Zinkit (Haidinger, 1845), chemický vzorec (Zn,Mn2+)O (oxid zinečnatý s obsahem cca 6 % Mn), je šesterečný minerál nazývaný dle jeho chemického složení.

Zinkit
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorec(Zn,Mn2+)O
Identifikace
Barvažlutooranžová, červená, červenohnědá
Vzhled krystalupyramidální
Soustavašesterečná
Tvrdost4
Leskdiamantový
Štěpnostdokonalá
Index lomunω = 2,013
nε = 2,029
Vrypžlutooranžový
Hustota5,64-5,68 g ⋅ cm−3
Rozpustnostv kyselinách
Ostatnínetaví se

Původ editovat

  • metamorfní - primární minerál v metamorfovaném ložisku zinku (New Jersey, USA)
  • druhotný - vzniklý oxidací jiných minerálů v ložiscích zinkových rud
  • vulkanický - produkt vulkanické činnosti

Morfologie editovat

Vzácně se vyskytující hemimorfní krystaly mají tvar pyramidy. Obvykle lístkovité, zrnité nebo celistvé agregáty. Dvojčatí podle {0001}.

Vlastnosti editovat

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 4, křehký, hustota 5,64-5,68 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {1010}, částečná podle {0001}, lom lasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: žlutooranžová, červená, červenohnědá. Lesk diamantový, polokovový, průhlednost: průsvitný až opakní, vryp žlutooranžový.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Zn 73,25 %, Mn 6,84 %, O 19,91 %, běžně příměsi Fe. Rozpouští se v kyselinách, před dmuchavkou se netaví.

Podobné minerály editovat

Parageneze editovat

Získávání editovat

Zinkit se dnes k průmyslovým účelům netěží.

Využití editovat

 
Syntetický krystal zinkitu

Vzácné krystaly trvale vzbuzují pozornost sběratelů. Krystaly mohou být vytvořeny také uměle jako vedlejší produkt tavení zinku. Syntetické krystaly mohou být bezbarvé nebo v odstínech tmavě červené, oranžové, žluté až světle zelené.

Naleziště editovat

Vzácně se vyskytující minerál.

  • ČeskoKutná Hora – staré struskové haldy v údolí říčky Vrchlice
  • Slovensko – v okolí Smolníku v Košickém kraji
  • NěmeckoSasko – Schneeberg
  • USA – světový význam měla dnes již vydobytá ložiska zinkitu ve Franklinu a Sterlinu Hillu v New Jersey (USA), kde byl minerál doprovázen bílým nebo růžovým kalcitem, zeleným willemitem, šedým tefroitem a černým franklinitem.
  • a další.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 504–506.
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Ilustrace František Rejl; Fotografie Dušan Slivka. 1. vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. S. 246. 
  • Minerály a drahokamy : Vyhledávání, určování a sběr minerálů a drahokamů. Příprava vydání Miroslava Procházková; překlad Pavel Povondra; Obálku navrhla Jana Šťastná. 1. vyd. Praha: Euromedia Group k.s., 2001. 224 s. (Velký průvodce přírodou). ISBN 80-242-0696-X. Kapitola Oxidy a hydroxidy, s. 71. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat