a angličtina je oba nazývá mako, přičemž Isurus paucus je odlišován přídomkem „dlouhoploutvý“ (longfin). Oba taxony jsou zároveň nejbližšími příbuznými a jedinými žijícími představiteli rodu Isurus. Fylogeneticky mají blízko i k žralokovi bílému.[5] Fosilní nálezy zubů žraloka východního ukazují, že se vyvinul nejpozději někdy ve středním miocénu (před 11–15 miliony lety).[6]
Popis editovat
Jde o poměrně štíhlého žraloka zbarveného do kovově šedomodra až tmavošeda. Spodní část je světlejší než vrchní, přechod ale není tak ostrý jako u bílého žraloka. Velmi nápadným znakem druhu jsou velké černé oči posazené výrazně vpředu relativně malé hlavy. Rypák má kónický tvar, tlama parabolický.[2] Zuby dosahují poměrně velké délky, mají širokou bázi, ale směrem ke špičce se výrazně zužují, postrádají postranní vroubkování.[3] Prsní ploutve dorůstají značné velikosti, jsou široké a zhruba stejně dlouhé nebo delší než hlavová část těla. Ocasní ploutev obvykle nemá tak symetrický tvar jako u žraloka mako, horní část bývá o poznání větší než spodní a je opatřena kýlem.[2][7][3]
Jedná se o relativně velkého žraloka, maximální evidované velikosti jsou 430 cm,[8] 427 cm,[9] 425 cm,[10] respektive 417 cm.[2][3] Pohlavní zralosti dosahují zástupci druhu při délce okolo 2 metrů (samci) – 2,5 metru (samice), většina chycených a zaznamenaných jedinců měřila asi 2,2 metru a vážila cca 70 kg.[8] Samice dorůstají větších rozměrů než samci a běžně přesahují 245 cm na délku.[3] Maximální hmotnost se pohybuje mezi 300–490 kg.[9]
Rozšíření editovat
Žralok východní je rozšířen v tropických a subtropických vodách světového oceánu, ale ačkoliv se vyskytuje na obrovské ploše, je poměrně vzácný a málo početný.[10] Přesné údaje o jeho distribuci chybějí, především z důvodu jeho malého množství a časté záměny se žralokem mako.[10] Zřejmě nejpočetnější jsou jeho stavy v západním Atlantiku a centrálním Pacifiku. V ostatních oblastech není hojný.[2][3][8] Má se za to, že ve dne se pohybuje především v mezopelagických (hloubka 200–1000 m) a v noci v epipelagických (hloubka do 200 m) vodách.[8] K jeho záchytu dochází nejčastěji na hranici těchto pásem, přibližně v hloubkách 50–220 metrů.[8] Některé zdroje udávají pouze epipelagický výskyt.[3][10] V batypelagiálu (pod 1000 m) nebyl doposud zaznamenán.[2]
Biologie editovat
Máme k dispozici jen velmi málo podrobností ze života žraloka východního.[2][3][7][10] Je to dáno i tím, že jde o poměrně vzácnou a jen výjimečně spatřenou nebo odchycenou parybu. Například studie o rodu Isurus z roku 1992 zjistila, že tento druh tvoří jen 0,1 % úlovků (51) z celkového počtu jedinců tohoto rodu (45 730) chycených španělskými rybáři.[2][11]
Chování editovat
Žralok východní je velmi pravděpodobně endotermický druh, což znamená, že dokáže regulovat svou tělesnou teplotu. Nicméně jde jen o odhad, který se zatím nepodařilo doložit přesnými údaji.[2] Podle tělesné stavby, délky ploutví a zaznamenaných pozorování se předpokládá, že tento žralok je pomalejší, méně mrštný a celkově méně aktivní než žralok mako.[8] Je pravděpodobné, že se pohybem a chováním spíše podobá žralokovi dlouhoploutvému a žralokovi modrému, což jsou pelagické druhy relativně pomalu se pohybující světovými oceány.[2] Ačkoliv se většinou pohybuje líně, je schopen při lovu kořisti nakrátko výrazně zrychlit.[7]
Kořist editovat
Informace o obživě žraloka východního jsou jen kusé. Živí se především hejnovými rybami jako jsou sledi a makrely. Dále požírá různé hlavonožce a je možné, že výjimečně napadá i mečouny a plachetníky.[2][3] V jedné 3,4 metru dlouhé samici se našel zalomený kus výběžku z mečounovy horní čelisti („meč“). V oblasti břicha z ní čouhal 13 centimetrový hrot, z čehož vyplývá, že mečoun probodl žraloka skrz naskrz. Nelze však zjistit, zda k incidentu došlo při žraločím pokusu mečouna zabít a sežrat nebo naopak při agresivním ataku mečouna vůči žralokovi.[8]
Rozmnožování editovat
Žralok východní je vejcoživorodý. Mladí jedinci se vyvíjejí ve vajíčkách umístěných v matčině děloze. Po vylíhnutí se živí neoplodněnými vajíčky (ovicida). Jelikož je děloha párová, obvykle se rodí dvě mláďata, výjimečně jich však může být až osm.[2][3][8] Velikost mláďat při narození se pohybuje mezi 90–120 cm.[2][3][7][8][10] Délka březosti a další podrobnosti k rozmnožování nejsou známy. Rovněž nejsou k dispozici žádné údaje o tom, v kolika letech pohlavně dospívají a kolika let se mohou dožít.
Predace, nemoci editovat
Menší kusy se mohou stát kořistí větších druhů žraloků, predátoři dospělců nejsou známi.[3] Je pravděpodobné, že mohou padnout za oběť kosatkám dravým, ale žádný potvrzený případ takovéto predace neexistuje. O případných chorobách a parazitech nemáme dostupné údaje.[3]
Ohrožení, vztah s člověkem editovat
Žralok východní byl v roce 2019 Mezinárodním svazem ochrany přírody zařazen mezi ohrožené druhy. Je to proto, že tento druh je poměrně vzácný, pomalu se rozmnožuje a poměrně často bývá zachycen v sítích jako tzv. bycatch (zachycení mimochodem, nezáměrně při lovu jiných ryb). Početnost jeho populace podle všech indicií klesá, ovšem přesná data k dispozici nejsou.[10] Ačkoliv jeho maso není považované za příliš kvalitní (ve srovnání například s makem)[2][3] a často je házeno přes palubu,[2] prodává se v menších množstvích na trzích v Japonsku.[2][8] Dříve býval často chytán i při pobřeží Kuby (70. léta 20. století), ale informace ze současnosti z této oblasti nejsou.[2] Upravuje se čerstvý, mrazí se, nasoluje a udí.[2] Z ploutví se může dělat polévka.[3]
Doposud není zaznamenán případ, že by tento druh napadl člověka,[2][3] ačkoliv se nedá vyloučit, že by některý ze statisticky podchycených útoků žraloků mako (celkem 18),[12] provedl žralok východní. Zřejmě nebyl nikdy pozorován pod vodou ani chován v zajetí.[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t COMPAGNO, Leonard J. V. Sharks of the World: An Annotated and Illustrated Catalogue of Shark Species Known to Date. [s.l.]: Food & Agriculture Org., 2002. 288 s. Dostupné online. ISBN 9789251045435. S. 115–117. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p WILSON, Trudy; FORD, Travis. Longfin Mako Isurus paucus [online]. www.flmnh.ufl.edu [cit. 2016-04-20]. Dostupné online.
- ↑ EBERT, David A. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. [s.l.]: University of California Press, 2003. 304 s. Dostupné online. ISBN 9780520234840. S. 120–121. (anglicky)
- ↑ AKBULUT, M. Dosay. What is the Relationship within the Family Lamnidae?. Turk J Biol. 2007, roč. 31, s. 109–113. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-04-2016. Archivováno 20. 4. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ YABUMOTO, Yoshitaka; UYENO, Teruya. Late Mesozoic and Cenozoic fish faunas of Japan. Island Arc. 1994-12-01, roč. 3, čís. 4, s. 255–269. Dostupné online [cit. 2016-04-20]. ISSN 1440-1738. DOI 10.1111/j.1440-1738.1994.tb00115.x. (anglicky)
- ↑ a b c d Longfin mako (Isurus paucus) [online]. ARKive [cit. 2016-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-26. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j MARTIN, R. Aidan. Biology of the Longfin Mako (Isurus paucus) [online]. ReefQuest Centre for Shark Research [cit. 2016-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Summary of Longfin Makos Isurus paucus Guitard Manday, 1966 [online]. elasmollet.org [cit. 2016-04-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g RIGBY, C. L. a kol. Isurus paucus. IUCN Red List of Threatened Species. 2019. Dostupné online [cit. 2021-05-09]. DOI 10.2305/iucn.uk.2006.rlts.t60225a12328101.en.
- ↑ MORENO, J. A.; MORON, J. Q. Comparative study of the Genus Isurus (Rafinesque, 1810), and description of a form (Marrajo Criollo) apparently endemic to the Azores. Marine and Freshwater Research. 1992-01-01, roč. 43, čís. 1, s. 109–122. Dostupné online [cit. 2016-04-20]. DOI 10.1071/mf9920109.
- ↑ ISAF. Statistics on Attacking Species of Shark [online]. www.flmnh.ufl.edu [cit. 2016-04-21]. Dostupné online.
Literatura editovat
- COMPAGNO, Leonard J. V. Sharks of the World. An Annotated and Illustrated Catalogue of Shark Species Known to Date. Volume 2: Bullhead, mackerel and carpet sharks (Heterodontiformes, Lamniformes and Orectolobiformes). Rome: FAO of the UN, 2002. 269 s. ISBN 9251045437. S. 115–117.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu žralok východní na Wikimedia Commons
Taxon Isurus paucus ve Wikidruzích
