Wikipedie

Úhořovkovití

Úhořovkovití (Nemichthyidae) je čeleď mořských paprskoploutvých ryb s extrémně protaženým štíhlým tělem a s dlouhými štíhlými čelistmi. Jako další holobřiší nemají vyvinuté břišní ploutve a procházejí stádiem leptocefalové larvy (listovitě zploštělá, průhledná larva). Úhořovky asi v devíti druzích řazených do tří rodů obývají hlubší vody všech oceánů s teplým a mírným klimatem, kde se živí pelagickými korýši. Mohou dosahovat délky přes 1 m, někteří zástupci (rod Nemichthys) mají extrémně vysoký počet obratlů (až 750).

Jak číst taxoboxÚhořovkovití
alternativní popis obrázku chybí
Úhořovka zobákovitá (Nemichthys scolopaceus) na ilustraci z 19. století
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídaryby (Osteichthyes)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii )
Řádholobřiší (Anguilliformes)
Čeleďúhořovkovití (Nemichthyidae)
Kaup, 1859
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

 
Detail hlavy preparovaného exempláře úhořovky zobákovité

Úhořovky jsou velice štíhlé, protáhlé ryby s nápadně protaženými čelistmi, které se nedovírají. U samců se však během dospívání zkracují a ztrácejí ozubení. Na hlavě jsou zřetelné dobře vyvinuté oči. Jejich prsní ploutve jsou vyvinuty, břišní ploutve (tak jako u ostatních holobřichých ryb) nikoli. Dlouhá hřbetní a řitní ploutev splývají s ocasní ploutvi (u rodů Labichthys a Avocettina) resp. s ocasním vláknem (Nemichthys) a tvoří ploutevní lem. Řitní otvor je posunut dopředu pod prsní ploutve nebo nedaleko za ně.[1] Páteř úhořovek rodu Nemichthys se skládá až ze 750 obratlů, což je mezi obratlovci rekordní počet.[2] Např. hnědavě zbarvená úhořovka zobákovitá (Nemichthys scolopaceus) s tmavým koncem těla může dosáhnout délky až 1,5 m při výšce těla asi 2 cm, i když nejčastěji jsou zaznamenány kusy do 1 m délky.[3][4] Úhořovky nemají šupiny.[5]

Jako další zástupci holobřichých, i úhořovky procházejí plochým průhledným larválním stádiem zvaným leptocefalus. Leptocefalové larvy úhořovek mají silně protažené tělo, vyskytují se relativně blízko hladiny (do hloubky 200 m) a během metamorfózy v dospělce sestupují do větších hloubek.[6]

Diverzita, výskyt, etologie editovat

 
Úhořovka zachycená v přirozeném prostředí
 
Úhořovka atlantská (Avocettina infans)

Do čeledi jsou řazeny tři podobné rody, Labichtys, Avocettina a Nemichthys. Česky jsou všechny nazývány úhořovka.[7] Samci úhořovek, kteří jsou drobnější a mají v dospělosti obvyklou stavbu čelistí, byli původně popsáni jako samostatný rod. Celkem je známo 9 druhů, které obývají hluboké vody Atlantského, Indického i Tichého oceánu.[1] Nejhojněji se vyskytují v hloubkách 100 m až 1 km, ale mohou sestupovat i hlouběji (i přes 3,5 km).[4] Zaznamenány byly i ve Středozemním moři, kde se vyskytuje úhořovka zobákovitá (Nemichthys scolopaceus).[4][8] Plavou volně ve vodě a při lovu korýšů (krevet), jimiž se živí, se v několikasetmetrových hloubkách orientují hlavou nahoru, patrně kvůli větší šanci zahlédnout siluetu kořisti proti prosvítajícímu světlu z hladiny. Má se za to, že lovené krevety se svými tykadly zachytí za protažené, jemně ozubené čelisti úhořovek.[2]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b NELSON, Joseph S. Fishes of the world. Fifth edition. vyd. Hoboken, New Jersey: [s.n.], 2016. 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 151. 
  2. ↑ a b MILLER, Michael J.; KOYAMA, Sumihiro; MOCHIOKA, Noritaka. Vertical body orientation by a snipe eel (Nemichthyidae, Anguilliformes) in the deep mesopelagic zone along the West Mariana Ridge. Marine and Freshwater Behaviour and Physiology. 2014-07-04, roč. 47, čís. 4, s. 265–272. Dostupné online [cit. 2022-05-22]. ISSN 1023-6244. DOI 10.1080/10236244.2014.926128. (anglicky) 
  3. ↑ HANEL, Lubomír. Ryby (1). Praha: [s.n.], 1998. (Svět zvířat; sv. VIII). S. 48. 
  4. ↑ a b c BAYHAN, Yusuf Kenan; ERGÜDEN, Deniz; AYAS, Deniz. The first occurrence of male specimen of Nemichthys scolopaceus (Richardson, 1848) from Eastern Mediterranean. Turkish Journal of Maritime and Marine Sciences. 2020, roč. 16, čís. 2, s. 137–143. Dostupné online. 
  5. ↑ CRUZ-MENA, Óscar Isaac; ANGULO, Arturo. New records of snipe eels (Anguilliformes: Nemichthyidae) from the Pacific coast of lower Central America. Marine Biodiversity Records. 2016-12, roč. 9, čís. 1, s. 1. Dostupné online [cit. 2022-05-22]. ISSN 1755-2672. DOI 10.1186/s41200-016-0002-0. (anglicky) 
  6. ↑ WIPPELHAUSER, Gail S.; MILLER, Michael J.; MCCLEAVE, James D. Evidence of Spawning and the Larval Distributions of Snipe Eels (Family Nemichthyidae) in the Sargasso Sea. Bulletin of Marine Science (Miami). 1996, roč. 59, čís. 2, s. 298–309. Dostupné online. 
  7. ↑ HANEL, Lubomír. České názvy živočichů. V., Ryby a rybovití obratlovci (Pisces). 2., Nozdratí (Sarcopterygii), paprskoploutví (Actinopterygii), chrupavčití (Chondrostei), kostnatí (Neopterygii), kostlíni (Semionotiformes), bezostní (Clupeiformes). Praha: Národní muzeum 64 s. s. Dostupné online. ISBN 80-7036-130-1, ISBN 978-80-7036-130-6. OCLC 85024695 
  8. ↑ BILECENOGLU, Murat; KAYA, Murat; IRMAK, Erhan. First records of the slender snipe eel, Nemichthys scolopaceus (Nemichthyidae), and the robust cusk-eel, Benthocometes robustus (Ophidiidae), from the Aegean Sea. Acta Ichthyologica et Piscatoria. 2006-06-30, roč. 36, čís. 1, s. 85–88. Dostupné online [cit. 2022-05-22]. DOI 10.3750/AIP2006.36.1.13.  Archivováno 3. 6. 2018 na Wayback Machine.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Úhořovkovití&oldid=23763049“