Otevřít hlavní menu
Na tento článek je přesměrováno heslo Xanadu. Další významy jsou uvedeny na stránce Xanadu (rozcestník).

Šang-tu (čínsky pchin-jinem Shàngdū, znaky 上都, doslova „Horní hlavní město“; anglicky a v mnoha dalších jazycích Xanadu), též Kchaj-pching (čínsky pchin-jinem Kāipíng, znaky zjednodušené 开平, tradiční 開平), bylo ve 13. a 14. století letní hlavní město říše Jüan. Leží severně od Velké čínské zdi v dnešním vnitřním Mongolsku, 275 km severně od Pekingu, 28 km severozápadně od současného města Tuo-lun.

Šang-tu
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát ČínaČína Čína
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii, iv, vi
Odkaz 1389 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2012 (36. zasedání)

HistorieEditovat

Vnější město tvořilo čtverec o straně 2 200 m. Uvnitř na jihovýchodní straně leželo ve čtverci o straně 1 400 m vnitřní město, císařský palác v něm zaujímal plochu 550 × 600 m. Město vyprojektoval pro chána Kublaje čínský architekt Liou Ping-čung, bylo postaveno v letech 1252–1256 a pojmenováno Kchaj-pching.[1] Roku 1264 bylo přejmenováno na Šang-tu.[2] Ve dnech jeho slávy zde žilo na 100 000 lidí. Jüanští císaři přejížděli z Ta-tu („Velké hlavní město“, dnešní Peking) do Šang-tu na jaře a vraceli se na podzim, ve snaze o únik před pekingským letním žárem. Nicméně město nebylo ideální – problémem byla relativní vzdálenost od hlavních cest, zásobování vodou a závislost na zásobování z Číny.

Šang-tu roku 1275 navštívil italský kupec Marco Polo, díky jeho popisu krás a bohatství města se, pod názvem Xanadu, stalo symbolem života v bohatství a rozkoši. K rozšíření představy přispěl zejména anglický romantik Samuel Taylor Coleridge básní Kublaj Chán.

Během povstání rudých turbanů byl v prosinci 1358 císařský palác vypálen sungskými vojsky. Rebelové byli záhy z města vytlačeni. Císař říše Jüan (Togon Temür) sem přijel naposledy v srpnu 1368 poté, co před mingskou armádou uprchl z Ta-tu. Už v červnu 1369 mingská armáda město dobyla a císař ustoupil dále na sever. Pod čínskou vládou město ztratilo postavení metropole a bylo mu vráceno jméno Kchaj-pching. Císař Chung-wu se snažil město rozvíjet, usadil zde 5 000 lidí. Jeho syn Ču Ti jej využíval jako východisko pro útoky na sever. V 15. století město ztratilo význam a nakonec bylo opuštěno.

Dnes zůstaly pouze ruiny. Roku 2002 začaly pokusy o rekonstrukci. Čína zbytky města navrhla do seznamu světového dědictví UNESCO, kam bylo zapsáno v červnu 2012.[3]

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Xanadu na anglické Wikipedii a Шанду na ruské Wikipedii.

  1. Shangdu city uncovered [online]. chinadaily.com.cn, 2003-10-14 [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. SCHINZ, Alfred. The magic square: cities in ancient China. Stuttgart, London: Edition Axel Menges, 1996. ISBN 3930698021, 9783930698028. S. 286. (anglicky) 
  3. Xanadu (China), Bassari Country (Senegal) and Grand Bassam (Côte d’Ivoire) added to UNESCO’s World Heritage List [online]. UNESCO, 2012-06-29 [cit. 2014-07-13]. Dostupné online. (anglicky)