Wikipedie

Žižkova mohyla

kulturní památka České republiky v obci Žižkovo Pole
(přesměrováno z Žižkova mohyla u Přibyslavi)

Žižkova mohyla u Přibyslavi je pomník husitského vojevůdce Jana Žižky odhalený 20. září 1874. Autorem návrhu je významný novorenesanční architekt Antonín Wiehl.[1][2] Mohyla stojí 3 km severně od města Přibyslav v obci Žižkovo Pole na místě, kde měl údajně 11. října 1424 v náručí Michala Koudele ze Žitenic Žižka zemřít. Toto místo smrti však je sporné.[3] Údajné přesné místo připomíná veliký kříž uprostřed pole.[4] Mohyla je vysoká 14,7 m (údaj Památkového katalogu).[5] Mohyla stojí v současnosti (2014) na katastru obce Žižkovo Pole, pozemek i mohylu však vlastní město Přibyslav.[6]

Mohyla Jana Žižky u Přibyslavi
Základní údaje
AutorAntonín Wiehl
Rok vzniku20. září 1874
Umělecký směrnovorenesance
Kód památky20616/6-365 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
InvestorSokol Praha
Popis
Výška14,7 m
Umístění
Umístěníobec Žižkovo Pole
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°36′10,48″ s. š., 15°44′12,62″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Historie Žižkovy mohyly editovat

 
Vyobrazení Žižkova pomníku z roku 1874 v Žižkově Poli u Přibyslavi, Časopis Světozor, 1874

Na místě Žižkova úmrtí podle pověsti později vyrostl bezový keř, který tam rostl i v pozdějších časech,[7] v 16. století je zde zmiňována i hruška[7].

Pozemek o výměře 300 čtverečních sáhů pro mohylu zakoupil v roce 1862 Julius Grégr od rolníka Víta Kárníka z čp. 31 Šenfeldu[8] a věnoval ho pražské jednotě Sokol. V roce 1869 podal člen pražského Sokola a přibyslavský rodák Jan Otto v Národních listech návrh, aby zde byla vybudována kamenná mohyla.[9][10] Na návrh pomníku vypsal výbor pro jeho postavení v roce 1867 soutěž a ve dnech 12. – 26. 2. 1871 byla uspořádána výstava přihlášených návrhů. V soutěži zvítězil Antonín Wiehl se svým návrhem z roku 1870, který se tak stal Wiehlovou první realizací.[11][1] Mohylu podle vítězného návrhu postavil havlíčkobrodský stavitel Josef Šupich (1842–1923), žák Josefa Zítka.[12] Slavnostní odhalení 20. září 1874 u příležitosti 450. výročí Žižkova úmrtí organizoval František Ladislav Rieger a zúčastnilo se ho kolem 20 000 lidí.[13][14]

Pražský Sokol vydal k této příležitosti provolání, kde se mj. píše: Čtyřistapadesát roků dospěje v několika dnech, co na pustém poli poblíže Přibyslavě dějův a bouří plný život svůj dokonal Jan Žižka z Trocnova. Čtyřistapadesát slávy a běd, rozkvětu a pohrom přešlo od té doby přes národ náš a v trpkosti pohrom těchto, v hlubokosti ponížení a poroby duševní i hmotné i památka hrdiny tohoto zakalila se v paměti lidu zastíněná a znetvořená stranickým líčením pozdějších věků. Nižádným pomníkem, nižádnou památkou ruka lidská neoznačila místo, na němž dech svůj hrdinný vypustil národa českého válečník neslavnější, a co více, muž, který nejmohutněji pocítiv v útrobách svých násilí i křivdu, spáchané na národě českém a na svobodě a svědomí upálením Husovým, sám celé Evropě vstříc se postavil a hrdinstvím i nezištností svou celý národ český v století 15. vyhlazení a odrození uchránil. ... Však proto i dnes nevděkem a potupou by bylo národu znova vzkříšenému, aby nesvětil a nepoctil památku předních bojovníků svých na poli bojů hmotných i duchovních, dnes nevděkem a potupou by bylo, aby v zapomenutí a v nepovšimnutí zůstávalo místo tak památné, tak významné, jakým jest poslední lůžko Žižkovo u Přibyslavě. [15]

V roce 1916 byla Žižkova mohyla i s celým přilehlým okolím darována Sokolu v Přibyslavi, později se stala majetkem Města Přibyslav.[16]

V roce 2003 byla mohyla zrekonstruována[3], restaurátorské práce vedli restaurátoři Petr Máša a Jaroslav Máša. [17]

Od 3. 5. 1958 je mohyla zapsaná do státního seznamu nemovitých památek.[18]

Popis mohyly editovat

Mohyla se skládá se ze čtyř částí:[1]

  1. na dvou kamenných stupních pravidelný čtyřboký hranol z kamenných kvádrů, ve kterém vsazeno 67 kvádrů z různých mís Čech a nápisy označujícími dárce kamene a místa původu kamene. Dárci jsou obce, spolky a osoby z Česka i mimo Česko. Jeden z nápisů zní "Nesmrtelnému hrdinovi za svornost, rovnost a bratrství českoslovanský dělnický spolek ve Vídni." Jiný: "Co neprorazí slovo, to rozbortí palcát. Beseda v Oustí nad Orlicí."[15]
  2. kamenný válec zakončený konzolovou římsou na němž jsou uvedeny názvy vítězných bitev (Praha 1420, Plzeň 1420, Sudoměř 1420, Vodňany 1420, Benešov 1420, Vožice 1420, Žižkov 1420, Kutná Hora a Německý Brod 1422, Hořice 1422, Malešov 1424, Přibyslav 1422)[19]
  3. kamenný kužel se zaobleným hrotem; válec a kužel vytvářejí tambur s římsou jako charakteristický novorenesanční architektonický prvek,
  4. kamenný, asi 1,5 m vysoký kalich, který je symbolem českého husitství.

Podle Wiehlova návrhu bylo kolem pomníku v době realizace osazeno železné zábradí a vysázeny stromy.

  •  
    Žižkova mohyla zblízka
  •  
    Žižkova mohyla s přístupovou cestou
  •  
    Detail tabulky upomínající na Žižkovu smrt
  •  
    Žižkova mohyla v dobové kresbě Karla Liebschera

Dopravní dostupnost editovat

Žižkova mohyla stojí u silnice č. 351 a autem je možné se k ní dostat buď od České Bělé přes Žižkovo Pole, nebo z Dobrou (místní část Přibyslavi), nejbližší vlaková zastávka je v Přibyslavi, od níž je dostupná pěšky (3 km).[20]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  3. ↑ a b Archivovaná kopie. www.sematam.cz [online]. [cit. 2014-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-12. 
  4. ↑ http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Zizkova-mohyla-u-Pribyslavi.aspx
  5. ↑ Památkový katalog: pomník Žižkova mohyla [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-06-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ http://vdp.cuzk.cz/vdp/ruian/parcely/2756617601
  7. ↑ a b TOMEK, Václav Vladivoj. Jan Žižka z Trocnova. Praha: DOBROVSKÝ s.r.o., 2014. ISBN 978-80-7390-108-0. S. 252. 
  8. ↑ PŮŽA, František. Kronika Přibyslavská : podle různých pramenů sestavil František Půža. Brno: GARN, 2013, fotoreprint, původní vydání: Přibyslav : Společenstvo různých živností v Přibyslavi, 1914. S. 205. 
  9. ↑ Odhalení pomníku Jana Žižky u Přibyslavi. Národní Listy. 1874-09-22, roč. 14, čís. 260. Dostupné online [cit. 2014-02-26]. 
  10. ↑ Postavení mohyly Janu Žižkovi. Národní Listy. 1869-05-06, roč. 9, čís. 125. Dostupné online [cit. 2014-02-26]. 
  11. ↑ BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  12. ↑ MATYÁŠOVÁ, Ivana. Palác Rokoko. Bydlení.cz [online]. 2008-04-02 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ HAVLÍK, Ivo. Žižkova mohyla je dílem zakladatele české novorenesance. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2011-01-12 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  14. ↑ Slavnosť odhalení Žižkova pomníku u Přibyslavi [online]. 1874-09-25 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b PŮŽA, František. Kronika Přibyslavská : podle různých pramenů sestavil František Půža. Brno: GARN, 2013, fotoreprint, původní vydání: Přibyslav : Společenstvo různých živností v Přibyslavi, 1914. 408 s. 
  16. ↑ HAVLÍK, Ivo. U Žižkovy mohyly vzorně pečují o zeleň. Havlíčkobrodský deník.cz [online]. 2013-08-03 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ http://www.hrady.cz/index.php?OID=4926
  18. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-06-26]. Identifikátor záznamu 131455 : pomník Žižkova mohyla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  19. ↑ Žižkův pomník u Přibyslavi [online]. 1874-08-28 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  20. ↑ http://www.hrady.cz/?OID=4926

Literatura editovat

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. Kapitola Pomníky, náhrobky, hřbitovy, s. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  • ŽÁKOVEC, František. Chrám znovuzrození. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1918 (1918 tisk). S. 101. 
  • ŽÁKOVEC, František. Tři přátelé z Umělecké besedy. Lumír. Roč. 1930, čís. LVI. ISSN null. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Žižkova_mohyla&oldid=23744205“