Xerxés I.

(přesměrováno z Xerxes)

Xerxés I. (řecky Ξέρξης, staropersky ChšajáršáOldPersian-XA.svgOldPersian-SHA.svgOldPersian-YA.svgOldPersian-A.svgOldPersian-RA.svgOldPersian-SHA.svgOldPersian-A.svg ]; 519465 př. n. l.) byl perský velkokrál z rodu Achaimenovců vládnoucí od listopadu 486 do srpna 465 př. n. l. Jeho jméno ve staré perštině znamená „vládce hrdinů“.[1] Pojednává o něm biblická kniha Ester,[2] jež ho označuje jménem Achašveróš (hebrejsky אֲחַשְׁוֵרוֹשׁ). V hebrejském textu Bible je o něm též zmínka v knize Ezdráš[3] a v knize Daniel.[4]

Xerxés I.
perský velkokrál
Xerxův reliéf v Persepoli
Xerxův reliéf v Persepoli
Doba vlády 486465 př. n. l.
Narození 519 př. n. l.
Írán
Úmrtí 465 př. n. l.
Staroperzská ríša
Pohřben Írán
Předchůdce Dareios I.
Nástupce Artaxerxés I.
Manželka Améstris
Potomci dcera Amytis
Artaxerxés I.
Dareios
Hystaspés
Achaimenés
dcera Rhodoguné
Dynastie Achaimenovci
Otec Dareios I.
Matka Atossa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PůvodEditovat

Xerxés byl synem krále Dareia I. a Atossy, dcery zakladatele perské říše Kýra Velikého. Následníkem trůnu se stal poté, co byly odmítnuty nároky jeho nevlastních starších bratrů, narozených v době, kdy Dareios nebyl dosud králem. Svou roli zde sehrály Dareiovy snahy o legitimitu a udržení moci ve vlastním rodě – těm vyhovoval prvorozený syn Kýrovy dcery Atossy lépe než tři synové z předchozího manželství s dcerou Góbryovou, bez vazeb ke královské dynastii.

Nástup na trůnEditovat

Po převzetí vlády v listopadu 486 př. n. l. byl Xerxés konfrontován s revoltou v Egyptě, která trvala déle než rok. Svého bratra Achaimena jmenoval satrapou Egypta a zemi důkladně zpacifikoval.[5] Také v Babylonii propukla vzpoura vedená Bel-šimanim a Šamaš-eribou, při níž byl zabit satrapa Zopyros.[6] Na Xerxův příkaz ji utopili v krvi, jak dokládá zkáza tamních archivů.

Válka s evropskými ŘekyEditovat

Po Dareiovi zdědil Xerxés konflikt s evropskými Řeky, konkrétně úkol potrestat Athéňany za jejich vměšování do iónského povstání a vítězství v bitvě u Marathonu. Výpravu proti nim začal chystat již roku 483 př. n. l. Byl prokopán kanál skrze šíji poloostrova Athos. Podél cesty v Thrákii vyrostla síť stanic se zásobami, přes Hellespont nechal král postavit dva mosty. Uzavřel také alianci s Kartágem a připravil Řecko o podporu mocných vládců Syrakus a Agrigenta. Navíc se řada malých řeckých státečků přidala na stranu Peršanů – zejména Thesálie, Théby a Argos. Byla shromážděna rozsáhlá flotila a početná pozemní armáda (Hérodotos tvrdí, že zde bylo téměř dva milióny vojáků,[7] skutečný počet však dosahoval asi kolem dvou set tisíc). Na jaře roku 480 př. n. l. vyrazil Xerxés se svými silami ze Sard, hlavního města Lýdie. Zpočátku se mu vojensky poměrně dařilo. Řecká flotila byla poražena v bitvě u Artemisia, Peršané zvítězili v bitvě u Thermopyl,[8] dobyli Athény a zatlačili Athéňany a Sparťany na jejich poslední linii odporu při korintském Isthmu a Saronském zálivu. Xerxés se ale nechal zlákat Themistoklovou léčkou (navzdory radám Artemisie z Halikarnassu) a zaútočil na řeckou flotilu v nevýhodných podmínkách, místo aby poslal část svého loďstva na Peloponnés a vyčkal rozkladu řecké armády. V bitvě u Salamíny (28. září 480 př. n. l.) zvítězili Athéňané,[9] nicméně válka jako celek rozhodnuta nebyla. Ztráta námořního spojení s Malou Asií však Xerxa přinutila k návratu do Sard. Velká část jeho armády zůstala pod velením Mardonia v Řecku a byla poražena roku 479 př. n. l. ve velké pozemní bitvě u Platají.[10] Stejně nepříznivě skončila i bitva u mysu Mykalé v témže roce, kdy bylo opět zahnáno na ústup královské loďstvo.[11]

Pro perskou říši znamenalo odražení tak pečlivě připravované výpravy první vážný nezdar v její dosavadní historii. Zčásti k němu přispělo určité podceňování protivníka, který početně daleko zaostával za mohutnou perskou armádou, zčásti odhodlanost Řeků ubránit svou svobodu a neschopnost Peršanů uplatnit v členitém řeckém terénu přednosti svých elitních jednotek. Každopádně přešli vítězní Řekové brzy do ofenzívy a znepokojovali západní satrapie říše až do konce Xerxovy vlády, aniž jim v tom král mohl zabránit.

Poslední roky vládyEditovat

O pozdějších Xerxových činech je toho málo známo. Ví se, že na jeho příkaz se Sataspés pokusil obeplout Afriku,[12] ale vítězství Řeků uvrhlo celé impérium do stavu určité apatie, z něhož se vzpamatovávalo jen s obtížemi. Král se osobně angažoval v harémových intrikách a jeho rozhodování se stalo závislým na dvořanech a eunuších. V roce 465 př. n. l. ho nakonec zavraždil vlivný dvořan Artabanos, který dosadil na trůn jeho syna Artaxerxa I.[13]

Stavební činnostEditovat

Podobně jako Dareios I. měl také Xerxés zálibu v kolosálních stavbách, i když z větší části jen dokončoval komplexy, s jejichž stavbou se započalo již za otcova života (Persepolis, Susy). Dochovaly se i některé jeho nápisy psané klínovým písmem v několika jazycích. Svou lásku k umění projevil král roku 480 př. n. l. v dobytých Athénách, kde nedovolil zničit nejkrásnější umělecké předměty a naopak je dal odvézt do Sus a Persepole (bylo mezi nimi např. známé sousoší tyranovrahů Harmodia a Aristogeitona). Také zmíněný kanál u Athosu a mosty přes Hellespont dokládají Xerxovy sklony k monumentalitě.

Odraz v uměníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Xerxés jako faraon
v hieroglyfickém zápisu
<
Aa1M8M17M17E23M8
>

Transkripce
Ḫšyrš

  1. Hérodotovo tvrzení, že jméno Xerxés lze přeložit slovem "bojovník", neodpovídá skutečnosti. Viz Hérodotos 6, 98, 3.
  2. DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo ACHAŠVERÓŠ. 
  3. Ezd 4, 6 (Kral, ČEP)
  4. Da 9, 1 (Kral, ČEP)
  5. Hérodotos 7, 7.
  6. Ktésiás, frg. 13, 26.
  7. Hérodotos 7, 60, 1; 87, 1; 89, 1.
  8. Hérodotos 7, 202n.
  9. Hérodotos 8, 70–95; Diodóros 11, 16, 1–19, 6.
  10. Hérodotos 9, 19–89.
  11. Hérodotos 9, 98n.
  12. Hérodotos 4, 43, 1–6.
  13. Ktésiás, frg. 13, 33; Diodóros 11, 69, 1–6.

LiteraturaEditovat

  • HÉRODOTOS. Dějiny. Překlad Jaroslav Šonka. Praha: Academia, 2004. 548 s. ISBN 80-200-1192-7. (česky) 
  • HOLLAND, Tom. Perský oheň. První světová velmoc a boj o Západ. Praha: Dokořán, 2007. 415 s. ISBN 978-80-7363-094-2. (česky) 
  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  • WIESEHÖFER, Josef. Das antike Persien. Von 550 v. Chr. bis 650 n. Chr.. München ; Zürich: Artemis und Winkler, 1993. 426 s. ISBN 3-7608-1080-2. (německy) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Dareios I.
  Perský král
486465
  Nástupce:
Artaxerxés I.
Předchůdce:
Dareios I.
  Egyptský král
486465
  Nástupce:
Artaxerxés I.