Šeršníkovo muzeum

Šeršníkovo muzeum v Těšíně (německy Scherschnik-Museum in Teschen), původně Gymnaziální muzeum (Gymnasial-Museum), je nejstarším muzeem založeným v českých zemích. Bylo založeno roku 1802 v Těšíně (tehdy spadajícím do Rakouského Slezska), jeho zakladatelem byl slezský kněz a sběratel Leopold Jan Scherschnik. Muzeum se dnes nazývá Muzeum Śląska Cieszyńskiego („Muzeum Těšínského Slezska“) a nachází na území Polska, neboť po československo-polském konfliktu (191820), došlo k rozdělení území býv. Těšínského knížectví a naprostá většina jeho hlavního města připadla Polsku. V rámci Polska jde o druhé nejstarší muzeum vůbec.[1] Sbírky muzea jsou velmi bohaté, obsahují velkou podsbírku přírodnin, uměleckých a historických předmětů; součástí je i obsáhlá knihovna.

Muzeum Śląska Cieszyńskiego
(Šeršníkovo muzeum v Těšíně)
Muzeum SC 3662 0 1.jpg
Údaje o muzeu
StátPolskoPolsko Polsko
Založeno1802
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Počátky muzeaEditovat

Leopold Jan Šeršník si s myšlenkou založit muzeum pohrával již během své pedagogické činnosti v Těšíně. Jasně viděl, že sbírky v tamním gymnáziu nejsou pro studenty dostačující. Jako učitel věděl, že názorná ukázka v průběhu výkladu podporuje představivost a porozumění. Proto začal gymnazijní sbírky rozšiřovat. Nové předměty získával darem, koupí, výměnou nebo vlastní činností. Obohatil tak sbírky o velké množství mořských zkamenělin nebo o mamutí kel. Nakonec gymnazijní sbírky odkoupil spolu s budovou školy. K již vzniklé sbírce připojil své předměty, které měl v soukromém vlastnictví a v bývalé gymnazijní budově roku 1802 otevřel muzeum pro veřejnost. Hlavním cílem muzea byla výchovná a vědecká činnost.

Muzeum po smrti zakladateleEditovat

Do muzea po Šeršníkově smrti (1814) nastoupil nový správce, Albín Heinrich. Pokračoval v činnosti zakladatele a rozšiřoval sbírku, zejména pak podsbírku mineralogie a entomologie.

Muzejní sbírkyEditovat

Původní muzejní sbírka byla na svou dobu velmi obsáhlá, členěná několik obsáhlých podsbírek: paleontologickou, mineralogickou, botanickou, archeologickou a historickou. Důležitou součástí byla tzv. artificiália, tedy člověkem vytvořené předměty, mezi něž se řadily například mince, medaile či zbraně. Sbírky byly vědecky uspořádány. Muzeum mělo dobře zařízený evidenční systém, jenž spočíval v tom, že každému předmětu byl přiřazen lístek, kde byly jak německy, tak latinsky sepsány všechny dostupné informace o něm, včetně data a způsobu nabytí. Historická evidence se však do dnešní doby dochovala pouze u mineralogické podsbírky. Muzeum si vedlo také podrobný inventář, který se ale rovněž nedochoval celý, dnes existuje pouze jeho botanická část se 717 položkami.

Knihovna Šeršníkova muzeaEditovat

Asi největší chloubou Šeršníkova muzea je rozsáhlá knihovna typická pro 18.–19. století. Knihovnu tvoří cca 12 000 knih, které Leopold Šeršník dostal a částečně také odkoupil od rodu Larischů. Můžeme zde najít velké množství vzácných knih v několika jazycích, například v němčině, latině, francouzštině nebo angličtině.

Mezi hlavní druhy písemných děl obsažených v knihovně patří:

  • kroniky a rukopisy – místní i zahraniční
  • inkunábule (prvotisky) – např. přetisk kroniky Beneše z Hořovic
  • Ciceronovy knihy
  • publikace od papeže Řehoře IX.
  • pedagogická díla – např. Jeana Jacquese Rosseaua
  • spisy Albrechta z Padovy

Po Šeršníkově smrti byla knihovna rozdělena na dvě části: jedna část zůstala muzeu (a nyní je tedy v polském Těšíně), druhá část, čítající asi 5000 knih, je uložena v Národním muzeu v Praze.

PoznámkyEditovat

  1. Nejstarším polským muzeem je roku 1801 založená „Sibylina svatyně“ v Puławách, roku 1878 znovu otevřená pod názvem Muzeum knížat Czartoryských, se sídlem v Krakově

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat