Otevřít hlavní menu

Zdeněk Vavřík

český knihovník, básník, prozaik a dramatik

ŽivotEditovat

Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě roku 1925 na gymnáziu v Ostravě začal studovat práva, ale roku 1928 přestoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou absolvoval roku 1932. Zároveň vystudoval Státní knihovnickou školu v Praze a pak pracoval jako knihovník v Ostravě, Opavě a v Pardubicích. Od roku 1941 byl dramaturgem činohry pardubického Východočeského divadla. Roku 1944 byl totálně nasazen v továrně na výbušniny Explosia v Semtíně. Po skončení války se k práci knihovníka v Pardubicích vrátil a vykonával jí až do roku 1955. Pak byl až do své smrti redaktorem Literárních novin.[2]

DíloEditovat

Debutoval roku 1919 fejetonem v Ostravském večerníku, V různých novinách a časopisech publikoval své verše a divadelní i literární kritiky. Již od studentských let se aktivně účastnil kulturního života a pokračoval v tom ve všech svých působištích. Jeho první vydanou knihou byla roku 1929 sbírka teskných básní Elegie napsaná pod vlivem teorie čisté poezie (la poésie pure) Henryho Brémonda a zaměřená na zvukové hodnoty slov. Později se věnoval se také milostným veršům i aktuální politické situaci (německá okupace). Většího ocenění se dočkaly jeho práce pro mládež založené na adaptacích starších předloh. Bohaté zkušenosti z vlastní profese promítl do úvah soustředěných v Knihovníkově zápisníku vycházejícím v letech 19401942. Psal také divadelní i rozhlasové hry. Jeho dílo doplňuje novinářská činnost a překlady z francouzštiny.[2]

BibliografieEditovat

Básnické sbírkyEditovat

  • Elegie (1929).
  • Vesnický hřbitov (1930), bibliofilie.
  • Noci (1932).
  • Plakati světlem (1933), bibliofilie.
  • Jaro (1933).
  • Klenba (1936), obsahuje též sbírku Plakati světlem, milostné verše.
  • Píseň Ostrava (1938).
  • Puklý bronz (1939), bibliofilie.
  • Píseň za pomezí (1939), novoročenka.
  • Rodná (1940).
  • Poesie (1942), básně let 1928–1940.
  • Truchlorouška (1945), verše z let 1938–1944.

PrózaEditovat

  • Bard (1937), esej, novoročenka k opavským oslavám sedmdesátin Petra Bezruče.
  • Dobrodružství Marca Pola (1942), adaptace cestopisu Milion od Marca Pola pro mládež.
  • Kolovrat (1944), pověsti a pohádky z východních Čech s ukázkami dětské lidové poezie.
  • Čtení o Janu Želivském (1953), mladým čtenářům určené vylíčení životních příběhů husitského radikálního kazatele Jana Želivského.
  • Ostravice (1956), povídky pro mládež odehrávající u řeky Ostravice.
  • Zelená brána (1958), pověsti a kratochvilné historie.
  • Chlapci a hokej (1961), povídka pro mládež, společně s hokejistou Jiřím Tožičkou.

Divadelní hryEditovat

  • Turandot (1942), podle Carla Gozziho.
  • Casanova (1943).
  • Judita (1944).
  • Pohádka o dívce holubici (1951).
  • Šibal Kacafírek (1957), loutková hra pro děti, roku 1958 přepracováno s titulem Kratochvíle s Kacafírkem.
  • Stará komedie (1957), burleskní hra karikující pokrytectví nepřátel všeho nového.

Rozhlasové hryEditovat

  • Tři úkoly Martina Kaluse (1955), pro děti.
  • Bezbožný mnich (1956).
  • O Peronikovi (1963), pro děti.
  • Paní ostrova Lok (1964), pro děti.

OstatníEditovat

  • Staletí (1940), rozhlasové pásmo.
  • Knihovníkův zápisník (1946), knižní vydání souboru poznámek věnovaných českému veřejnému knihovnictví.
  • Dožínková scéna (1950), pásmo.

PřekladyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 684
  2. a b Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 2. díl, Praha: Brána, 1998, S. 606–607

Externí odkazyEditovat