Otevřít hlavní menu

Čeljabinský incident

ozbrojený konflikt v Rusku v roce 1918

Čeljabinský incident je název události, která se stala 14. května 1918 v ruském Čeljabinsku během Ruské občanské války. Vedla ke konfliktu mezi československými legionáři a bolševiky.

PopisEditovat

V Čeljabinsku stály zadržené vlaky 3. a 6. československého střeleckého pluku. Dne 14. května 1918 čeljabinským nádražím projížděl dopoledne směrem na západ vlak s maďarskými, německými a rumunskými válečnými zajatci. Vlak v Čeljabinsku potom nějakou dobu stál. Čechoslováci, když viděli špatné podmínky zajatců, darovali jim ze soucitu část ze svých potravin a tabáku. Když se však vlak rozjel, z jednoho vagónu vlaku někdo hodil kus železa mezi Československé legionáře.[1] Střelec Ducháček ze 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ byl vážně raněn a zůstal ležet v bezvědomí. Rozzuření kamarádi zraněného legionáře vlak se zajatci dostihli v oblouku na druhém Čeljabinském nádraží a údajného pachatele na místě utloukli k smrti.[1] Ostatní zajatci potom vypovídali, že viník ještě před výjezdem ze stanice prohlašoval, že než odjedou, musí si zabít alespoň jednoho Čecha. [2] Místní sovět při vyšetřování zatkl deset československých legionářů, kteří čin spáchali.[1] 17. května legionáři své spolubojovníky osvobodili, obsadili město a zmocnili se tří tisíc pušek.[1] V průběhu léta a podzimu 1918 kolem 45 000 příslušníků Československého armádního sboru (většinu tvořili Češi, nepatrnou minoritu pak Slováci, zejména sedmý pěší střelecký pluk „Tatranský“ a druhý jízdní pluk „Nitranských kozáků“ - "Sibiřský") obsadilo v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny, vše o celkové územní rozloze 1 500 000 km² (pro porovnání současná Česká republika má rozlohu 78 866 km²). Bylo to území, které se rozkládalo kolem transsibiřské magistrály. Ovšem, velká "náborová kancelář" československých legií byla i na jihu, v uzbeckém Taškentu. Následný ústup Čechoslováků na východ, včetně držení magistrály a jejich návrat přes půl světa zpátky do vlasti, který trval až do roku 1920, se nazývá sibiřská anabáze.[3]

Akce Čechoslováků pomohly mocnostem Dohody, daly T. G. Masarykovi a E. Benešovi politickou moc a umožnily tak vznik samostatného československého státu.

ReferenceEditovat

  1. a b c d PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 62-66. 
  2. Holeček Vojta, Medek Rudolf, Vaněk Otakar: Obrázková kronika Za Svobodu, 2. díl (Pod vedením T. G. Masaryka), Praha 1925
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3

Externí odkazyEditovat