Zpětná vazba učitele

Zpětná vazba je nezbytná součást mezilidské komunikace, kdy si mezi sebou lidé vzájemně vyměňují informace a upřesňují si významy těchto informací. Ve školním prostředí ji obvykle poskytuje učitel žákovi jako informaci o procesu jeho učení a poznání, na jejímž základě může regulovat své budoucí výkony. Ve výukovém dialogu přichází zpětná vazba bezprostředně po podání žákova výkonu (hodnocení žákovy odpovědi).

Zpětná vazba je zde tedy chápána jako interpretační a komunikační proces, který poskytuje diagnostické informace o porovnatelných kvalitách učebních výkonů a chování žáků s cílem zvyšovat kvalitu učení a efektivitu vyučování.

Cíle zpětné vazby učitele

Hlavním cílem zpětné vazby učitele je informování žáka o tom, na kolik dosáhl cílů učení, aby si byl schopen určit další cíle, kterých chce dosáhnout.

Způsob hodnocení žáků (i udělování zpětné vazby) by měl odpovídat cílům učení - například pokud je cíl formování sociálních a kognitivních dovedností, pak by se zpětná vazba měla týkat ověřování toho, jak hodně se žákům podařilo přiblížit těmto cílům.

Funkce zpětné vazby učitele

Zpětná vazba ve vyučování má několik funkcí, a to:

1. funkci regulativní, která umožňuje řídit žákovu činnost;
2. funkci sociální, která určuje vztah učitele a žáka;
3. funkci poznávací, která pomáhá učiteli lépe poznat žáka a žákovi lépe poznat učivo a sama sebe;
4. funkci rozvojovou, kdy se žák učí vzdělávat a vychovávat sám sebe.

Typy zpětné vazby učitele

Existuje několik typologií zpětné vazby ve vyučování.

Typologie podle zaměření zpětné vazby

Zpětnou vazbu s ohledem na zaměření dělíme na:

1. zpětnou vazbu se zaměřením na úkol nebo výsledek, která určuje, zda žák podal výkon v pořádku nebo naopak ne;
2. zpětnou vazbu se zaměřením na proces, který vede žáka ke zvládnutí zadaného úkolu – žáci zde mohou získat informaci, jak zlepšit svůj postup, aby dosáhli požadovaných výsledků;
3. zpětnou vazbu se zaměřením na seberegulaci, která navozuje sebehodnocení žáků a zvyšuje jejich motivaci ke zvládnutí úkolu;
4. zpětnou vazbu se zaměřením na osobnost, která obsahuje hodnocení osobnosti žáků.

Pozitivní a negativní zpětná vazba

Jiní autoři vidí zpětnou vazbu jako hodnocení, které může být pozitivní nebo negativní. Při pozitivní zpětné vazbě učitel potvrzuje žákovi, že jeho odpověď byla správná a má několik možností, jak to udělat:

1. akceptace odpovědi žáka (krátce, např. ano, skvěle, je to tak);
2. echo (učitel zopakuje, co žák řekl);
3. elaborace odpovědi (žákova odpověď je ještě rozvinuta nebo doplněna);
4. pochvala (učitel ocení žákovu odpověď, pochválí jeho výkon).

Učitel může po potvrzení správné odpovědi pokračovat ve výkladu nebo navázat další otázkou. Při negativní zpětné vazbě učitel odmítne žákovu odpověď a upozorní ho na chybu, což může vypadat jako:

1. detekce chyby (učitel žáka pouze upozorní, že jeho odpověď je chybná);
2. identifikace chyby (učitel žáka upozorní na specifikum, které je v jeho odpovědi nesprávné);
3. interpretace chyby (žákovi je vysvětleno, proč chyboval);
4. korekce chyby (učitel řekne správnou odpověď).

Učitel také může položit navazující otázku, která žáka ke správnému řešení dovede.

Verifikační a elaborační zpětná vazba

Další rozdělení zpětné vazby učitele, které vypovídá o její podstatě:

1. verifikační zpětná vazba vypovídá pouze o tom, jestli je podaný výkon v pořádku nebo ne;
2. elaborační zpětná vazba podává nápovědu vedoucí ke správnému řešení.

Účinná zpětná vazba učitele očima výzkumníků

Zpětná vazba ve vyučování je velmi zkoumané téma, a to jak u nás, tak v zahraničí. Na následujících řádcích jsou shrnuty některé důležité závěry o tom, jaká zpětná vazba je ve vyučování nejvíce prospěšná podle výzkumníků.

John Hattie a Helen Timperleyová, zabývající se zaměřením zpětné vazby ve vyučování, došli k závěru, že nelze zcela určit, který typ zpětné vazby je nejefektivnější. Ve svém výzkumu ale nejvíce upřednostňují zpětnou vazbu se zaměřením na proces a naopak příliš nedoporučují zpětnou vazbu zaměřenou na osobnost, protože příliš nekoresponduje s aktuálním žákovým výkonem.

Christine Chinová uvádí jako hodnotnější ty typy zpětné vazby, kdy dochází k delší výměně otázek mezi učitelem a žáky, na rozdíl od situací, kdy správnou odpověď řekne učitel.

Jiří Mareš a Jaro Křivohlavý považují za zásadní, aby zpětnou vazbu žák dostal co nejdříve po výkonu, jelikož časový odstup snižuje její efektivitu.

Jiří Zlámal uvádí několik požadavků, které by měla efektivní zpětná vazba obsahovat – systematičnost, kontinuálnost, jazykové podání, srozumitelnost, kladné vyznění, konkrétnost argumentů, objektivnost, praktickou využitelnost a komplexnost.