Otevřít hlavní menu
Fanoušci parních lokomotiv s fotoaparáty, 1939
Šotouši očekávající příjezd mimořádného vlaku, Belgie
Milovník železnice v USA
Souprava ICE 3 zachycená technikou panning (čas 1/60s)

Šotouš je člověk, který má zálibu ve fotografování veřejné dopravy, zejména té železniční. Nejde o spisovný pojem. Podle odborného periodika Naše řeč,[1] šotouš bývá ověšen fotoaparáty, někdy i diktafonem a poznámkovým bločkem, může jít o mírně hanlivé označení člověka, tzv. dráhaře.

V anglosaských zemích se vyskytují označení angl. railfan (železniční fanoušek) nebo angl. train-spotter (osoba vyhlížející vlak z profesionálních nebo osobních důvodů), dlouhodobě se v různých jazycích pro citovou zálibu v železnici objevuje též označení siderodromofil (nemoc siderodromofilie).

Konotace pojmu mohou být pozitivní, pokud se takto oslovují členové rovnaké skupiny, zmiňují je médiá nebo naopak také negativní, pokud je focení nebezpečné nebo porušuje předpisy (např. bezpečnost v dopravě),

Obsah

ČinnostEditovat

Původně se označení šotouš používalo pro fanoušky železniční dopravy a zejména jejich fotografickou činnost. Tito lidé si své oblíbené dopravní prostředky, tratě, nádraží a další zařízení fotí. Mnozí z nich své fotografie vystavují na různých specializovaných internetových stránkách, účastní se diskuzí, podílejí se na tvorbě zájmových publikací, atd. Někteří šotouš od fotografií očekávají vysokou kvalitu a za tímto účelem si pořizují drahou digitální zrcadlovku se stativem a kvalitním objektivem. Pro svoji zálibu se neváhají i složit na jízdu fotovlaku, tedy zvláštní jízdu vlaku se zajímavými vozidly určenou především k fotografování.[2]

Podobně zaměření a z většiny totožní jsou s nimi tzv. dráhaři (též projížděči), jejichž zálibou je projet co nejvíce tratí, včetně tratí bez pravidelné veřejné dopravy, projít i zrušené tratě atd. a vše dokumentovat. Po zastavení vlaku se typicky na rozdíl od ostatních cestujících vydávají do okolí vlaku, aby jej i se stanicí zdokumentovali (zpravidla samotný vlak už nikoliv, pokud nejde o nějakou zvláštní jízdu, jelikož většinou stihnou vlak zdokumentovat již před nástupem). Mnohdy číhají na atraktivních místech v krajině na průjezdy různých speciálních vlaků, oblíbeným motivem bývají mosty, skalní útvary, středověké hrady či úvratě. O víkendech a dovolených vyrážejí buď samostatně, nebo ve skupinách na takzvané šotoakce. Taktéž se často se svými fotoaparáty motají kolem významných (nejen) železničních projektů.

Správný šotouš zná zpaměti značnou část jízdních řádů včetně jejich historie, typová označení lokomotiv i vozů a většinu stanic a zastávek, a protože se kolem železnice neustále pohybuje, má utkvělou představu, že všemu rozumí[zdroj?]. Je přímo posedlý[zdroj?] dráhou a fotografuje na ní všechno možné i nemožné.[3]

U šotoušů nejsou v oblibě náctiletí nevychovaní fotografové, kteří se povyšují nad ostatní šotouše, tito jsou nazýváni „kindermafie“ či „kindermafiáni“.[4]

EtymologieEditovat

Ústav pro jazyk českýEditovat

Podle článku[1] v jazykovědném periodiku Naše řeč z roku 2008, pojem šotouš není uvedeno v Slovníku spisovného jazyka českého a Slovníku spisovné češtiny, tudíž je nespisovné.

Výrazy šotouš ve Šmírbuchu jazyka českého a šotoušek ve Slovníku nespisovné češtiny byly v tu dobu spojeny s významem homosexuál. V elektronickém Příručním slovníku jazyka českého šlo v tu dobu dohledat výrazy šotouš, šotoušek ve významu šotek, skřítek, tedy mytologickou postavu, např. tiskařský šotek.

Slovo je dnes používáno ve významu "silný fanda veřejné dopravy, zejména železniční" s obsahem pozitivním, tak negativním v závislosti na kontextovém zapojení slova a lze ho zařadit do slangu profesní mluvy železničářské.[1]

Rozbor v článku rovněž zmiňuje tehdejší článek na Wikipedii.

PsychologieEditovat

Sigmund Freud v roce 1905 vysvětloval oblibu železnice slastí způsobenou mechanickými vzruchy, jakou u dětí způsobuje kolébání, houpání nebo vyhazování do výšky: „Otřásání při jízdě vozem a později při cestování po železnici má tak fascinující účinek na starší děti, že alespoň všichni chlapci se jednou v životě chtějí stát průvodčím nebo kočím. Dění na železnici vzbuzuje u nich nevysvětlitelný zájem mimořádné síly a v období fantazijní činnosti (krátce před pubertou) se jim stává jádrem vyloženě sexuální symboliky. Nutkání k takovému spojení jízdy po železnici se sexualitou zřejmě vychází ze slastné povahy pohybových počitků.“ Vytěsněním těchto slastných počitků pak Freud vysvětluje úzkost z železnice, siderodromofobii.[5] Ve Freudově době byla jízda vlakem skutečně spojena se silným drncáním a houpáním.

Dřívější významy slovaEditovat

Focení veřejné dopravy je známo již dávno a po celém světě, masové rozšíření slova šotouš v rámci české zájmové skupiny má krátké trvání. Je kladeno asi do roku 2004, nejprve bylo vnímáno jako hanlivé slovo, označující zapálené nadšence v železniční a jiné veřejné dopravě.[6][7] Později se však jeho význam rozšířil na každého, komu je dráha koníčkem a fotografuje ji,[3] a ač si zachovalo jistý punc hanlivosti, pro některé se změnilo až v hrdé sebeoznačení.[8]

Slovo šotouš se vzácně vyskytuje i ve starší literatuře (kartotéka Příručního slovníku jazyka českého uvádí dva záznamy) jako přetvoření běžnějšího slova šotek.

V českém překladu Tolkienovy knihy Hobit[9] překladatel František Vrba v roce 1978 výrazy goblin, hobgoblin a orc překládal jako skřet, rarach a šotouš (šotouš tedy byl ekvivalentem slova orc).[10]

Spisovatel Patrik Ouředník ve svém Šmírbuchu jazyka českého (Paříž 1988) uvádí výraz šotouš coby synonymum pro homosexuála.[11]

Další a ještě starší odkaz na výraz šotouš lze najít u Voskovce a Wericha v jedné scénce o císaři Neronovi. Citace je: „Nerouš, Nerouš, to byl šotouš“. Tento výraz se používal již za první republiky, a z kontextu scénky lze dovodit, že tehdy mohl významem odpovídat současnému výrazu „šoumen“.[zdroj?]

SpolečnostEditovat

Známe osobnostiEditovat

Zmínky v médiíchEditovat

  • První zmínky se objevují v online diskuzích a tematických webech věnovaných dopravě, v neformálních rozhovorech atd.
  • Podle autorů stránek Posázavský pacifik, v článku "Fotojízda Kolínskem a Posázavím" z března 2007 se název objevil v rozhovoru týdeníku Reflex s členy KHKD.[3]
  • V roce 1997 vyšel v Reflexu článek, který definuje šotouše.
Šotouš je tvor vyskytující se všude v okolí zatopených parních lokomotiv, má vždycky o mašině o něco hlubší znalosti než její majitel, snaží se v nestřežených okamžicích vlézt na stanoviště nebo alespoň odmontovat tabulku s číslem.

Šotouš je většinou zároveň fotograf a je ochoten fotografovat z nejnebezpečnějších pozic, pak odhodit foťák na násep a nechat se zajet.

Fírové, štokry a šotouši v Reflex (1997/29)
  • Došlo k oficiálnímu pojmenování soutěže Největší šotouš PID, kterou vyhlásil pražský ROPID v září 2009.[14] Vítězem se tehdy stal Matouš Vanča, který získal 22 bodů ze 40 možných, a to v čase kratším o třetinu než držitel druhého místa.[15]
  • V dubnu 2019 zveřejnil IROZHLAS článek[16] o vlivu šoutoušů na dopravní stavby tím, že vlastní iniciativou prosadili slib dopravce a církve obnovit kapličku sv. Barbory v brněnských Pisárkách, jako součást projektu výstavby městkého okruhu (plánované dokončení v roce 2022).

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Naše řeč – Znáte šotouše?. nase-rec.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  2. Milan Vojtek: Šotoušství - náročná záliba milovníků vlaků a železnic, novinky.cz, 28. září 2009
  3. a b c Fotojízda Kolínskem a Posázavím 31. 3. 2007, web Posázavský pacifik
  4. https://www.k-report.net/diskuse/archiv2010/28/Kindermafie-186430.pdf
  5. Sigmund Freud: Tři pojednání k teorii sexuality., 1905, česky in: Sebrané spisy Sigmunda Freuda, Spisy z let 1904–1905, Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, Praha, 2000, str. 84
  6. Jan Pešula: ŠoDo 2005, 9. 7. 2005, web Nádherný svět železnic a památek
  7. VÁCHAL, Adam. Selfíčka s tramvajemi, záliba v odborných názvech. Praha je rájem šotoušů [online]. Idnes.cz, 2015-09-12 [cit. 2015-09-12]. Dostupné online. 
  8. Jan Pešula: ŠoDo 2005 (akce Šotoušská dovolená), 9. 7. 2005: Zájemci o projíždění tratí jsou několik desítek let i v České republice. V posledním roce se pro ně vžilo označení "šotouš", ale známé jsou i tradiční výrazy "projížděč" nebo "dráhař". Slovo "šotouš" se zpočátku používalo jako nadávka - vyjadřovalo extrémního fanouška, který svými názory a vystupováním dělá ostatním železničním příznivcům ostudu. Ale protože se nikdo nedokázal shodnout, koho do této kategorie zařadit a koho ne, vžilo se nakonec pro všechny.
  9. J. R. R. Tolkien: Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky, Praha, Odeon, 1978, reprint 1991, ISBN 80-207-0262-8
  10. Karel Glogar: K překladu názvů míst a vlastních jmen v díle J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, 2003, str. 11–12, překlad názvů tvorů a ras, poznámka 38
  11. Patrik Ouředník: Šmírbuch jazyka českého. 3. vyd. Praha: Paseka, 2005.
  12. Zajímavosti [online]. Antonin-dvorak.cz [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. 
  13. a b c d e Václav Žmolík: Mezi šotouši a projížděči, web České televize, Převzato z týdeníku ČT+, k pořadu Svět na kolejích 10. 11. 2008
  14. Soutěž „Největší šotouš PID“ – Aneb kdo je nejchytřejším zájemcem o veřejnou dopravu v Praze a okolí?, tisková informace ROPID, 18. 9. 2009
  15. Vyhodnocení soutěže "Největší šotouš PID", tisková informace ROPID, 22. 9. 2009
  16. Český unikát. Brno bude mít díky dopravním nadšencům tramvajový tunel s kaplí. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat