Éva Székelyová
Éva Székelyová (3. dubna 1927 Budapešť – 29. února 2020 Budapešť) byla maďarská plavkyně židovského původu. Na olympijských hrách v Helsinkách roku 1952 získala zlatou medaili v závodě na 200 metrů prsa, přičemž zvítězila v novém olympijském rekordu. Za čtyři roky na hrách v Melbourne vybojovala ve stejné disciplíně stříbro. Jejím nejlepším umístěním na světovém šampionátu bylo druhé místo v roce 1947. Během své závodní kariéry vytvořila šest světových rekordů.
| Éva Székelyová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 3. dubna 1927 Budapešť |
| Úmrtí | 29. února 2020 (ve věku 92 let) Budapešť |
| Místo pohřbení | Hřbitov Farkasréti |
| Alma mater | Gymnázium Thomase Manna |
| Povolání | plavkyně, trenérka a farmaceutka |
| Choť | Dezső Gyarmati (1950–1964) |
| Děti | Andrea Gyarmatiová |
| Příbuzní | Máté Hesz (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Plavání na LOH
| ||
| zlato | Helsinky 1952 | 200 metrů prsa |
| stříbro | Melbourne 1956 | 200 metrů prsa |
| Mistrovství světa v plavání | ||
| stříbro | MS Monte Carlo 1947 | 200 metrů prsa |
Její židovský původ ji zpočátku komplikoval kariéru. V roce 1941 kvůli němu byla vyloučena z plaveckého oddílu, přestože krátce předtím vytvořila národní rekord, ve svých pouhých čtrnácti letech. V zimě 1944 těsně unikla smrti, zachránila ji pověst vynikající plavkyně. Její otec přemluvil člena maďarské fašistické Strany Šípových křížů, aby ji nenahnal k řece, kde němečtí nacisté záhy zabili 20 tisíc Židů, a to slovy: ‚Pusťte ji, je to mistryně Maďarska v plavání a jednoho dne budete rádi, že jste jí zachránili život‘.[1] Na konci druhé světové války nicméně žila ve strašlivých podmínkách se 41 lidmi v přeplněném dvoupokojovém bytě v Budapešti. Aby se udržela ve formě, každý den v té době vyběhla stokrát nahoru a dolů pět pater schodů. Na konci války se také seznámila se svým budoucím manželem, později slavným vodním pólistou a trojnásobným olympijským vítězem Dezső Gyarmatim. Jejich dcera Andrea Gyarmatiová, narozená v roce 1954, se stala rovněž plavkyní a vyhrála dvě medaile na olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Po rozdrcení maďarské revoluce sovětskou invazí v roce 1956, uprchli Székelyová i Gyarmati společně do Spojených států, ale nezůstali tam a vrátili se, zejména proto, aby Éva mohla pečovat o umírající rodiče. Od té doby maďarské úřady nechtěly dovolit, aby oba manželé současně vycestovali ze země. Zásadní komplikací to bylo před olympijskými hrami v Římě roku 1960, jichž se chtěli oba zúčastnit. Nakonec se obětovala Éva, na hry nejela a ukončila závodní kariéru.[2] Poté pracovala jako lékárnice a trenérka plavání, mimo jiné trénovala svou úspěšnou dceru.
V roce 1976 byla uvedena do Mezinárodní plavecké síně slávy.[3] Roku 1981 byla uvedena i do Mezinárodní židovské sportovní síně slávy.[4] Ve stejném roce vydala knihu vzpomínek Plakat smí jen vítěz! (Sírni csak a gyöztesnek szabad!), která vyšla i česky v roce 1985 v nakladatelství Mladá fronta. Vydala poté ještě dvě další knihy.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Éva Székelyová na Wikimedia Commons
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Éva Székely na anglické Wikipedii.
- ↑ SLOTNIK, Daniel E. Eva Szekely Dies at 92; Survived Holocaust to Win Olympic Gold. The New York Times. 2020-03-06. Dostupné online [cit. 2023-07-11]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Swimmer and survivor: Hungarian Olympic champion Éva Székely. www.europeana.eu [online]. 2021-03-01 [cit. 2023-07-11]. Dostupné online.
- ↑ Eva Szekely. ISHOF [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eva Szekely. www.jewishsports.net [online]. [cit. 2023-07-11]. Dostupné online.
