Čchü Jou

čínský spisovatel

Čchü Jou (čínsky pchin-jinem Qú Yòu, znaky 瞿佑, 13411427) byl čínský spisovatel působící v říši Ming. Jeho povídková sbírka Ťien-teng sin-chua (Nová vyprávění u zapálené lampy) získala velkou popularitu v Číně i okolních státech a povýšila povídku s nadpřirozenými prvky v umělecký žánr.

Čchü Jou
Pseudonym Cchun-čaj
Jiná jména Čchü Cung-ťi
Narození 1341
Čchien-tchang (v Chang-čou)
Úmrtí 1427
Umělecká činnost
Znám jako spisovatel povídek čchuan-čchi
Významná díla Ťien-teng sin-chua (Nová vyprávění u zapálené lampy)
Ovlivněn tchangské čchuan-čchi, Jang Wej-čen
Ovlivnil Šao Ťing-čan, Feng Meng-lung, Ling Meng-čchu, Pchu Sung-ling

Národnost chanská
Země říše Ming
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čchü Jou je čínské jméno, v němž Čchü je příjmení.

JménaEditovat

Čchü Jou používal zdvořilostní jméno Cung-ťi (čínsky pchin-jinem Zōngjí, znaky 宗吉) a literární pseudonym Cchun-čaj (čínsky pchin-jinem Cúnzhāi, znaky zjednodušené 存斋, tradiční 存齋).

ŽivotEditovat

Pocházel z Čchien-tchangu (dnes v Chang-čou), narodil se roku 1341. Básnickým talentem se proslavil už v dětství, třináctiletého ho básník Jang Wej-čen vychvaloval jako „seslaného Nebesy“.[1] Vyučoval ve státní škole v Lin-anu (臨安), později byl vedoucím sekretariátu (長史) Ču Sua, knížete z Čou a mladšího bratra mingského císaře Jung-le. Roku 1408 císař potrestal Ču Suovy úředníky za chyby jejich pána a mezi jinými uvěznil i Čchü Joua, odsouzeného k nuceným pracem. Propuštěn byl až po smrti Jung-leho, roku 1425.[1] Poté působil jako učitel, nakrátko zastával i úřední funkci.

Mistrně ovládal klasickou čínštinu a byl mimořádně plodným spisovatelem, napsal přes dvacet knih různých žánrů, poezii, eseje, kritiky, biografie i beletrii.[1] Jeho nejvýznamnější dílem je povídková sbírka Ťien-teng sin-chua (剪燈新話, Nová vyprávění u zapálené lampy),[2] dokončená roku 1378. Kniha obsahuje dvacet povídek ve čtyřech oddílech a dodatečný oddíl.[3] Formou povídky vycházely z tchangských „rozmanitých příběhů“ čchuan-čchi,[4] některé z povídek zobrazují život a touhy lidí z městského prostředí, a mohly je ovlivnit i příběhy chua-pen v hovorovém jazyce.[3] V zápletkách využíval tradiční folklórní motivy,[4] příběhy jsou vesměs zasazeny do soudobého prostředí neklidných válečných posledních let říše Jüan.[1] Tématem většiny povídek sbírky je romatická láska hlavních hrdinů,[3] často mezi mužem a ženským duchem. Zřejmě pod vlivem básní Jang Wej-čena se Čchü Jou k lásce a sexu staví dosti liberálně.[5] Příběhy jsou vyprávěny klasickým jazykem, prostým a snadno srozumitelným, i když se autor nezříká ani paralelismu a citací známých básní.[3]

Sbírka zprvu kolovala v opisech a – pravděpodobně z obavy z perzekuce kvůli politickému podtextu některých příběhů – vyšla až kolem roku 1400.[1] Rychle získala velkou popularitu a povýšila povídku s nadpřirozenými prvky v umělecký žánr.[4] Podle Čchü Jouova vzoru spisovatel Li Čen napsal Pokračování nových příběhů od zapálené lampy, které si také získaly oblibu.[1] Od roku 1442 obě knihy úřady říše Ming oficiálně zakázaly, kvůli odvádění myslí čtenářů od konfuciánských ctností. Zákaz byl zrušen kolem roku 1466.[5] To už sbírka získala mimořádnou popularitu i v Japonsku, Koreji a Vietnamu, kde definovala žánr povídky,[4] a přetiskovala se bez ohledu na zákaz v Číně, v níž se její popularita udržela nejméně další století.[5]

Nová vyprávění u zapálené lampy ovlivnila pozdější autory, koncem 16. století se k nim titulem své sbírky Mi-teng jin-chua přihlásil Šao Ťing-čan[6] a ještě koncem 17. století ovlivnila Pchu Sung-linga. Inspiraci i přímo zápletky od Čchü Joua přebírali i pozdně mingští autoři beletrie v hovorovém jazyce Feng Meng-lung a Ling Meng-čchu.[5]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 9780521855594. S. 1–62, na s. 8. (anglicky)
  2. Chang, s. 7.
  3. a b c d LUO, Yuming. A Concise History of Chinese Literature. Leiden: Brill, 2011. ISBN 978-90-04-20366-2. S. 719–720. (anglicky) 
  4. a b c d Ин-т Дальнего Востока. Духовная культура Китая : энциклопедия : в 5 т.. Příprava vydání M.Л. Титаренко. Svazek 3. Литература. Язык и письменность. Москва: Восточная литература, 2008. 855 s. ISBN 978-5-02-036348-9. S. 89–90. (rusky) 
  5. a b c d Chang, s. 9–10.
  6. Chang, s. 50.