Pedagogická diagnostika

Pedagogická diagnostika je komplexní proces, jehož cílem je poznávání, posuzování a hodnocení vzdělávacího procesu a jeho aktérů. Jedná se o speciálnívědeckou disciplínu, která se postupně vyčleňuje z pedagogicko-psychologické diagnostiky (=speciální disciplína, která se zabývá objektivním posuzováním a hodnocením podmínek a průběhů ve výchově vzdělávacím procesu). Vytváří podklad pro potřeby pracovníků ve školství a jiných institucích. Oblast zkoumání je zaměřená na výchovná zařízení, školy, dětské domovy a všude, kde dochází ke vzdělávacímu procesu. Objektem zkoumání je skupina žáků i jedinců. Úkolem pedagogické diagnostiky je rozpoznání určitého stavu, stanovení příčin a navržení dalších výchovných opatření. Obsahem pedagogické diagnostiky je shromažďování informací o vědomostech, dovednostech či návycích žáka, jakým způsobem probíhá proces vzdělávání a jak jej ovlivňuje.[1] Finálním produktem diagnostiky má být diagnóza, na základě které jsou navrhnuta podpůrná opatření ve vzdělávání. Samostatný vědní obor se začal formovat až v 60. letech 20. století, kdy se rozvíjí pedagogické poradenství. Samotné počátky diagnostiky jsou však již zaznamenány u J. A. Komenského, který se zamýšlel nad vhodnosti nástupu dítěte do školy.[2]

Diagnostika pochází z řeckého slova diagnosis, které vzniklo spojením dvou slov: dia (prostřednictvím/skrze) a gnosis (poznání). Čili poznávat skrz něco, hluboké poznání. Jde o souhrn operací, postupů a technik s cílem stanovit diagnózu, a to v závislosti na cílech diagnostiky.[3]

Přístupy pedagogické diagnostiky v diagnostikováníEditovat

Přístup kazuistickýEditovat

Je metoda, která se zabývá jediným vybraným případem (např. žákem). Jedná se o sledování a analýzu různých projevů, zpracovávání dostupných materiálů, sledování souvislostí a vše kvalitativně analyzovat. Metody v rámci kazuistického přístupu jsou pozorování, rozhovor, analýza výkonů, anamnéza či portfolio.

Přístup edukometrickýEditovat

Využívá se hlavně kvantitativní testové metody, v nichž porovnává jedince mezi sebou. Výsledky měření bývají vyjádřeny v číslech, které se poté interpretují.[4]

Přístup sociometrickýEditovat

Využívá se k zjišťování vztahů a jejich vývoje v rámci vybrané skupiny (např. vztahy ve třídě). Diagnostickou metodou je sociometricko-ratingový dotazník (SORAD).[5]

Metody pedagogické diagnostikyEditovat

Pedagogická diagnostika využívá metody vlastní, ale i metody příbuzných oborů. Cílem je získání výstupních informací na základě zpracování vstupních dat. Jedná se dlouhodobý komplexní proces jednotlivých fází, které by měly přispět k odkrytí dílčích odlišností v oblasti dispozic a osobnosti diagnostikovaného. Metod v pedagogické diagnostice je velmi mnoho, např. pozorování, analýza pedagogické dokumentace, analýza práce žáků, rozhovor, ústní a písemné zkoušky, anamnéza, dotazník atd.

  • Pozorování - nejběžnější metoda v prostředí školy. Je to způsob shromažďování dat při studiu pedagogické reality, které směřuje k určitému cíli. Pozorování by mělo být detailní a současně by mělo zahrnout celkový pohled na žáka. Diagnostika užívá dva způsoby pozorování, a to extrospekci (pozorování jiných) a introspekci (pozorování sama sebe).[6]
  • Rozhovor - může být buď volný nebo strukturovaný. Dochází k osobnímu kontaktu mezi výzkumníkem a aktérem. Výzkumník z pravidla klade otázky na určitou oblast zájmu, kterou zkoumá a žák odpovídá.
  • Dotazník - souhrn písemně položených otázek s širokou škálou možných odpovědí. S předem položenými otázkami a vypsanými odpověďmi je následné vyhodnocení jednodušší.
  • Portfolio - soubor různorodých prací a materiálů žáka. Může to být vedený sešit, náčrtky, výkresy… Slouží jako odraz žákovy osobnosti a výzkumníkovi napomáhá pochopit, čemu žák dává přednost či jaký učební styl může preferovat.
  • Didaktické testy - pomáhají vyučujícím objektivně a spolehlivě měřit výsledky učení a dosažení plánovaných cílů. Jejich výsledky jsou pak dále hodnoceny a interpretovány, aby mohly být využity pro další pedagogický postup.[2]

Typy pedagogické diagnostikyEditovat

Normativní diagnostikaEditovat

Slouží k všeobecným potřebám společnosti. Zjišťuje, zda výkony žáka jsou srovnatelné s většinou populace stejného věku, zda zaostává či je nadprůměrný apod.

Kriteriální diagnostikaEditovat

Snaží se určit úroveň ve které se žák nachází, jakými dovednostmi žák disponuje a dále je srovnává se stanovenými měřítky.

Individualizovaná diagnostikaEditovat

Sleduje postup a dosaženou úroveň za určitý čas. Motivuje žáky ke snažení a jejich rozvoji.

Diferenciální diagnostikaEditovat

Slouží k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny.[2]

Předměty pedagogické diagnostikyEditovat

  • diagnostika profesní orientace - posouzení profesionálních kvalit jedince
  • diagnostika školní zralosti [7] - posouzení školní připravenosti dětí
  • diagnostika v předškolním věku


ReferenceEditovat

  1. ZELINKOVÁ, Olga. Dyslexie v předškolním věku. Praha: Portál, 2012. 
  2. a b c ZELINKOVÁ, Olga. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací plán. Praha: Portál, 2001. 
  3. BRAUN, Richard. Pedagogicko psychologická diagnostika. [s.l.]: [s.n.], 2014. 
  4. GAVORA, Peter. Akí sú moji žiaci? Pedagogická diagnostika žiaka. Psychofórum: bulletin Slovenskej psychologickej spoločnosti pri SAV. 1999. 
  5. MAREŠ, Jiří. Sociální klima školní třídy. Praha: IPPP ČR, 1998. 
  6. MERTIN, Václav; KREJČÍŘOVÁ, Lenka. Metody a postupy poznávání žáka. [s.l.]: Wolters Kluwer, 2016. 
  7. Metodický portál RVP

Související článkyEditovat