Otevřít hlavní menu

Širk (arabsky شرك‎‎, v češtině obvykle překládáno „přidružování (k Bohu)“ nebo volněji „modloslužba“‎) je v islámu označení pro zavrhované praktikování modloslužby či polyteismu. Širk doslovně znamená partnerství, sdílení či přidružování, ale v terminologii islámu to znamená akt přidružování společníků k Alláhovi v jakékoli formě. Širk je opakem či popřením víry v jedinečnost Alláha - tauhídu.

Širk v KoránuEditovat

Korán před širkem opakovaně varuje: "Bůh věru neodpustí, je-li k Němu něco přidružováno, ale odpustí, komu chce, věci jiné, než toto. A kdokoliv přidružuje k Bohu, dopouští se hříchu těžkého." (Korán 4:48). Podle některých historiků se ale v Koránu původně nacházely tzv. satanské verše, které existenci předislámských bohů a tím i polyteismus připouštěly.

Širk v islámské teologiiEditovat

Islámská teologie dělí širk na tři kategorie:[1]

  1. Širk přidružování ve vládě Alláhově (rubúbijja) - víra, že na jeho vládě se podílí i jiná božstva, duchové, smrtelníci, nebeská tělesa či pozemské předměty. Tato kategorie zahrnuje také přesvědčení, že Alláh neexistuje (ateismus).
  2. Širk v Alláhových jménech a přívlastcích (asmá wa-sifát) - zahrnuje polidštění, kdy je Alláhovi přisuzována podoba a vlastnosti lidí a zvířat, a zbožštění, kdy jsou bytostem či věcem dávána Alláhova jména a přívlastky
  3. Širk v uctívání Alláha (al-'ibáda) - uctívání někoho jiného než Alláha
    1. Aš-širk al-akbar (velký širk) - zjevná forma modlářství, uctívání jiných bohů
    2. Aš-širk al-asghar (malý širk) - předvádění se (ar-rijá). To znamená praktikování nějaké formy uctívání za tím účelem, aby nás viděli lidé a aby nás chválili.

ReferenceEditovat

  1. PHILIPS, Abu Ameenah Bilaal. Základy Tauhídu (jedinečnosti Alláha): islámský koncept Boha. Praha: Muslimská obec v Praze, 2012. 147 s. ISBN 9788090437333. Kapitola 1, s. 28. (česky)