Otevřít hlavní menu

Wilhelm Keilhaus (11. prosince 189810. ledna 1977) byl veterán první světové války a důstojník Waffen-SS za druhé světové války v hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS (Generálmajor). Mimo jiné byl držitelem mnoha vojenských vyznamenání a ocenění jako je například Německý kříž ve zlatě.

Wilhelm Keilhaus
Narození 11. prosinec, 1898
Německé císařství Hohenstein-Ernstthal, Německé císařství
Úmrtí 10. leden, 1977
Německo Německo
Vojenská kariéra
Hodnost SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS
Doba služby 1917–1945
Sloužil Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of Germany (1935–1945).svg Třetí říše
Složka Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of the Schutzstaffel.svg Waffen-SS (do roku 1945)
Jednotka Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 99
Infanterie-Regiment Lübeck (3. Hanseatisches) Nr. 162
Velel Náčelník štábu 1. tankové divize SS
Inspektor zpravodajských jednotek Waffen-SS
Války První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy invaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Východní fronta
Vyznamenání Německý kříž ve zlatě

Mládí a první světová válkaEditovat

Wilhelm Keilhaus se narodil 11. prosince roku 1898 v saském městě Hohenstein-Ernstthal do evangelické rodiny jako syn vládního úředníka Arthura Keilhause. Vychodil osm tříd základní školy v Saské Kamenici a následně se vyučil kuchařem.

Po vypuknutí války vstoupil k 15. lednu roku 1917 do císařské německé armády a byl zařazen jako vojín k 99. záložnímu pěšímu pluku (Reserve-Infanterie-Regiment Nr. 99), kde zůstává až do začátku března téhož roku.

Následně byl přeřazen ke 162. pěšímu pluku (Infanterie-Regiment Lübeck (3. Hanseatisches) Nr. 162), se kterým se účastnil bojů na frontě, kde byl dvakrát raněn a vysloužil si oba dva stupně železného kříže. U téhož pluku absolvoval také nejdříve střelecký kurz a poté i pěchotní školu ve Wünsdorfu.

Po prohrané válce a následné nucené demobilizaci opouští armádu 7. srpna roku 1919 v hodnosti Unteroffizier (Desátník).

Období před druhou světovou válkouEditovat

Po válce se Keilhaus rozhodne vstoupit do služeb pruské bezpečnostní policie v Berlíně jako nižší strážmistr (Unterwachtmeister). V říjnu následujícího roku přestupuje k ochranné policii také v Berlíně a postupem času a po absolvování místní policejní školy dosahuje hodnosti hlavního strážmistra (Hauptwachtmeister).

Zároveň vstupuje k 1. dubnu roku 1932 do řad jednotek SA (Sturmabteilung) a k 1. prosinci téhož roku i do NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana).

K počátku března roku 1933 přestupuje ke skupině zemské policie "Wecke" (Landespolizeigruppe Wecke), kde je zařazen ke zpravodajskému oddělení. Zde zůstává až do prosince téhož roku, kdy je přeřazen ke skupině zemské policie "General Göring" (Landespolizeigruppe General Göring).

K 1. dubnu roku 1934 přestoupil ze služeb policie k jednotkám SS (Schutzstaffel) s hodností SS-Untersturmführer (Poručík) a byl zařazen k „Leibstandarte SS Adolf Hitler“ jako důstojník mající na starosti zpravodajské záležitosti u I. praporu.

Poté, co byla jeho jednotka 17. října roku 1934 rozšířena, tak byl Keilhaus, nyní již v hodnosti SS-Obersturmführera (Nadporučík), jmenován velitelem zpravodajské čety „Leibstandarte SS Adolf Hitler“.

Ve funkci působí krátce, neboť k 1. listopadu téhož roku je odeslán na cvičení plukovních zpravodajských jednotek. Zde podstoupil výcvik týkající se telefonních komunikačních systémů a posléze i vedl rádiový výcvik a lehký zpravodajský výcvik pro střelecké a kulometné roty a pro kurýrní psy.

Druhá světová válkaEditovat

Po dokončení kurzu byl Keilhaus jmenován velitelem zpravodajské roty pěšího pluku SS „Leibstandarte SS Adolf Hitler“. S plukem se účastnil anšlusu Rakouska a později i obsazení Sudet

Život po válceEditovat

Keilhaus byl nejprve držen v zajateckém táboře v Londýně a 2. srpna roku 1947 byl následně převezen do speciálního zajateckého tábora Island farm č. 11, kde byli drženi i zajatí nejvyšší důstojníci německých ozbrojených sil jako byli např. polní maršálové Gerd von Rundstedt nebo Erich von Manstein. Zůstal zde až do konce října téhož roku.

Po svém propuštění se vrátil do Německa, kde později sloužil jako poradce u zpravodajských jednotek nově vznikajícího Bundeswehru. Umírá 10. ledna roku 1977 ve věku 78 let.

Shrnutí vojenské kariéryEditovat

Datum povýšeníEditovat

Významná vyznamenáníEditovat