Wikipedie

Sacharin

chemická sloučenina
(přesměrováno z Zuckerin)

Sacharin (též cukerín, cukerin a zuckerin, E954[1], systematický název 2H-1λ6,2-benzothiazol-1,1,3-trion) je neenergetické náhradní sladidlo, které vynalezl roku 1878 chemik Constantin Fahlberg.[2] Chutí je asi pětsetkrát sladší než cukr,[1] má však nepříjemný hořký chuťový dojezd.

Sacharin
strukturní vzorec
strukturní vzorec
model molekuly
model molekuly
Obecné
Systematický název2H-1λ6,2-benzothiazol-1,1,3-trion
Ostatní názvycukerin
Anglický názevsaccharin
Německý názevSaccharin
Sumární vzorecC7H5NO3S
Vzhledbílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS81-07-2
PubChem5143
SMILESO=C2c1ccccc1S(=O)(=O)N2
InChIInChI=1S/C7H5NO3S/c9-7-5-3-1-2-4-6(5)12(10,11)8-7/h1-4H,(H,8,9)
Vlastnosti
Molární hmotnost183,18 g/mol
Teplota tání228,8 až 229,7 °C (502,0 až 502,8 K)
Hustota0,828 g/cm3
Disociační konstanta pKa1,6
Rozpustnost ve vodě0,34 g/100 ml
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Historické balení sacharinu (Muzeum cukru, Berlín)

V 19. století byl sacharin pro svou cenu a postavení nedostatkového zboží pašován obyvateli horských oblastí českého pohraničí – zejména na hranici s Německem. Pašování cukerinu za dob Rakouska-Uherska si vzal spisovatel Franta Sauer jako námět pro svoji knihu Pašeráci.[zdroj?]

Sacharin se vyrábí z uhlí jako vedlejší produkt. Synteticky se vyrábí z toluenu.

Vlastnosti

editovat

Sacharin je bílá krystalická látka či bílý krystalový prášek bez zápachu nebo s nepatrnou aromatickou vůní. Ve vodě je prakticky nerozpustný, dobře rozpustný je v zásaditých roztocích a mírně rozpustný je v ethanolu.[3] Jedná se o poměrně kyselou sloučeninu, která tvoří nejčastěji soli se sodíkem, které jsou ve vodě dobře rozpustné. Méně častější soli sacharinu jsou vápenaté a draselné.[4]

Historie

editovat

Sacharin byl objeven v roce 1879 a je spojován se jménem chemika Constantina Fahlberga působícího na Univerzitě Johnse Hopkinse v USA.[5] Méně je známo jméno Ira Ramsena, který tuto látku náhodně objevil v laboratoři spolu s Fahlbergem. Nicméně Fahlberg byl rychlejší, nechal si sacharin patentovat a značně na něm zbohatl.[4] Sacharin byl používán už od roku 1887, ale výnosnou se výroba stala hlavně během 1. světové války, kdy nedostatek potravin včetně cukru zvýšil poptávku po sacharinu, a tím také jeho cenu.[6] Ačkoli byly po roce 1945 některé nápoje doslazovány kombinací sacharózy a sacharinu, nápoje s nižším obsahem cukru začaly být více oblíbené až po představení aspartamu v 80. letech 20. století.[5]

Použití

editovat

Spolu s aspartamem patří mezi nejpoužívanější nízkoenergetická sladidla.[5] Jsou jím doslazovány potraviny, nápoje a také zubní pasty.[7] Využití nachází i ve farmacii, kde slouží k úpravě chuti.[4] Původní výhodou při využití sacharinu v potravinářském průmyslu byla jeho nízká cena, s postupným nárůstem obezity však nabyl na významu pro snížení kalorií. Jeho nevýhodou je hořká pachuť.[8]

Zdravotní nezávadnost

editovat

Zda je konzumace sacharinu bezpečná začalo být zpochybňováno začátkem 70. let 20. století, kdy studie provedené na samcích potkanů ukázaly zvýšenou incidenci rakoviny močového měchýře.[5] Na základě studií provedených na zvířatech rostly obavy z použití sacharinu, které vyvrcholily v roce 1977.[9] Důsledkem toho bylo v Kanadě používání sacharinu zakázáno. V USA se tento zákaz prosadit nepodařilo, a tak potraviny, které obsahovaly sacharin, musely nést varovné označení, že sacharin může způsobovat rakovinu u laboratorních zvířat.[8] V roce 1980 Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny na základě výsledků pokusů na zvířatech zařadila sacharin do skupiny 2B, tedy možné karcinogeny.[6]

Pozdější studie však tato tvrzení vyvrátily s vysvětlením, že mechanismus vzniku rakoviny byl specifický pro potkany a není uplatňován u lidské populace.[5] Vylučovací soustava potkanů má totiž jiné fyziologické vlastnosti než vylučovací soustavy člověka.[10] Vyšší osmolarita moči hlodavců vede k vyššímu vylučování krystalů vápenatých solí kyseliny fosforečné, které působí cytotoxicky na povrchových vrstvách epitelu močového měchýře. To může vést k hyperplazii a následnému vzniku nádoru.[8]

Vzhledem k novým poznatkům byl v roce 2000 v USA zrušen zákon o značení výrobků s obsahem sacharinu varovným tvrzením.[9] Výzkumy nepotvrdily vztah mezi konzumací sacharinu a výskytem rakoviny močového měchýře ani u lidí s jeho vysokým přívodem.[5] Dle EPA (United States Environmental Protection Agency) a nejnovějších vědeckých poznatků, nepředstavují pro člověka sacharin a jeho soli v současné době nebezpečí a nemají toxické, karcinogenní, mutagenní ani teratogenní účinky.[11] Akceptovatelný denní příjem sacharinu je dle WHO 0–5 mg na kg tělesné váhy.[12]

Sladidla a mikrobiom

editovat

Ačkoliv byla sladidla uznána zdravotně nezávadnými, v posledních letech se můžeme setkat s názory o možném rozvoji metabolických poruch u některých lidí. Tato problematika se stala předmětem mnoha studií, které se shodující v tom, že konzumace sladidel může způsobovat glukózovou intoleranci potkanů, a také změny mikrobiomu u některých lidí.[13] První záznam o interakci sladidel a mikrobiomu byl popsán v roce 1980, a to dokonce přes omezenou znalost sekvenční techniky DNA. V této studii se ukázalo, že sacharin u potkanů mění poměr aerobních a anaerobních mikroorganismů.[14] Společným cílem studií zaměřujících se na interakci sacharinu a mikrobiomu je snaha  dokázat, že konzumace sladidel není výhodná, protože existují jisté vzájemné interakce sladidel se zažívacím traktem. Přesto v populaci stále převládá názor, že tato sladidla nemohou mít žádné negativní dopady, neboť neobsahují žádné kalorie.[15]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b PROF. MUDR. MARTIN, Haluzík. Umělá sladidla: škodí, nebo neškodí?. Medical Tribune, Tribuna lékařů a zdravotníků. 2014-03-20, roč. 2014, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-21. 
  2. ↑ NOVÁK, Jakub. Přehmaty vědy: Diabetiky zachránily nemyté ruce. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-07-05 [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Saccharin. Directory Listing [online]. 2012, 1-2 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.fao.org/ag/agn/jecfa-additives/specs/Monograph1/additive-380-m1.pdf Archivováno 13. 5. 2013 na Wayback Machine.
  4. ↑ a b c DOLEŽAL, Martin. Sladidla používaná ve farmacii a potravinářství. 2. Syntetická sladidla. S. 29. Praktické lékárenství [online]. 2009 [cit. 2020-12-31]. Roč. 5, čís. 1, s. 29. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Benefits and Safety of Low Calorie Sweeteners [online]. eufic.org, rev. 2012-10-15 [cit. 2020-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-24. (anglicky) 
  6. ↑ a b ŠUTA, Miroslav; Vladimír Šťovíček. Sacharin vzali odborníci na milost. Míval ale namále. Český rozhlas Plzeň [online]. Český rozhlas, 22. listopad 2018 [cit. 2.října 2021]. Dostupné online. 
  7. ↑ TANDEL, Kirtida R. Sugar substitutes: Health controversy over perceived benefits. S. 236. Journal of Pharmacology and Pharmacotherapeutics [online]. 2011 [cit. 2020-12-31]. Roč. 2, čís. 4, s. 236. Dostupné online. DOI 10.4103/0976-500X.85936. PMID 22025850. (anglicky) 
  8. ↑ a b c WEIHRAUCH, M.R.; DIEHL, V. Artificial sweeteners—do they bear a carcinogenic risk?. S. 1460–1465. Annals of Oncology [online]. 2004-10 [cit. 2020-12-31]. Roč. 15, čís. 10, s. 1460–1465. Dostupné online. DOI 10.1093/annonc/mdh256. PMID 15367404. (anglicky) 
  9. ↑ a b Sacharin. In: Bezpečnost potravin A-Z [online]. Informační centrum bezpečnosti potravin, Ministerstvo zemědělství [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92135.aspx
  10. ↑ Report on Carcinogens Review Group Actions on the Nomination of Saccharin for Delisting from the Report on Carcinogens: Saccharin. National Toxicology Program: U.S. Department of Health and Human Services [online]. , 2-3 [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://ntp.niehs.nih.gov/ntp/roc/content/appendix_b.pdf Archivováno 20. 5. 2016 na Wayback Machine.
  11. ↑ Regulatory Actions for Year 2010: Environmental Protection Agency (EPA). In: National Toxicology Program: U.S. Department of Health and Human Services [online]. [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: http://ntp.niehs.nih.gov/pubhealth/impact/2010s/2010/index.html
  12. ↑ WHO | JECFA [online]. [vid. 2016-11-27]. Dostupné z: http://apps.who.int/food-additives-contaminants-jecfa-database/chemical.aspx?chemID=3164
  13. ↑ SUEZ J;KOREM T;ZILBERMAN-SCHAPIRA G;SEGAL E;ELINAV E. Non-caloric artificial sweeteners and the microbiome: findings and challenges. Gut Microbes [online]. 2015, 6(2), 149-55 [cit. 2016-12-06]. DOI: 10.1080/19490976.2015.1017700. ISSN 19490984.
  14. ↑ SUEZ J;KOREM T;ZEEVI D;ZILBERMAN-SCHAPIRA G;THAISS CA;MAZA O;ISRAELI D;ZMORA N;GILAD S;WEINBERGER A;. Artificial sweeteners induce glucose intolerance by altering the gut microbiota. Nature [online]. 2014, 514(7521), 181-6 [cit. 2016-12-06]. DOI: 10.1038/nature13793. ISSN 14764687.
  15. ↑ .EHRENBERG, Rachel. Gut reacts to artificial sweeteners: Microbe-saccharin mix disturbs metabolism. Science News [online]. 2014, 186(13), 22 [cit. 2016-12-06]. ISSN 00368423.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sacharin&oldid=24200820“